Štítek: Michael Laitman

Nová možnost pro lidstvo

Vše, čemu nyní neporozumíme díky viru, se k nám vrátí jako bumerang. Jsme uvězněni ve čtyřech stěnách, ale konečně jsme osvobozeni od každodenního shonu. A to je jen začátek osvobození z otroctví

No nic, brzy krev z Nilu zmizí a my budeme žít zase jako předtím“ (zaslechnuto během ran v Egyptě).

My všichni – lidé i státy – nyní žijeme na úkor budoucnosti. Státy podporují soukromé podnikání, občany i vládní rezorty a počítají s budoucími příjmy, jejichž tok bude s vítězstvím nad koronavirem pokračovat. Všechny nouzové rozpočtové programy jsou založeny na tomto slibu.

Pravda je, že jsme i dříve žili na úkor budoucnosti – finančně i ekologicky – ale nyní se toto zvrácené půjčování stalo mnohým lidem zřejmým a současně odhalilo křehkost a nespolehlivost dnešního systému vztahů. V obtížných obdobích jsou nedostatky takových vztahů fatální.

Válka o roušky, přístroje pro umělou ventilaci plic a další se vybavení bleskově dostaly na maximální únosnost. Země si stěžovaly jedna na druhou a dosud soutěží v zadržování zboží a informací. Dodavatelé jednají s těmi, kteří platí více. Výrobci zajišťují zboží především „svým vlastním“ zákazníkům. Existují samozřejmě i krásná gesta, ale nebyla by potřebná, pokud by nesloužila dravosti silných!

Vlády lze také chápat: nemají žádné zvláštní možnosti. V globalizovaném světě se výrobní vazby táhnou přes státní hranice a v komplexu jejich vzájemného propletení je možné jen málo co změnit. Musí se improvizovat.

Tato situace je obzvláště nebezpečná v oblasti potravin – koneckonců i zde je sobectví v plném proudu. Ani prosperující země nejsou proti tomu ochráněny. Například izraelští zemědělci znovu „narazili“ na ministerstvo zemědělství kvůli dovozu zahraničních okurek, které zapříčinily propad cen. Podle logiky zemědělců bylo i v tomto obtížném období nutné zajistit jejich zisk na úkor obyvatelstva. Ještě horší je, že si farmáři neuvědomují symboličnost toho, co se děje, a demonstrativně zničili své nespotřebované produkty: „Když je to tak, tak ať je nemá nikdo.“

Byli jsme uzamčeni ve svých domovech, nyní i přes jakési uvolnění jsme vůči tomuto prošlému zmatku stále skeptičtější, ačkoliv je v našich názorech nyní více pochopení než rozhořčení. Ano, navykli nás na „tržní vztahy“, donutili nás uvěřit, že to je jediný způsob života. Ale co když už to „takto“ dál nelze dělat?

Koronavirus jakožto vyléčení

Současné „zastavení světa“, první svého druhu, odhalilo zásadní chybu v naší civilizaci: vybudovali jsme systém, který v extrémních situacích vede lidstvo do všeobecného „masového hrobu“. Dokonale ví, jak rozhazovat, obveselovat, odvádět pozornost, oklamávat, vnucovat nadbytečné, motivovat k poškozování, diskreditovat užitečné, odzbrojovat logiku, zbožňovat vycucané z prstu, posvěcovat kšeftování, idealizovat pomíjející, vulgarizovat věčné… Jedním slovem se rozpojovat.

No a takto vypadá podle současného systému sbližování se – nejde o to, že to tento systém neumí, ale on to prostě nesnáší. A samozřejmě, když svět potřebuje společné úsilí, spolupráci oproti vydřidušství, tak se nám hroutí.

Pravda, ne okamžitě. V tomto novém počátku to ještě drhne, jak je tomu nyní: naléhavé věci nás neustále tlačí a to zbylé se najednou ukázalo jako zbytečné, či dokonce škodlivé pro společné blaho. Ano, teď tomu začínáme rozumět, zvykáme si na to, sice pomalu, ale neodvratně.

