Minulý týden jsme byli pozvání do českého rozhlasu, abychom vysvětlili přínos Kabaly pro dnešní dobu. Kabala jako nástroj pro vyřešení krizí jenž nás v současné době obklopují na všech úrovních.
Pokud se chcete dozvědět jak prakticky SPOJENÍ s ostatními může zlepšit každodenní život, zde je záznam z vysílání.
Pokud je počítač správně připojen k internetu, prohlídneme si všechny stránky, nemáme žádné omezení. Když připojení ztratíme, neuvidíme nic…
V našem reálném životě je to stejné. Když nejsou lidé správně propojení, jsou na světě války, krize, nemoci, přírodní katastrofy a utrpení.
Klíč nápravy všech problémů světa a vytvoření šťastného plnohodnotného života pro všechny je ve správném spojení s ostatními lidmi.
Jak prakticky na spojení?
Naštěstí tu máme vědu Kabalu (více o Kabale zde), jenž nás učí jak se prakticky správně spojit s ostatními lidmi a vytvořit plnohodnotné, vřelé a lásky plné vztahy s ostatními.
Vytvořením vztahů, kdy každý bude mít zájem na prospěchu druhého člověka dojde k nápravě všech našich problému.
Příklad fungujícího propojení můžeme vidět v přírodě, kdy celá příroda je propojena do jednoho harmonického celku.
Článek od dr.Michaela Laitmana převzat z www.laitman.cz
Zatím je stále tady, ale něco v ní je navždy ztraceno a my všichni to cítíme. Zastaralá Evropa klopýtla na tom, co do ní kdysi vdechlo život.
Starý Svět uvízl v rozporech. Třebaže přísahal věrnost demokracii, podrobuje se bruselským funkcionářům, které nikdo nevolil. Vychvaluje rovnost, ale dividendy plynou do Německa. Poskytuje útočiště emigrantům, kteří neuznávají jeho hodnoty. Přátelí se s Íránem a je ve sporu s Amerikou.
Evropa se nemůže dohodnout na obecném rozpočtu. Obhajuje pluralismus, ale označuje za „populisty“ všechny, kteří nesouhlasí s neoliberálním směrem. Otevřeně používá propagandu a novořeč. Obyvatelstvo je klamáno, ale to nepomáhá. Lokomotivy zpomalují chod, jih vyhazuje kopyty, východ se vzpírá. Anglie již sama neví, co je lepší: rozloučit se, nebo zůstat.
Tak končí velká epocha. Nadcházejí nové časy a poprvé za tisíciletí na ně Evropa naprosto není připravena.
Při pohledu na její křeče ze strany někteří dávají přednost podceňování jejich významu. Jiní ironizují, zesměšňují, posmívají se. Pro nás je obtížné zvednout hlavu a spatřit pravdivý smysl událostí.
Ale ve skutečnosti to není Evropská unie, která se potýká s vnitřními konflikty. To evropský duch, centrum civilizace, ideologický předvoj lidstva pohasíná ve zlomcích své moci. Evropa již není středem světa – spíše centrem migrace. Prohrává s těmi, které si kdysi podmanila: Čínou, Indií, Asií jako celkem. Trump ji zahání do kouta. Její elity a vlády zradí své národy. Začínají ji ovládat „hosté“.
to je rozpad věčných pilířů. Rozštěpil se základ, na kterém je založen současný svět. Koneckonců byla Evropa zdrojem kultury po tisíce let, od dob starobylého Říma. Mnozí a my také jsme z toho čerpali. Filozofie, náboženství, světonázor, věda, vzdělávání, přístup k životu, pokrok – všechno to vzešlo odtud – a pak se to šířilo dále na další kontinenty a státy, budiž i prostřednictvím kolonialismu to mnohokrát vyrůstalo na různých základech. Nyní však vše vadne, vysychá.
Vnitřní, transcendentální základ uložený v našich genech je vyčerpán. Všichni jsme z Evropy, i když jsme tam nikdy nebyli. Když ji ztrácíme, ztrácíme část sebe.
