Štítek: Michael Laitman

Jak se zbavit strachu?

Přátelé doporučuji článek od dr.Laitmana z www.laitman.cz, jenž velmi pěkně vysvětluje jak otevřít oči a pochopit co se v dnešní době děje, namísto toho, aby si člověk dělal obavy a vytvářel strachy z probíhajících změn již v dnešní době čelíme.

Jak se zbavit strachu?

Nedočkavě se dožadujeme konce pandemie koronaviru místo toho, abychom se z ní již nyní poučili. V důsledku toho se mohou vyskytnout doprovodné jevy, které nebudou méně destruktivní než ona sama.

Čím déle s námi koronavirus zůstane, tím více se jeho účinky odrazí v různých oblastech života. Ohroženo je nejen zdraví a ekonomika, ale také náš psychický a duševní stav. Syndrom strachu a úzkosti dnes nezachvacuje jen tradičně zranitelnější část populace, nýbrž značné množství obyvatel včetně dětí a mládeže.

Úzkostné a panické myšlenky, strach ze ztráty milovaného člověka, strach ze smrti, tlak sociálních a ekonomických podmínek – to vše v různé míře ovlivňuje miliony lidí a narušuje to jejich každodenní činnosti, nebo je dokonce maří.

Nejistota panující po celém světě a nedostatek stálých perspektiv jsou výzvou, kterou zdaleka ne všichni dokáží zvládnout sami. Tyto myšlenky člověka ochromí, vysávají z něho síly. V relativně prosperujícím Izraeli se v první polovině letošního roku zvýšil počet sebevražd téměř o 5 % v porovnání s loňským rokem. Poporodní deprese se ztrojnásobila. Ve Spojených státech již není dostatek léků na depresi a úzkost, které postihují nejméně třetinu dospívajících a mládeže.

Nejistota vždy znepokojuje a děsí. Je to jeden z hlavních faktorů psychologických problémů. Když nevíš, co se skrývá za rohem, cítíš se jako uvězněný, nemáš ponětí, kam se podít, co dělat. Nejistota vede k bezmocnosti, dezorientaci a stagnaci.

Navíc tento pocit předáváme jeden druhému a ve společnosti se to pak šíří jako virus. Konec konců, původně byli všichni lidé sjednoceni do jediného systému, který se v kabale nazývá Adam HaRišon. Naše impulsy procházejí jeho nervovými spojeními, ať už si to přejeme nebo ne. To, co v sobě odhalím, tak či onak pochází od ostatních a jde to dál, aniž bych si to uvědomoval. Lidé se neustále vědomě a nevědomě navzájem infikují negativitou.

Je to paradox současné egoistické společnosti: neoddělitelné části celku se v ní cítí jako oddělené, někdy i osamělé či ztracené. Trpíme odloučeností, ale nadále ji pěstujeme.

Pojďme přejít k celkovému obrazu. Při řešení současných problémů je nutné vzít v úvahu interaktivní, systémový vzájemný vztah. Dnes se nepotýkáme jenom s koronavirem a jeho důsledky – stavíme se proti systému, kterému absolutně nerozumíme, ačkoliv bychom jej již měli pochopit.

„Zákon je tvrdý, ale je to zákon“

Všechny problémy člověka v této jediné struktuře jsou způsobeny jeho vlastní arogantní tvrdohlavostí: neuznává zákony systému, na každém kroku mu odporuje, ignoruje jeho signály a varování. Kvůli svým rostoucím požadavkům přetrhává vazby a vyvíjí vadné, náhradní struktury, které se dříve nebo později sesypou na jeho hlavu. Zmatený dogmaty vycucanými z prstu odmítá jednoduchá a správná řešení, ačkoliv je má doslova pod nosem.

Jak pomoci lidem, kteří ztratili půdu pod nohama, trápí je skličující pocity, jsou zmatení a skleslí? Samozřejmě je třeba je obejmout ve všech významech tohoto slova. Je třeba je podporovat, povzbuzovat, potřebují opravdovou lidskou účast. Člověk musí člověku předávat vřelost, péči, reciprocitu. Když vím, že nejsem sám, že nebudu ponechán svému osudu, všechno se změní. Pocítím-li upřímnou přívětivost, jistotu vycházející z ostatních, uklidním se jako dítě v náručí své matky. Přičemž sám, samozřejmě, musím být ve vztahu k ostatním „milující matkou“.

