Nosit, nenosit, pomáhají či nepomáhají – tyto diskuze již obletěly celý svět. Zkrátka pokud je vydáno vládní nařízení, musíme ho dodržet. Pojďme se ale dnes podívat na dopad nošení roušek v našich životech z výchovného úhlu pohledu. Aneb, udělá z nás nošení roušky lepšího člověka?
Psychologický význam roušky
Ponechme v tomto článku nošení roušky úplně mimo rovinu zdravotní, z hlediska pozastavení šíření koronaviru, a podívejme se hlouběji do našich pocitů a toho, co se v nás děje po jejím nasazení. Nasazení roušky, zakrytí úst má velký dopad na psychiku člověka. Je to symbol umlčení, potlačení projevu, zastavení se. Je to, jako kdyby nám někdo řekl „mlč, važ slova!“
Rouška nás vychovává „přemýšlet o tom, co řekneme“
Doposud nebylo pro člověka nic lehčího, než otevřít ústa a mluvit a mluvit. Kolik z toho, co jsme řekli, jsme opravdu museli říci? Kolik z řečeného bylo ve prospěch budování správných mezilidských vztahů? Kolik z našich slov bylo prázdných nebo ublížilo druhým lidem?
Najednou musíme mít nasazenou roušku na ústech. Zastavujeme se a vážíme slova, přemýšlíme o tom, co řekneme, co je nezbytně nutné skrze bariéru na ústech říci. Vzdálenost, kterou musíme od druhých dodržovat, nám spolu s omezenou komunikací dává možnost snažit se druhého člověka více procítit a navázat vztah na vyšší úrovni, tedy od srdce k srdci. Již neplýtvat bezmyšlenkovitě slovy, ale myslet na druhého.
Díky roušce na ústech nyní dostáváme významnou lekci pro vytváření dobrých mezilidských vztahů.