Na čem je Evropa založena již 2000 let? Co do ní vdechlo život, co jí přidávalo síly?
Pokud pronikneme dovnitř, dovnitř samotného jejího srdce, najdeme tam kdysi přejaté židovské dědictví, jež se transformovalo podle toho, jak velel čas a lidská podstata. Není náhodou, že období formování Evropy je dnes nazýváno židovsko-křesťanským, ačkoli má tato definice matoucí smysl. Pokud odstraníte všechny opony, pak v ideologickém, konceptuálním smyslu obdržela Evropa počáteční impuls z kabaly.
„Platón a jeho předchůdci zcizili vědě kabale vnější obal, věnujíce mnoho času učedníkům proroků. Ukradli principy vědy kabaly a oblékli je do oděvů, které jim nepříslušely.“
To napsal kabalista minulého století Ba’al Sulam.
„Můj učitel Pythagoras, otec filozofie, převzal své učení od kabalistů. Byl první, kdo přeložil slovo kabala, které jeho současníci neznali, do řeckého jazyka slovem filozofie.“
Toto řekl slavný německý vědec a humanista Johann Reuchlin, který žil před pěti sty lety. Přitakává mu Ramón Llull, spisovatel a badatel ze 13. století:
„Vědy, jako je teologie, filozofie a matematika z ní (kabaly) berou své principy a kořeny. Proto jsou všechny tyto vědy podřízeny této moudrosti a jejich zásady a pravidla jsou podřízeny jejím pravidlům a zásadám; a proto je bez ní jejich argumentace nedostatečná.“
Nejen náboženství, ale samotné jádro, samotná podstata západní civilizace se zrodila v období, kdy se kabalistické učení dotklo svých výhonků. Tento kontakt se stal katalyzátorem nové éry, nového světa, v jehož globální etapě žijeme my. Evropa se spojovala a rozpadala, klesala a pozvedávala se, ale neustále směřovala kupředu, drala se do budoucnosti, zápasila, nikdy se nespokojila s dosaženým.
Její průkopnický duch ohromoval, ostatní národy se mu podřizovaly. Ano, byl krutý, nenasytný, ale vedl všechny za sebou. Amerika je také jeho dítětem. Aťsi Evropa zdědila od kabalistů jen jiskru, nechť i tu pozměnila, stejně však toto zapálení vystačilo na dlouhou dobu nebývalého vzestupu.
V období renesance Evropané znovu přehodnotili své základy a zjistili, že jejich kořen leží v kabale. Zakladatelé evropské renesance o tom otevřeně píší v textech. Italský učenec Giovanni Pico della Mirandola, který se naučil hebrejštinu speciálně proto, aby zkoumal kabalistická díla, přiznává:
„Pravé pojetí Zákona, které bylo odhaleno Mojžíšovi… se nazývá kabala.“
Filosofové neoplatonisté opravdu ve stejné době založili kabalistickou školu. Jak uvedl současný vědec Jeffrey Satinover, „podrobili kabalu důkladnému zkoumání. Někteří ji studovali tajně, jiní otevřeně, někteří dokonce za tyto snahy zaplatili svým životem.“ Jejich odvaha a vědecká čestnost bohužel nebyly náležitě oceněny ani Evropany, ani židovským národem.
Tak či onak, Evropa prošla dlouhou cestu, na které ji nepřetržitě doprovázeli Židé. Záměna potenciálů trvala staletí. A pak s prvními záblesky liberálních svobod dosáhla židovská účast kolosálního rozměru.
„Stejně jako slunce, kráčí Izrael po Evropě: všude kolem, kde svítí, vyrůstá ze země nový život; a tam, odkud odejde, vše vadne.“
Takto to potvrdil Werner Sombart, německý ekonom a jeden z předních evropských sociologů z počátku 20. století.
Avšak nic netrvá věčně. Naše doba se stala pro Evropu nejen přechodnou etapou – korunuje její úspěchy a píše epilog. Ano, stále žijeme v tomto „eposu“, ale pokračování nebude. Nastane něco jiného.