Nebyla tu žádná příprava, ani žádný přechod. Vítr změn otočil popsanou stránku a otočil ji na čistý list. Koronavirus jedním tahem změnil náš úhel pohledu, a i když se díváme na stejný svět, vidíme něco úplně jiného. Vidíme vnější vězení a vnitřní… svobodu. Ano, vysvobození od posedlosti. Minulost už nám teď nevládne a tento úžasný pocit, který vznikl po kapkách, proniká do našeho vědomí.

Lidé z osobní izolace nevycházejí stejní, jako byli. Vždyť viděli vnitřek scenérie, protože si sundali brýle pro virtuální realitu. To však nezůstává bez povšimnutí. Po troškách se mění přístup k životu i k podnikání, mění se kritéria, cíle, vztahy a touhy. Zdá se nám, že koronavirus uzdravuje od nás oproštěnou přírodu. Zdá se. Jenže ve skutečnosti uzdravuje nás.

Aktualizace bez restartu

Epidemie COVID-19 není jen náhodná překážka. Je pošetilé a nezodpovědné očekávat, že se tyto krize nebudou opakovat. Naopak, jsme nyní na počátku celé řady krizí (ran, úderů přírody), které nás zasáhnou jedna za druhou.

Přičemž do této posloupnosti dějů vstupujeme jako jeden globální celek. Podívejte se:

Stačí dostatečně lehké zatlačení, slabý impuls na jednom místě – a celý svět klečí na kolenou, nebo dokonce leží na lopatkách. Ve skutečnosti jsme nyní kvůli našemu světonázoru hodně zranitelní a zoufale bezbranní. Ještě včera se zdálo, že nám vše hrálo do karet, a vidíte, dneska se vše otáčí proti nám.

Vždyť jsme teď všichni v jediné loďce, která se nyní již nemůže plavit podle minulých zvyklostí. Na společné loďce nemůžeme veslovat různými směry. Na této pramici se nemůžeme obohacovat na úkor druhého, navzájem se ignorovat, vzájemně válčit, hádat se či vrtat do loďky, jak je nám libo. Tato jediná veslice znehodnocuje dřívější bohatství a dává hodnotu úplně jinému – a to tomu, co nám umožní neutonout v bouři.

Je zřejmé, že ve společné bídě, takové, jaká je právě teď, právě ta současná, jsou zapotřebí drastická opatření: zmrazit hotovostní výdaje a útratu, podle stejných kritérií všem poskytovat nezbytné zboží a služby, prostě držet nad vodou každičkého člověka, každou rodinu, každou zemi. A to vše – na dobu neurčitou.

Je ještě jasnější, že naše sociálně-ekonomické vztahy jsou nasyceny chamtivostí a neumožňují poskytovat takovou úroveň ochrany. Mají pouze určitou míru bezpečnosti a po překročení této hranice se spustí „stav jako při obléhání hradu“, tedy přísné kontroly, privilegia pro elitu, pro ostatní lidi propustky, jako když si chcete odskočit k lékaři, tanky na ulicích, vynucené znárodňování, vyvlastňování, devalvace úspor, chaos, nepokoje, barbarství, zvěrstva – zkrátka, jak koho napadne.

Jinými slovy, jestli se epidemie neukončí po „nezbytné“ době, nebo připusťme, že se zesílí či bude nahrazena jinou hromadnou výzvou, náš systém se zhroutí bez možnosti restartu, stejně jako Babylonská věž. Ve skutečnosti žijeme na sudu se střelným prachem vybudovaným z našeho egoismu, kdy se jakákoli jiskra může stát osudnou.

Lidstvo se tedy musí změnit – vytvořit rovnováhu mezi sebou a přírodou, rozloučit se s jednotou moci a kapitálu, vykořenit konzumizmus, povznést se nad požadavky těla a uspokojit požadavky ducha. A co je nejdůležitější – navázat vzájemné vztahy tak, aby v loďce neplul gang výtržníků, ale nerozlučná rodina.