Avšak zboží s tímto názvem nemáme na skladě a trpícím prodáváme tabletky, vyzýváme je k návštěvám psychologů a psychiatrů, uklidňujeme je dudlíkem. Dospěli jsme k tomu, že nemůžeme pocítit jejich neštěstí ani je ze srdce politovat.

A když jsme již připraveni si to sami sobě přiznat, tak pojďme „potáhnout za nitky“. Ve skutečnosti je proti úzkostným poruchám také zapotřebí „vakcína“, kterou tvoří „kolektivní imunita“. Proč se soustředíme na koronavirus a nechceme vyvodit závěry? Proč jsou všichni ostatní připraveni i nadále přistupovat na podmínky egoismu? S tímto přístupem na nás čekají mnohem obtížnější a bolestivější zkoušky.

Systém neustoupí a nakonec jeho požadavky stejně přijmeme. Tak proč ne hned? Je opravdu nutné se dostat na samotné dno, ke globálním kataklyzmatům, abychom změnili směr?

Obejmi svět

Winston Churchill jednou řekl: „Američané vždy jednají správně až poté, co vyzkoušejí všechno ostatní.“ Dnes by to řekl o nás všech. Pracovní místa mizí, globální rozpory rostou, budoucnost se mění v „bouřlivé výšiny“, nemáme ponětí, co se stane zítra, nevíme, jak vychovávat a vzdělávat děti, aby se jejich svět stal lepším.

Náš způsob života se mění před našima očima, ničí vše obvyklé, boří iluze, které jsme si utkali. A my stojíme a očekáváme, že vše skončí, vše se obnoví a vrátí do svého obvyklého řečiště. Ve skutečnosti jsme všichni zamrzli, jsme dezorientovaní, protože se bojíme nového a nemůžeme se zbavit svého strachu.
Kéž by se celé lidstvo stalo jedním, abych mohl obejmout všechny společně. (Kabalista Abraham Kuk)
Když dojde k fázovému přechodu s nevyhnutelnými otřesy, jediným lékem je soucit, láska. Každý chce druhého vnitřně obejmout, a tím ostatním již nepředává úzkost, ale neochvějnou jistotu, oddanost, ochotu nabídnout pomoc. Pouze tímto způsobem se vzájemně vyléčíme a do nové etapy se přesuneme plni síly a naděje. Pouze tak začneme chápat obecný systém a svoji roli v něm.

Ve skutečnosti to znamená hru „udržuj-předej“, která nás učí, jak udržovat integrální rovnováhu. Na jedné straně se jeden od druhého držíme dál, abychom si nepředávali viry různého druhu, to negativní, co podkopává společnost, a na druhé straně se sbližujeme tím, co umožňuje posilovat spojení a předávat si navzájem to pozitivní. Je to taková „společensky orientovaná karanténa“, díky níž se každý stává nositelem jistoty, a proto ji také sám cítí skrze ostatní.

Jsme k tomu blízko. Mnohem blíže, než se zdá. Již jsme naladěni na požadovanou vlnu, zatím jsme však na ní nezačali vysílat, ještě jsme nepochopili, že to je naše vlna, naše odpovědnost, naše poslání a naše dobrá budoucnost. Co nás přiměje zaplnit mrazivé, tísnivé ticho?

Zdroj a další skvělé články od dr.Michaela Laitmana zde na  www.laitman.cz

 

Koronavirus: Nová možnost pro lidstvo

Nová možnost pro lidstvo

Vše, čemu nyní neporozumíme díky viru, se k nám vrátí jako bumerang. Jsme uvězněni ve čtyřech stěnách, ale konečně jsme osvobozeni od každodenního shonu. A to je jen začátek osvobození z otroctví

No nic, brzy krev z Nilu zmizí a my budeme žít zase jako předtím“ (zaslechnuto během ran v Egyptě).

My všichni – lidé i státy – nyní žijeme na úkor budoucnosti. Státy podporují soukromé podnikání, občany i vládní rezorty a počítají s budoucími příjmy, jejichž tok bude s vítězstvím nad koronavirem pokračovat. Všechny nouzové rozpočtové programy jsou založeny na tomto slibu.

Pravda je, že jsme i dříve žili na úkor budoucnosti – finančně i ekologicky – ale nyní se toto zvrácené půjčování stalo mnohým lidem zřejmým a současně odhalilo křehkost a nespolehlivost dnešního systému vztahů. V obtížných obdobích jsou nedostatky takových vztahů fatální.