Jaký přesně bude tento proces? Nová epocha opět závisí na nás – na lidu Izraele. Nic s tím nenaděláme, v tomto světě je všechno „vázáno“ na Židy.
„Vždy nutně potřebujeme svornost s Izraelem,“ řekl český prezident Miloš Zeman v projevu k poslancům v Knessetu. „Zradíme-li Izrael, zradíme sami sebe.“
Evropa se zdála být na vrcholu, na pokraji dokonalosti, na prahu úplné jednoty, avšak po uplynutí několika let byla donucena pochopit příčiny svého fiaska. A tato reflexe ji podvědomě vede k nám – k těm, s nimiž to všechno začalo.
Nicméně, příznivců Zemana je příliš málo. Stejně jako před tisíci lety Evropané neznají prameny své civilizace, nerozumí úloze židovského dědictví a… nemají rádi Židy. Antisemitské klima se stává silnější v celém Starém světě. Hrozby neustále rostou, přičemž zdaleka nepocházejí pouze od muslimů. Co se týče evropské politiky vůči Izraeli, na její obranu je možné říci jedno – ještě to není BDS.
Postavme se k tomu otevřeně jako Zeman: Evropa se postupně dostává k obvyklému závěru, že jsme za její potíže vinni my. Jednoho dne to řekne nahlas, bez ostychu, a vytvoří podmínky pro nový holocaust.
Ano, věda kabala odpovídá. Může a musí. Před dvěma tisíci lety jsme zažili v našich dějinách velmi těžký duchovní pokles, a proto jsme nedokázali dát Evropě to nejdůležitější – pochopení skutečné jednoty. Evropa vždy chápala naše poslání špatně, překrucovala ho, využívala ho k poškození. Evropská unie, která dnes prochází uvědoměním vlastního zla, nebyla výjimkou.
Takže dříve, než budou na Židy znovu ukazovat prstem, je nutné přijmout opatření.
Ne, nemůžeme Evropanům vysvětlit, jak se mýlí. Hledíce na nás, cítí vnitřní pravdu, jež jednoznačně svědčí o tom, že jsou Židé vinni „podle určení“, podle samotného faktu svého židovství. Je zakořeněna v podvědomí, v celkovém duchovním břemeni generací. Touto nenávistí jsou prodchnuty veškeré evropské dějiny. My jsme je zradili, a ačkoli nechápou, jak a v čem, stejně nám nezačnou naslouchat.
Můžeme jim však ukázat, co skutečně potřebují – všeobecnou lidskou jednotu, ve které nebude poražených. Opravdovou prosperitu, aniž by ba pokládána za naivitu. Když to národy uvidí na vlastní oči, bude v jejich srdcích zavržení nahrazeno nadějí. Pocítí, že má cenu se nás držet, jít za námi. Protože máme duchovní základ, s jehož pomocí budou všichni spaseni.
Ano, ani my sami si ještě nejsme vědomi této příležitosti, kterou nabízí kabala. Během dvou tisíc let jsme na ni úplně zapomněli. Dobře, je čas si vzpomenout. Vždyť to není prostě jen věda, nýbrž to, co nás spojuje v jeden celek, je to náš základ – na rozdíl od evropského neotřesitelný. Díky ní se obrodíme a zaujmeme své místo ve světě. Zásluhou kabaly bude loučení se starou Evropou prologem skutečné jednoty.
Článek od dr.Michaela Laitmana převzat z www.laitman.cz
Dlouho od Tebe slyším, že abychom se jako lidstvo někam posunuli, musíme obrátit svoji pozornost ke službě ostatním, resp. společnosti. V posledních měsících svého života jsem právě v běžných věcech a činnostech ztratil smysl. A to, co říkáš Ty, mi smysl dává. 🙂
Nicméně ve své současné „zabedněnosti“ vlastně nevím, co to ta služba společnosti je. Mohl bys mi/nám dát nějaké konkrétní příklady, ve kterých bych mohl / bychom mohli nalézt inspiraci?
