Proč děti nechtějí do školy a pohrdají učiteli?

Máte-li dítě, zřejmě jste si také prožili následující příběh. Budoucí prvňáček plný očekávání, radosti a touhy na tuto významnou životní událost nastupuje do školy. V první třídě, druhé a možná ještě ve třetí nadšení vydrží a pak se vytrácí. V dalších ročnících přichází nejen nechuť a zklamání, ale vše se stupňuje a většina dětí cítí odpor a nenávist ke škole, postupně pohrdá i učiteli. Proč je tomu tak?

Dnes škola místo inspirace k novému nutí do starých konceptů

Dítě usedá do školních lavic a učitelé dětem nutí studijní rámce, jež je v dnešní době absolutně nezajímají a nejsou pro ně atraktivní. Děti umí ovládat a rozumí technice mnohdy lépe než dospělí lidé. Orientují se v nejmodernějších technologiích komunikace, sdílení a vyhledávání informací na internetu. Jak od nich tedy můžeme očekávat, že se budou chtít učit nepotřebné či věci z minulosti?

Učitelé musí učit mnohdy starou a nepotřebnou látku, dávají dětem úkoly, které je pouze omezují a následně nemají praktického využití. Proto učitel není příkladem a autoritou, která inspiruje a vede, ale člověkem, který je omezuje a nutí do toho, co nechtějí. Reakce dětí dlouho nenechá čekat. Začíná to projevy neúcty k učitelům, přerůstající v posměch a končící mnohdy agresí vůči nim.

Role učitele je ve společnosti klíčová a měla by být velmi ceněna a vyzdvihována. Učitel by měl být pro děti vzorem a inspirací, ale to se nestane dříve, než bude učitelům umožněno nabídnout dětem atraktivní formou to, co je pro život klíčové a potřebné.

Nejdůležitější hodnota společnosti

Školský systém musí být založen na nejdůležitější hodnotě pro společnost a tou je nauka, jak vytvářet správné mezilidské vztahy. To je jediná klíčová oblast, která se musí ve školách učit a rozvíjet. Vychovávat a vést, proč je důležité se k druhým lidem chovat stejně pěkně jako k členům vlastní rodiny.

Vysvětlit, že úspěch celé společnosti a pak i jednotlivce je založen právě na správně vybudovaných mezilidských vztazích.

Učit děti spolupráci a výhod plynoucí z ní na místo učení je konkurenceschopnosti. Vysvětlovat, proč se starat o druhé místo prosazování si vlastních zájmů. Tohle by mělo být hlavní poslání školy v dnešní době. Kolik je dva plus dva, jaké je největší město světa, co se stalo v druhé světové válce – to vše je bonus, který je k této základní výuce a kamenu správného rozvoje společnosti pak samozřejmě třeba přidat.

Škola rozhoduje o vývoji společnosti

Pokud dětem dáme správné vzdělání o tom, jak vytvářet mezilidské vztahy na místo využívání jeden druhého, jak je tomu v současnosti, pak máme šanci na postupnou změnu společnosti k lepšímu. Pokud jim nedáme vzdělání o správném spojení mezi lidmi, ale dáme jim znalosti chemie, pak jako dospělí budou vytvářet chemické zbraně. Pokud jim dáme znalosti ekonomiky bez vytvoření pocitu a nauky o společenské odpovědnosti, pak se budou zajímat primárně o to, jak se mít lépe na úkor ostatních a jak se stát bohatými.

Když se podíváme na vývoj ve společnosti, určitě se shodneme, že je čas na změnu. Změna musí začít právě ze školních lavic pro nejmenší. My starší se musíme tyto principy také doučit formou internetových kurzů a vysílání. Zkrátka do školních lavic a učit se vytvářet správné mezilidské vztahy musíme všichni, abychom zvládli výzvy, jimž v dnešní době čelíme.

Vyučovací předmět, jenž nám ve škole chybí již 246 let a závisí na něm naše přežití

V roce 1774 za vlády Marie Terezie byl přijat všeobecný vzdělávací školní řád o docházce do školy. Tento zásadní krok přinesl vzdělání do naší země a nastartoval vývoj vzdělávacího systému. Bohužel již od začátku až do dnešní doby mu chybí hlavní vyučovací předmět.

Matematika, čeština, chemie, fyzika, dějepis a spousta dalších předmětů, které z dítěte udělají člověka do jisté míry vzdělaného, schopného komunikace se všeobecným přehledem a umožňujícímu vstup do života. Vstup ale kam? a proč? za jakým cílem?

Hlavní chybějící předmět „Co je smyslem života“

Dítě se naučí číst, psát, obsluhovat PC, komunikovat s celým světem pomocí internetu a mnoho dalšího a pak je doslova vypuštěno do světa bez vysvětlení, k čemu vlastně život samotný je.

Každý pak rozvíjí svůj základní živočišný program „Mít se dobře“ a přejímá ze společnosti hodnoty o úspěchu a dosažení materiálních cílů. Tedy hodnoty, jež mají být pro nás pomocné v dosažení smyslu života, nikoliv cílem samotným.

Nové vyučovací předměty pro naše přežití

Netýká se to jen dětí, ale i dospělých. Všichni se musíme vrátit zpět do „virtuálních lavic“ a doučit se, co je smyslem a cílem našeho života. Učit se, jak fungují zákony přírody, proč tu vlastně jsme. Musíme otevřít další související předměty, jež nás naučí, jak se k sobě máme jako lidé chovat, tak abychom spolu všichni žili v harmonii mezi sebou a přírodou.