Válka o roušky, přístroje pro umělou ventilaci plic a další se vybavení bleskově dostaly na maximální únosnost. Země si stěžovaly jedna na druhou a dosud soutěží v zadržování zboží a informací. Dodavatelé jednají s těmi, kteří platí více. Výrobci zajišťují zboží především „svým vlastním“ zákazníkům. Existují samozřejmě i krásná gesta, ale nebyla by potřebná, pokud by nesloužila dravosti silných!

Vlády lze také chápat: nemají žádné zvláštní možnosti. V globalizovaném světě se výrobní vazby táhnou přes státní hranice a v komplexu jejich vzájemného propletení je možné jen málo co změnit. Musí se improvizovat.

Tato situace je obzvláště nebezpečná v oblasti potravin – koneckonců i zde je sobectví v plném proudu. Ani prosperující země nejsou proti tomu ochráněny. Například izraelští zemědělci znovu „narazili“ na ministerstvo zemědělství kvůli dovozu zahraničních okurek, které zapříčinily propad cen. Podle logiky zemědělců bylo i v tomto obtížném období nutné zajistit jejich zisk na úkor obyvatelstva. Ještě horší je, že si farmáři neuvědomují symboličnost toho, co se děje, a demonstrativně zničili své nespotřebované produkty: „Když je to tak, tak ať je nemá nikdo.“

Byli jsme uzamčeni ve svých domovech, nyní i přes jakési uvolnění jsme vůči tomuto prošlému zmatku stále skeptičtější, ačkoliv je v našich názorech nyní více pochopení než rozhořčení. Ano, navykli nás na „tržní vztahy“, donutili nás uvěřit, že to je jediný způsob života. Ale co když už to „takto“ dál nelze dělat?

Koronavirus jakožto vyléčení

Současné „zastavení světa“, první svého druhu, odhalilo zásadní chybu v naší civilizaci: vybudovali jsme systém, který v extrémních situacích vede lidstvo do všeobecného „masového hrobu“. Dokonale ví, jak rozhazovat, obveselovat, odvádět pozornost, oklamávat, vnucovat nadbytečné, motivovat k poškozování, diskreditovat užitečné, odzbrojovat logiku, zbožňovat vycucané z prstu, posvěcovat kšeftování, idealizovat pomíjející, vulgarizovat věčné… Jedním slovem se rozpojovat.

No a takto vypadá podle současného systému sbližování se – nejde o to, že to tento systém neumí, ale on to prostě nesnáší. A samozřejmě, když svět potřebuje společné úsilí, spolupráci oproti vydřidušství, tak se nám hroutí.

Pravda, ne okamžitě. V tomto novém počátku to ještě drhne, jak je tomu nyní: naléhavé věci nás neustále tlačí a to zbylé se najednou ukázalo jako zbytečné, či dokonce škodlivé pro společné blaho. Ano, teď tomu začínáme rozumět, zvykáme si na to, sice pomalu, ale neodvratně.

Nebyla tu žádná příprava, ani žádný přechod. Vítr změn otočil popsanou stránku a otočil ji na čistý list. Koronavirus jedním tahem změnil náš úhel pohledu, a i když se díváme na stejný svět, vidíme něco úplně jiného. Vidíme vnější vězení a vnitřní… svobodu. Ano, vysvobození od posedlosti. Minulost už nám teď nevládne a tento úžasný pocit, který vznikl po kapkách, proniká do našeho vědomí.

Lidé z osobní izolace nevycházejí stejní, jako byli. Vždyť viděli vnitřek scenérie, protože si sundali brýle pro virtuální realitu. To však nezůstává bez povšimnutí. Po troškách se mění přístup k životu i k podnikání, mění se kritéria, cíle, vztahy a touhy. Zdá se nám, že koronavirus uzdravuje od nás oproštěnou přírodu. Zdá se. Jenže ve skutečnosti uzdravuje nás.

Aktualizace bez restartu

Epidemie COVID-19 není jen náhodná překážka. Je pošetilé a nezodpovědné očekávat, že se tyto krize nebudou opakovat. Naopak, jsme nyní na počátku celé řady krizí (ran, úderů přírody), které nás zasáhnou jedna za druhou.