Lze považovat to, co děláme v běžných zaměstnáních, za službu společnosti? Vždyť každý ve své práci děláme vždy něco pro ostatní lidi. Neděláme to přece pro sebe, i když tím vyděláváme peníze. Lze považovat práci pro ostatní lidi za službu společnosti?
Současný stav dosažení vývoje
Společnost jako celek a každý člověk v ní se nyní nachází ve fázi dosažení maximálního rozvoje egoismu. Co znamená egoismus? Je to stav, kdy se každý zajímá primárně o naplnění svých materiálních a požitkových potřeb. Tento stav nyní dosahuje maxima a již není nadále udržitelný. Ekonomické krize, války, vývoj nezaměstnanosti… příroda nás zkrátka tlačí, abychom jako lidstvo provedli změnu svého přístupu k životu a ke vztahům mezi námi. Změna se musí odehrát na úrovni jednotlivce, kdy se místo uspokojení osobních egoistických zájmů začne upřednostňovat prospěch celé společnosti. Jak na to prakticky?
Kdy začínám pracovat pro společnost a pro nápravu světa
Má to být konkrétní odpověď. Žádné ideály ani kdyby… Pojďme na to. Každý člověk, který se chce zapojit do nápravy společnosti, si musí v tomto „egoistickém stavu vývoje společnosti“ zabezpečit finanční příjem pro svůj plnohodnotný život. V budoucnu to bude jinak, ale nyní je to takto.
Někdo na měsíc potřebuje 20 tisíc, další 50… a jiný milion. To je v pořádku, každý nechť si nastaví životní úroveň, jakou potřebuje. Ne méně, ne více. V žádném případě není dobré někomu něco diktovat či někoho dokonce omezovat.
BOD ZLOMU a možnost pracovat pro společnost začíná ve chvíli, kdy skončím v práci neboli zajistím si výše uvedený příjem pro plnohodnotný život. Po zajištění příjmu a návratu z práce mám každý den možnost vykonat altruistický čin, něco pro společnost – bez toho, abych za tuto činnost po společnosti něco chtěl. Pracuji zkrátka bez nároku na jakoukoliv odměnu.
Žádná práce není lepší, horší či více prospěšná. V každém případě volím práci, která mě baví a kterou vnímám jako prospěšnou pro druhé. Kombinací a možností je spousta… co vás jen napadne. Jsem-li například kuchař, každý den pracuji pro zabezpečení příjmu, tedy vařím v restauraci, a po práci mohu udělat altruistický čin = pracovat pro společnost, jít bezplatně vařit třeba pro charitu.
Jsou dvě úrovně, na kterých můžeme společnosti prospívat:
První úroveň – práce pro společnost na úrovni dobrovolnictví
Možností pomoci druhým lidem, kteří trpí, je – jak sami jistě víte – ve světě spousta. Proto každá pomoc člověku na jeho strastiplné cestě životem je přínosem pro společnost. Dobrovolnictví ve všech rovinách, pomoc hladovějícím, péče o nemocné, zkrátka dělání čehokoliv, co lidem pomůže.
Tato úroveň je základním předpokladem pro to, aby se člověk začal vyvíjet. Tedy, aby opustil egoismus (zájem primárně o sebe a své naplnění) a začal se zajímat o druhé (jejich potřeby a pomoc v jejich utrpení) bez nároku na jakoukoliv odměnu!
Na druhou stranu si musíme upřímně říct, že z hlediska nápravy celého světa nás dobrovolnictví z krizí nevyvede ani nás nedostane blíže k cíli života. Otázkou tedy zůstává, jak správně pomáhat druhým lidem, aby to mělo největší přínos pro společnost a byl to altruistický, nikoliv egoistický čin.
Druhá úroveň – práce na nápravě světa
Dosažení lásky, tedy vytvoření altruistického spojení mezi lidmi, kdy se jeden stará o druhého, je cílový stav společnosti, k němuž směřujeme. Jakkoliv se může zdát, že tomu tak v současnosti není, příroda nás skrze krize všeho druhu k tomuto uvědomění a k této činnosti cestou utrpení (války, přírodní katastrofy) tlačí.