Nemáme prostě jinou možnost. Nemůžeme se vrátit do včerejška, a tím spíše ne do minulého století – stejně jako se nemůžeme vrátit do dětství. To, co bylo, je pryč. Vyrostli jsme.

A stále rosteme. Osídlili jsme celou planetu a již nevíme, kam bychom mohli od sebe utéct. Naše věž je vyšší než Babylonská, a proto by byl katastrofičtější i kolaps. Ve skutečnosti jsme byli zastaveni v poslední chvíli a najednou jsme uviděli, že naše do nebes bijící ambice nakonec roztrhaly všechny přátelské svazky.

Nyní musíme zabránit kolapsu, a to všemi prostředky, naučit se lekci o chycení konce lana houpajícího se nad námi – z budoucnosti – a šplhat s celým lidstvem vzhůru. A ve skutečnosti to není nic složitého: zítra jsme v jednotě. Budeme-li se tohoto záchytného bodu pevně držet a nevzdáme-li se ho, společně se dostaneme ze všech potíží, a takto se pozvedneme nade vše, co nás rozděluje.

Toto je poselství koronaviru. Koronavirus nás vytahuje z egoismu stejně jako egyptské rány, které osvobodily izraelský národ. A tentokrát všechny lidi bez výjimky.

zdroj:  dr. Michael Laitman www.laitman.cz

Celý svět začíná dělat opatření a hledá lék na Koronavirus. Pokud vás zajímá vědecký avšak velmi jednoduše vysvětlený pohled na příčinu vzniku viru, doporučuji článek od dr. Michaela Laitmana.

článek: Koronavirus je jen začátek?
autor: dr. Michael Laitman
převzato z: https://laitman.blog.idnes.cz/

Nový koronavirus 2019-nCoV, který paralyzoval čínská velkoměsta, již pronikl i do jiných částí světa včetně Francie, USA, Kanady, Austrálie a dalších zemí.
Z mého pohledu to není jen další epidemie, ale ukazatel globálních procesů, které probíhají v lidstvu.

Náš svět není statický – vyvíjí se a tento vývoj je negativní. Změny počasí nebo epidemie jsou jen důsledky. Příčina spočívá v původním „materiálu“ vesmíru – v naší egoistické touze. Tento „věčný motor“ se nikdy nezastaví a my jsme se dosud nenaučili, jakým způsobem bychom s ním měli správně pracovat.

Věda kabala nám odhaluje svět z hlubší perspektivy. Není takový, jak se projevuje navenek a jaký si ho přejeme vidět. Raději bychom žili v neměnném, srozumitelném prostředí, které známe, ale svět se mění a jeho zákony jsou dynamické.

Systém a jeho prostředky, které používáme, nejsou „skladem“, ale živým organismem, v němž je vše propojeno. Neexistují žádné náhodné impulzy, náhlé exploze – nenadálé jsou jenom pro nás. Dokonce zvířata někdy cítí jejich příchod lépe než lidé.

Klíčovou součástí celého systému jsme my lidé, nejvíce rozvinutá stvoření, a proto jsme to my, kdo způsobuje téměř všechny jeho reakce. Negativní změny v lidské části přírody vedou k negativním změnám v přírodě.

Nejedná se však o egoismus jako takový. Jeho růst je sám o sobě zákonitý, naprogramovaný. Problém spočívá v tom, že ho nekompenzujeme, jsme smířeni s tím, co se děje. Nebo se domníváme, že to tak musí být.

V kabale se kompenzace, vyrovnávání egoismu pomocí protikladné síly nazývá „nápravou“. Odmítání egoismu způsobuje utrpení. Přesto, že toto propojení nevidíme, ono funguje a nové virové kmeny tedy nejsou žádným překvapením. Systém vesmíru je jednotný.

Na různých úrovních reaguje na lidskou nerovnováhu. Boj proti virům je proto bojem s důsledky, který v lepším případě zmírňuje úder, ale situaci zásadně neřeší.

Před námi jsou tedy nové epidemie vyvolané nerovnováhou v nás samých. Dokud v člověku převládá negativní přístup, je nesmyslné očekávat mír a klid.