Přičemž do této posloupnosti dějů vstupujeme jako jeden globální celek. Podívejte se:

Stačí dostatečně lehké zatlačení, slabý impuls na jednom místě – a celý svět klečí na kolenou, nebo dokonce leží na lopatkách. Ve skutečnosti jsme nyní kvůli našemu světonázoru hodně zranitelní a zoufale bezbranní. Ještě včera se zdálo, že nám vše hrálo do karet, a vidíte, dneska se vše otáčí proti nám.

Vždyť jsme teď všichni v jediné loďce, která se nyní již nemůže plavit podle minulých zvyklostí. Na společné loďce nemůžeme veslovat různými směry. Na této pramici se nemůžeme obohacovat na úkor druhého, navzájem se ignorovat, vzájemně válčit, hádat se či vrtat do loďky, jak je nám libo. Tato jediná veslice znehodnocuje dřívější bohatství a dává hodnotu úplně jinému – a to tomu, co nám umožní neutonout v bouři.

Je zřejmé, že ve společné bídě, takové, jaká je právě teď, právě ta současná, jsou zapotřebí drastická opatření: zmrazit hotovostní výdaje a útratu, podle stejných kritérií všem poskytovat nezbytné zboží a služby, prostě držet nad vodou každičkého člověka, každou rodinu, každou zemi. A to vše – na dobu neurčitou.

Je ještě jasnější, že naše sociálně-ekonomické vztahy jsou nasyceny chamtivostí a neumožňují poskytovat takovou úroveň ochrany. Mají pouze určitou míru bezpečnosti a po překročení této hranice se spustí „stav jako při obléhání hradu“, tedy přísné kontroly, privilegia pro elitu, pro ostatní lidi propustky, jako když si chcete odskočit k lékaři, tanky na ulicích, vynucené znárodňování, vyvlastňování, devalvace úspor, chaos, nepokoje, barbarství, zvěrstva – zkrátka, jak koho napadne.

Jinými slovy, jestli se epidemie neukončí po „nezbytné“ době, nebo připusťme, že se zesílí či bude nahrazena jinou hromadnou výzvou, náš systém se zhroutí bez možnosti restartu, stejně jako Babylonská věž. Ve skutečnosti žijeme na sudu se střelným prachem vybudovaným z našeho egoismu, kdy se jakákoli jiskra může stát osudnou.

Lidstvo se tedy musí změnit – vytvořit rovnováhu mezi sebou a přírodou, rozloučit se s jednotou moci a kapitálu, vykořenit konzumizmus, povznést se nad požadavky těla a uspokojit požadavky ducha. A co je nejdůležitější – navázat vzájemné vztahy tak, aby v loďce neplul gang výtržníků, ale nerozlučná rodina.

Nemáme prostě jinou možnost. Nemůžeme se vrátit do včerejška, a tím spíše ne do minulého století – stejně jako se nemůžeme vrátit do dětství. To, co bylo, je pryč. Vyrostli jsme.

A stále rosteme. Osídlili jsme celou planetu a již nevíme, kam bychom mohli od sebe utéct. Naše věž je vyšší než Babylonská, a proto by byl katastrofičtější i kolaps. Ve skutečnosti jsme byli zastaveni v poslední chvíli a najednou jsme uviděli, že naše do nebes bijící ambice nakonec roztrhaly všechny přátelské svazky.

Nyní musíme zabránit kolapsu, a to všemi prostředky, naučit se lekci o chycení konce lana houpajícího se nad námi – z budoucnosti – a šplhat s celým lidstvem vzhůru. A ve skutečnosti to není nic složitého: zítra jsme v jednotě. Budeme-li se tohoto záchytného bodu pevně držet a nevzdáme-li se ho, společně se dostaneme ze všech potíží, a takto se pozvedneme nade vše, co nás rozděluje.

Toto je poselství koronaviru. Koronavirus nás vytahuje z egoismu stejně jako egyptské rány, které osvobodily izraelský národ. A tentokrát všechny lidi bez výjimky.

zdroj:  dr. Michael Laitman www.laitman.cz

Koronavirus je jen začátek?

Celý svět začíná dělat opatření a hledá lék na Koronavirus. Pokud vás zajímá vědecký avšak velmi jednoduše vysvětlený pohled na příčinu vzniku viru, doporučuji článek od dr. Michaela Laitmana.