My nemusíme jít touto cestou utrpení. Jaké je tedy řešení, které napraví propastnou mezeru mezi stavem společnosti nyní (egoismus – krize, války, utrpení) a cílovým stavem altruismu – skutečného láskyplného propojení mezi lidmi, kde se každý stará o druhého tak, jako o členy své rodiny?
Je to věda KABALA, která prakticky vysvětluje a umožňuje člověku studovat cíl našeho života. Učí nás praktikovat lásku k druhým lidem, abychom došli ke spojení s nimi, k altruismu a žili skutečný šťastný a plnohodnotný život bez utrpení a v prosperující společnosti. To je to, co nás Kabala v dnešní době učí. Předává nám praktické informace, jak tohoto stavu vzájemného spojení dosáhnout.
Proto druhý stupeň a praktický návod na realizaci spočívá v tom, že se člověk může vědomě zapojit do práce na nápravě světa. Tím, že začne sám studovat Kabalu, začíná se učit, jak praktikovat lásku k druhým lidem, pomáhá budovat spojení mezi lidmi a předává informaci o novém skutečném světě, kde nebude člověk žít sám pro sebe a svůj prospěch, ale primárně ve prospěch společnosti jako celku. Studiem napravujeme sebe – a skrze naši vlastní nápravu se napravuje celý svět.
Tato druhá úroveň má dvě roviny. Nejprve studuje člověk sám pro sebe a svoji nápravu. Časem – až dosáhne poznání o skutečném smyslu našeho života, o nutnosti propojit se správně s ostatními lidmi – se zapojuje do předání této moudrosti dále, učí a předává tuto moudrost ostatním. Ve svém volném čase, bez nároku na jakoukoliv odměnu, protože pracuje pro nápravu společnosti.
V současnosti se buduje nový vzdělávací systém – virtuální škola Kabaly, která bezplatně učí dospělé lidi, jak žít a měnit se ve prospěch společnosti pro dosažení šťastného života.
Bezplatné online kurzy Kabaly zde.
Bezplatné studium Kabaly v rámci školy Kabacademy zde.
Přeji hodně štěstí na vaší cestě. Pokud máte dotazy, pište je do komentářů, rád odpovím dalším článkem.
Odpradávna se lidé zajímají o svobodnou volbu a osud samotný. Je pro nás vše připraveno, nebo si naopak můžeme zvolit cestu životem jak si přejeme?
Můžeme to nazvat osudem, rozhodnutím vyšší síly či plánem přírody samotné a tím je naše narození. Nevybrali jsme si kdy se narodíme, nevybrali jsme si ani své rodiče, nebo jaké fyzické či psychické vlastnosti budeme mít. To vše je určeno a žádné narozené dítě to ani změnit nemůže. I v dospívání to není jiné. Pokračujeme v předurčené linií – rodičů, školy, vztahů, zkrátka vše je pro nás definováno a od mala nás utváří.
Právě v dospělosti kdy se staneme nezávislými na našich rodičích a opustíme školu dostáváme v našem životě tu největší příležitost ke změně. Do teď nás utvářelo předdefinované prostředí a od této chvíle máme určitou svobodu volby.
Prostředí je jediným a nejdůležitějším prvkem, který formuje naši osobnost. Nezáleží na tom jestli se někdo narodí se sklony k lhaní, krádežím, nebo s talentem na malování obrazů. Záleží, do jakého prostředí se v dospělosti člověk přesune a jaké si nastaví životní hodnoty. Následně toto prostředí ho bude utvářet a bez ohledu na to, jaké vlastnosti člověk dostal do vínku – člověk se stane produktem svého prostředí.
Je v uvozovkách důležité se „Přesadit do toho správného prostředí.“ tedy trávit tam nejvíce času co je to jen možné. Změnit práci, bydliště někdy i rodinu pokud to neodpovídá cíli jehož chci dosáhnout, tedy tím kým se chci stát, jaký život chci žit.