Samozřejmě vám nic nevnucuji – hovořím o reáliích, o našich vztazích tak, jak jsou. Budeme-li upřímní k sobě samým, nedá velkou práci najít ve všem, co nás spojuje, něco jedovatého. Tento jed se snažíme uměle kompenzovat morálkou, zákony, politickou korektností, pozitivními videy, nenásilným i tvrdším přesvědčováním.

Upřímně doufáme, že v nás zvítězí dobro. Ale to je sebeklam. Je nemožné vyvážit svou vlastní přirozenost, která určuje naše jednání. Skutečná rovnováha je vzestup nad sebe sama k jednotě. Všechno ostatní vede jen k přechodné úlevě, a nikoliv k vyléčení.

V současné fázi se nerovnováha v člověku posunula na novou úroveň – a příroda na to bude reagovat odpovídajícím způsobem. Předpokládám, že se systém neomezí pouze na viry, které infikují tělo; na řadě jsou viry nové generace, které ovlivní naši psychiku. Odhalí rozdíly, protiklady, odchylky a způsobí hromadné excesy a psychózy v oblasti hodnot, ideologií a v sociální oblasti.

Již dnes existují podobné „mutace“, které se týkají různých aspektů světonázoru, kultury a věd, a nutí do-konce i vědce a specialisty, aby si cucali z prstů zcela neopodstatněné závěry. Dříve za podobnými jevy stála touha po penězích a po moci, elementární hloupost, ale nyní se k tomu přidalo „infekční“ šílenství…

Jakýkoliv virus, všechny nemoci – to je nerovnováha, nesprávné spojení mezi plus a mínus. Podle vědy kabaly jde o „zkratování“ dvou protikladných přání bez přítomnosti „clony“, která hraje stejnou roli jako odpor v elektrickém obvodu. Výsledkem je, že protiklady nemohou harmonicky interagovat, podporovat zdravý život a správný směr vývoje.

Je jasné, že v průběhu času se bude rozdíl mezi krajními polohami zvětšovat. Není náhoda, že uznáváme jako normální stále větší počet forem chování, rodinného života, sexuálních projevů a sebeurčení. Prozatím se nám ještě daří nějakým způsobem tyto odchylky přijímat a kontrolovat. V další fázi se viry nové kvality vymknou kontrole a přinesou do našich domovů chaos.

Dlouhou dobu se nerovnováha mezi těmito dvěma principy projevovala postupně, „beze spěchu“, a to nám umožnilo ji s různou mírou úspěchu „strávit“. Nyní je všechno jinak: tempo rozvoje se zrychluje a nerovnováha se prudce zhoršuje. Pokud se tím nebudeme zabývat systematicky a od základu, nevyrovnáme se s výzvami a nenajdeme lék proti novým virům.

A pak se mohou stát hrozbou, která bude větší než atomové a vodíkové bomby. Skutečně není potřeba hromadné ničení, když stačí „hacknout“ mysl a proměnit lidi v bezmocné „rostliny“, hlupáky postrádající logiku nebo loutky.

Nebojujeme s viry, ale s nevyváženou formou existence, kterou promítáme do různých úrovní přírody. Názorným příkladem je rakovina, která způsobuje, že postižené buňky „požírají“ své okolí. Onkologie je naší společnou univerzální diagnózou.

Konečně je na čase si uvědomit, jak nebezpečná je nerovnováha mezi lidským egocentrismem a principem odevzdávání, který je vlastní přírodě. Tento rozdíl potenciálů musí být vyvážen a napraven – v sobě. Doplnit to, čeho se nedostává tak, aby se protiklady staly jedním celkem a pozvedly lidstvo ke skutečné rovnováze.

Všechno, co neuděláme dnes, budeme muset udělat zítra v mnohem obtížnějších podmínkách. V konečném důsledku ukáží rozsáhlé epidemie a další katastrofy, že je zdrojem nerovnováhy člověk. Ale co mu brání, aby to viděl již nyní?