článek: Koronavirus je jen začátek?
autor: dr. Michael Laitman
převzato z: https://laitman.blog.idnes.cz/

Nový koronavirus 2019-nCoV, který paralyzoval čínská velkoměsta, již pronikl i do jiných částí světa včetně Francie, USA, Kanady, Austrálie a dalších zemí.
Z mého pohledu to není jen další epidemie, ale ukazatel globálních procesů, které probíhají v lidstvu.

Náš svět není statický – vyvíjí se a tento vývoj je negativní. Změny počasí nebo epidemie jsou jen důsledky. Příčina spočívá v původním „materiálu“ vesmíru – v naší egoistické touze. Tento „věčný motor“ se nikdy nezastaví a my jsme se dosud nenaučili, jakým způsobem bychom s ním měli správně pracovat.

Věda kabala nám odhaluje svět z hlubší perspektivy. Není takový, jak se projevuje navenek a jaký si ho přejeme vidět. Raději bychom žili v neměnném, srozumitelném prostředí, které známe, ale svět se mění a jeho zákony jsou dynamické.

Systém a jeho prostředky, které používáme, nejsou „skladem“, ale živým organismem, v němž je vše propojeno. Neexistují žádné náhodné impulzy, náhlé exploze – nenadálé jsou jenom pro nás. Dokonce zvířata někdy cítí jejich příchod lépe než lidé.

Klíčovou součástí celého systému jsme my lidé, nejvíce rozvinutá stvoření, a proto jsme to my, kdo způsobuje téměř všechny jeho reakce. Negativní změny v lidské části přírody vedou k negativním změnám v přírodě.

Nejedná se však o egoismus jako takový. Jeho růst je sám o sobě zákonitý, naprogramovaný. Problém spočívá v tom, že ho nekompenzujeme, jsme smířeni s tím, co se děje. Nebo se domníváme, že to tak musí být.

V kabale se kompenzace, vyrovnávání egoismu pomocí protikladné síly nazývá „nápravou“. Odmítání egoismu způsobuje utrpení. Přesto, že toto propojení nevidíme, ono funguje a nové virové kmeny tedy nejsou žádným překvapením. Systém vesmíru je jednotný.

Na různých úrovních reaguje na lidskou nerovnováhu. Boj proti virům je proto bojem s důsledky, který v lepším případě zmírňuje úder, ale situaci zásadně neřeší.

Před námi jsou tedy nové epidemie vyvolané nerovnováhou v nás samých. Dokud v člověku převládá negativní přístup, je nesmyslné očekávat mír a klid.

Samozřejmě vám nic nevnucuji – hovořím o reáliích, o našich vztazích tak, jak jsou. Budeme-li upřímní k sobě samým, nedá velkou práci najít ve všem, co nás spojuje, něco jedovatého. Tento jed se snažíme uměle kompenzovat morálkou, zákony, politickou korektností, pozitivními videy, nenásilným i tvrdším přesvědčováním.

Upřímně doufáme, že v nás zvítězí dobro. Ale to je sebeklam. Je nemožné vyvážit svou vlastní přirozenost, která určuje naše jednání. Skutečná rovnováha je vzestup nad sebe sama k jednotě. Všechno ostatní vede jen k přechodné úlevě, a nikoliv k vyléčení.

V současné fázi se nerovnováha v člověku posunula na novou úroveň – a příroda na to bude reagovat odpovídajícím způsobem. Předpokládám, že se systém neomezí pouze na viry, které infikují tělo; na řadě jsou viry nové generace, které ovlivní naši psychiku. Odhalí rozdíly, protiklady, odchylky a způsobí hromadné excesy a psychózy v oblasti hodnot, ideologií a v sociální oblasti.

Již dnes existují podobné „mutace“, které se týkají různých aspektů světonázoru, kultury a věd, a nutí do-konce i vědce a specialisty, aby si cucali z prstů zcela neopodstatněné závěry. Dříve za podobnými jevy stála touha po penězích a po moci, elementární hloupost, ale nyní se k tomu přidalo „infekční“ šílenství…

Jakýkoliv virus, všechny nemoci – to je nerovnováha, nesprávné spojení mezi plus a mínus. Podle vědy kabaly jde o „zkratování“ dvou protikladných přání bez přítomnosti „clony“, která hraje stejnou roli jako odpor v elektrickém obvodu. Výsledkem je, že protiklady nemohou harmonicky interagovat, podporovat zdravý život a správný směr vývoje.