Je jedna z nejznámějších psychologických studií (Někdo ho označuje za vysoce kontroverzní experiment.) byl pokus uzavření 18 studentů do věznice. Jednalo se o psychicky vyrovnané a zdravé jedince. Devět studentů bylo vsazeno do role vězňů a devět do role dozorců. Experiment nabral směr jenž nikdo nečekal. Studenti se vžili do svých rolí jenž jim poskytlo prostředí věznice. Studenti dozorci se začali uchylovat k brutálním praktikám na studentech vězních jenž se začali bouřit. Někteří ze studentů vězňů se psychicky zhroutili. Experiment byl předčasně z bezpečnostních důvodů ukončen.
Jakkoliv se výše uvedený příklad může zdát extrémní, přesně takt to funguje. Musíme si pečlivě vybírat do jakého prostředí se integrujeme a kým se díky tomu stáváme.
Půjdeme ještě dále. Nejsme odpovědní jen za to jaké prostředí si vybereme, ale také za to, jaké prostředí okolo sebe pro druhé vytváříme. Pro své děti, rodinu a celou společnost. Zvláště v dnešní době krizí na všech úrovních se musíme zabývat každý z nás, jak prakticky prospívat společnosti. Je naší povinností vytvářet dobré vztahy s ostatními a budovat nové správné prostředí, umožňující každému člověku se rozvíjet a žít plnohodnotný život.
Následky výbuchu jedné z nejobávanějších sopek světa a vzniklé tsunami jsou zatím více než 40 mrtvých, 600 zraněných a obrovské materiální škody. Jaká je skutečná příčina této události?
Proč vybuchne sopka? Citace z Wikipedie: „Sopka či také vulkán je porucha povrchu planety či měsíce, kudy se na povrch dostává směs roztavených hornin, tzv. magma, a sopečných plynů z magmatického rezervoáru umístěného hlouběji v tělese planety či měsíce.“
Tento fyzický popis projevu výbuchu sopky z vědeckého hlediska je jistě správně, ale nepopisuje skutečnou „příčinu“ vysvětluje „následek“.
Vše co se zde na zemi děje ve fyzické podobě je řízeno přírodou z jednoho globálního zákonu. Zákonu přírody o sjednocení, vzájemném propojení o jednom integrálním systému.
Celá příroda je integrálně propojena do jednoho systému. Každý prvek přírody je navzájem spojen s druhým a jedná ve prospěchu celku přírody. Jedině člověk se dle tohoto systému propojení nechová. Chováme se egoisticky. Na místo zájmu o prospěch společnosti se každý primárně zajímá o svůj vlastní prospěch a výhodu pro sebe na úkor celku společnosti.
Svým egoistickým chováním narušujeme integrální systém propojení přírody jejíž jsme součásti. Jakákoliv přírodní katastrofa je tedy korekcí přírody směrem k lidem, abychom provedli nápravu svého chování jak mezi sebou tak i k přírodě v níž jsme obsaženi. Musíme se podřídit systému propojení a snažit se o to, aby každý člověk prospíval společnosti a přírodě v niž žijeme.
Nemáme na vybranou. Sjednotit se a jednat ve prospěch celku společnosti, tedy v lásce k ostatním je nejvyšší přírodní zákon v němž jsme obsaženi a musíme se dle něj chovat.
Toho čeho nejsme schopní před ní. Svět obletí informace o utrpení a zkáze jenž nastala. Zdvihne se vlna solidarity. Lidé po celém světě se spojí, pošlou peníze, humanitární pomoc a záchranáře z celého světa. Příroda nás donutí vyjít se zájmu „o sebe samé“ a „starat se o pomoc a prospěch postižené části společnosti“.
To je přesně to co máme dělat. Starat se o prospěch společnosti, vytvořit dobré vztahy mezi lidmi. Po dobrém nebo po zlém. Jak říkají rodiče… Zkrátka lidstvo poslechne, Otázkou je jen kolik výbuchů sopek, ekonomických krizi, válek a utrpení budeme k tomu potřebovat.
K dispozici máme vědu – Kabalu, jenž lidi učí, jak se spojit, jak vytvářet správné vztahy a napravit tím svět, opustit cestu krizí, válek a utrpení a začít žít plnohodnotný šťastný život.