Je jasné, že v průběhu času se bude rozdíl mezi krajními polohami zvětšovat. Není náhoda, že uznáváme jako normální stále větší počet forem chování, rodinného života, sexuálních projevů a sebeurčení. Prozatím se nám ještě daří nějakým způsobem tyto odchylky přijímat a kontrolovat. V další fázi se viry nové kvality vymknou kontrole a přinesou do našich domovů chaos.

Dlouhou dobu se nerovnováha mezi těmito dvěma principy projevovala postupně, „beze spěchu“, a to nám umožnilo ji s různou mírou úspěchu „strávit“. Nyní je všechno jinak: tempo rozvoje se zrychluje a nerovnováha se prudce zhoršuje. Pokud se tím nebudeme zabývat systematicky a od základu, nevyrovnáme se s výzvami a nenajdeme lék proti novým virům.

A pak se mohou stát hrozbou, která bude větší než atomové a vodíkové bomby. Skutečně není potřeba hromadné ničení, když stačí „hacknout“ mysl a proměnit lidi v bezmocné „rostliny“, hlupáky postrádající logiku nebo loutky.

Nebojujeme s viry, ale s nevyváženou formou existence, kterou promítáme do různých úrovní přírody. Názorným příkladem je rakovina, která způsobuje, že postižené buňky „požírají“ své okolí. Onkologie je naší společnou univerzální diagnózou.

Konečně je na čase si uvědomit, jak nebezpečná je nerovnováha mezi lidským egocentrismem a principem odevzdávání, který je vlastní přírodě. Tento rozdíl potenciálů musí být vyvážen a napraven – v sobě. Doplnit to, čeho se nedostává tak, aby se protiklady staly jedním celkem a pozvedly lidstvo ke skutečné rovnováze.

Všechno, co neuděláme dnes, budeme muset udělat zítra v mnohem obtížnějších podmínkách. V konečném důsledku ukáží rozsáhlé epidemie a další katastrofy, že je zdrojem nerovnováhy člověk. Ale co mu brání, aby to viděl již nyní?

Loučení s Evropou

Článek od dr.Michaela Laitmana převzat z www.laitman.cz

Zatím je stále tady, ale něco v ní je navždy ztraceno a my všichni to cítíme. Zastaralá Evropa klopýtla na tom, co do ní kdysi vdechlo život.

Starý Svět uvízl v rozporech. Třebaže přísahal věrnost demokracii, podrobuje se bruselským funkcionářům, které nikdo nevolil. Vychvaluje rovnost, ale dividendy plynou do Německa. Poskytuje útočiště emigrantům, kteří neuznávají jeho hodnoty. Přátelí se s Íránem a je ve sporu s Amerikou.

Evropa se nemůže dohodnout na obecném rozpočtu. Obhajuje pluralismus, ale označuje za „populisty“ všechny, kteří nesouhlasí s neoliberálním směrem. Otevřeně používá propagandu a novořeč. Obyvatelstvo je klamáno, ale to nepomáhá. Lokomotivy zpomalují chod, jih vyhazuje kopyty, východ se vzpírá. Anglie již sama neví, co je lepší: rozloučit se, nebo zůstat.

Tak končí velká epocha. Nadcházejí nové časy a poprvé za tisíciletí na ně Evropa naprosto není připravena.

Při pohledu na její křeče ze strany někteří dávají přednost podceňování jejich významu. Jiní ironizují, zesměšňují, posmívají se. Pro nás je obtížné zvednout hlavu a spatřit pravdivý smysl událostí.

Ale ve skutečnosti to není Evropská unie, která se potýká s vnitřními konflikty. To evropský duch, centrum civilizace, ideologický předvoj lidstva pohasíná ve zlomcích své moci. Evropa již není středem světa – spíše centrem migrace. Prohrává s těmi, které si kdysi podmanila: Čínou, Indií, Asií jako celkem. Trump ji zahání do kouta. Její elity a vlády zradí své národy. Začínají ji ovládat „hosté“.

Pád Evropy

to je rozpad věčných pilířů. Rozštěpil se základ, na kterém je založen současný svět. Koneckonců byla Evropa zdrojem kultury po tisíce let, od dob starobylého Říma. Mnozí a my také jsme z toho čerpali. Filozofie, náboženství, světonázor, věda, vzdělávání, přístup k životu, pokrok – všechno to vzešlo odtud – a pak se to šířilo dále na další kontinenty a státy, budiž i prostřednictvím kolonialismu to mnohokrát vyrůstalo na různých základech. Nyní však vše vadne, vysychá.

Vnitřní, transcendentální základ uložený v našich genech je vyčerpán. Všichni jsme z Evropy, i když jsme tam nikdy nebyli. Když ji ztrácíme, ztrácíme část sebe.

Více než kontinent

Na čem je Evropa založena již 2000 let? Co do ní vdechlo život, co jí přidávalo síly?

Pokud pronikneme dovnitř, dovnitř samotného jejího srdce, najdeme tam kdysi přejaté židovské dědictví, jež se transformovalo podle toho, jak velel čas a lidská podstata. Není náhodou, že období formování Evropy je dnes nazýváno židovsko-křesťanským, ačkoli má tato definice matoucí smysl. Pokud odstraníte všechny opony, pak v ideologickém, konceptuálním smyslu obdržela Evropa počáteční impuls z kabaly.

„Platón a jeho předchůdci zcizili vědě kabale vnější obal, věnujíce mnoho času učedníkům proroků. Ukradli principy vědy kabaly a oblékli je do oděvů, které jim nepříslušely.“

To napsal kabalista minulého století Ba’al Sulam.

„Můj učitel Pythagoras, otec filozofie, převzal své učení od kabalistů. Byl první, kdo přeložil slovo kabala, které jeho současníci neznali, do řeckého jazyka slovem filozofie.“

Toto řekl slavný německý vědec a humanista Johann Reuchlin, který žil před pěti sty lety. Přitakává mu Ramón Llull, spisovatel a badatel ze 13. století:

„Vědy, jako je teologie, filozofie a matematika z ní (kabaly) berou své principy a kořeny. Proto jsou všechny tyto vědy podřízeny této moudrosti a jejich zásady a pravidla jsou podřízeny jejím pravidlům a zásadám; a proto je bez ní jejich argumentace nedostatečná.“

Nejen náboženství, ale samotné jádro, samotná podstata západní civilizace se zrodila v období, kdy se kabalistické učení dotklo svých výhonků. Tento kontakt se stal katalyzátorem nové éry, nového světa, v jehož globální etapě žijeme my. Evropa se spojovala a rozpadala, klesala a pozvedávala se, ale neustále směřovala kupředu, drala se do budoucnosti, zápasila, nikdy se nespokojila s dosaženým.

Její průkopnický duch ohromoval, ostatní národy se mu podřizovaly. Ano, byl krutý, nenasytný, ale vedl všechny za sebou. Amerika je také jeho dítětem. Aťsi Evropa zdědila od kabalistů jen jiskru, nechť i tu pozměnila, stejně však toto zapálení vystačilo na dlouhou dobu nebývalého vzestupu.

V období renesance Evropané znovu přehodnotili své základy a zjistili, že jejich kořen leží v kabale. Zakladatelé evropské renesance o tom otevřeně píší v textech. Italský učenec Giovanni Pico della Mirandola, který se naučil hebrejštinu speciálně proto, aby zkoumal kabalistická díla, přiznává:

„Pravé pojetí Zákona, které bylo odhaleno Mojžíšovi… se nazývá kabala.“

Filosofové neoplatonisté opravdu ve stejné době založili kabalistickou školu. Jak uvedl současný vědec Jeffrey Satinover, „podrobili kabalu důkladnému zkoumání. Někteří ji studovali tajně, jiní otevřeně, někteří dokonce za tyto snahy zaplatili svým životem.“ Jejich odvaha a vědecká čestnost bohužel nebyly náležitě oceněny ani Evropany, ani židovským národem.

Tak či onak, Evropa prošla dlouhou cestu, na které ji nepřetržitě doprovázeli Židé. Záměna potenciálů trvala staletí. A pak s prvními záblesky liberálních svobod dosáhla židovská účast kolosálního rozměru.

„Stejně jako slunce, kráčí Izrael po Evropě: všude kolem, kde svítí, vyrůstá ze země nový život; a tam, odkud odejde, vše vadne.“

Takto to potvrdil Werner Sombart, německý ekonom a jeden z předních evropských sociologů z počátku 20. století.

Avšak nic netrvá věčně. Naše doba se stala pro Evropu nejen přechodnou etapou – korunuje její úspěchy a píše epilog. Ano, stále žijeme v tomto „eposu“, ale pokračování nebude. Nastane něco jiného.

Jaký přesně bude tento proces? Nová epocha opět závisí na nás – na lidu Izraele. Nic s tím nenaděláme, v tomto světě je všechno „vázáno“ na Židy.

Židovská základna

„Vždy nutně potřebujeme svornost s Izraelem,“ řekl český prezident Miloš Zeman v projevu k poslancům v Knessetu. „Zradíme-li Izrael, zradíme sami sebe.“

Evropa se zdála být na vrcholu, na pokraji dokonalosti, na prahu úplné jednoty, avšak po uplynutí několika let byla donucena pochopit příčiny svého fiaska. A tato reflexe ji podvědomě vede k nám – k těm, s nimiž to všechno začalo.

Nicméně, příznivců Zemana je příliš málo. Stejně jako před tisíci lety Evropané neznají prameny své civilizace, nerozumí úloze židovského dědictví a… nemají rádi Židy. Antisemitské klima se stává silnější v celém Starém světě. Hrozby neustále rostou, přičemž zdaleka nepocházejí pouze od muslimů. Co se týče evropské politiky vůči Izraeli, na její obranu je možné říci jedno – ještě to není BDS.

Postavme se k tomu otevřeně jako Zeman: Evropa se postupně dostává k obvyklému závěru, že jsme za její potíže vinni my. Jednoho dne to řekne nahlas, bez ostychu, a vytvoří podmínky pro nový holocaust.

Co jsme jí nedodali? Proč se vše vrací ve svém kruhu? Může tomu být zabráněno?

Ano, věda kabala odpovídá. Může a musí. Před dvěma tisíci lety jsme zažili v našich dějinách velmi těžký duchovní pokles, a proto jsme nedokázali dát Evropě to nejdůležitější – pochopení skutečné jednoty. Evropa vždy chápala naše poslání špatně, překrucovala ho, využívala ho k poškození. Evropská unie, která dnes prochází uvědoměním vlastního zla, nebyla výjimkou.

Takže dříve, než budou na Židy znovu ukazovat prstem, je nutné přijmout opatření.

Ne, nemůžeme Evropanům vysvětlit, jak se mýlí. Hledíce na nás, cítí vnitřní pravdu, jež jednoznačně svědčí o tom, že jsou Židé vinni „podle určení“, podle samotného faktu svého židovství. Je zakořeněna v podvědomí, v celkovém duchovním břemeni generací. Touto nenávistí jsou prodchnuty veškeré evropské dějiny. My jsme je zradili, a ačkoli nechápou, jak a v čem, stejně nám nezačnou naslouchat.

Můžeme jim však ukázat, co skutečně potřebují – všeobecnou lidskou jednotu, ve které nebude poražených. Opravdovou prosperitu, aniž by ba pokládána za naivitu. Když to národy uvidí na vlastní oči, bude v jejich srdcích zavržení nahrazeno nadějí. Pocítí, že má cenu se nás držet, jít za námi. Protože máme duchovní základ, s jehož pomocí budou všichni spaseni.

Ano, ani my sami si ještě nejsme vědomi této příležitosti, kterou nabízí kabala. Během dvou tisíc let jsme na ni úplně zapomněli. Dobře, je čas si vzpomenout. Vždyť to není prostě jen věda, nýbrž to, co nás spojuje v jeden celek, je to náš základ – na rozdíl od evropského neotřesitelný. Díky ní se obrodíme a zaujmeme své místo ve světě. Zásluhou kabaly bude loučení se starou Evropou prologem skutečné jednoty.

Článek od dr.Michaela Laitmana převzat z www.laitman.cz

Pokud chceme rychle postupovat na naší duchovní cestě, potřebujeme učitele – průvodce

Pokud chceme rychle postupovat na naší duchovní cestě, potřebujeme učitele – průvodce, jenž dosáhl vyšších stupňů a povede nás přímo k cíli.

Vyvíjíme se duchovně i bez učitele? Samozřejmě, je to ale pomalá cesta. Cesta hledání a zkoušení systémem pokus – omyl. Výběr je na nás. Jsem vděčný, že mám velkého učitele dr. Michaela Laitmana, jenž nás učí Kabalu – metodu nápravy vztahů a spojení mezi lidmi.