Dnes jsem dostal zajímavou otázku: „Dosáhnou všichni lidé cíle svého života, ikdyž k tomu nebudou vyvíjet žádné úsilí?“ Pokud vás zajímá odpověď, sepsal jsem ji do článku.
Co znamená, že „Jsme zavázání dosáhnout cíle života?“
Příroda, stvořitel, vesmír, systém v němž žijeme, bůh, nazvěme vyšší sílu jak jen chceme, nás zavázala dojít k cíli života jenž pro nás připravila, tedy dosažení duchovní realizace. Dosažení znamená, že získáme stejné vlastností jako má ona vyšší síla, vlastnosti altruismu a odevzdání. Tedy vlastností přesně opačných v nichž se nacházíme nyní – egoismus a příjímání pro sebe sama.
Svoboda volby člověka, krátká nebo dlouhá cesta
Myslíme si, že máme svobodnou volbu a můžeme si dělat co chceme. To je ovšem pouhou iluzí. Lidský mozek tomu nemůže porozumět, ale jsme zavázání dojit do cíle jenž nám byl připraven. Dojít k němu musíme v jednom ze svých životů.
První tzv. dlouhá cesta, je cestou utrpení
Vlastně to ani cesta není, byť to nazýváme evolucí a vývojem lidstva. Člověk se stará pouze o naplnění svých egoistických tužeb. To se děje jak na úrovni člověka, pak i států a národů. Pokud se takto chováme, vyšší síla pak provádí na této cestě korekce aby nás nasměřovala správným směrem, tedy tam kam máme jít, kudy se máme vyvíjet.
Tyto korekce pro člověka jsou nemoci, nejrůznější problémy ať již v práci, v partnerských vztazích, finanční problémy, atd. Na úrovní národů jsou to potom války, epidemie a různé přírodní katastrofy. Ze své neznalosti se lidé od pradávna snaží tyto korekce vyšší síly i v dnešní době nějakým způsobem interpretovat a bojovat s nimi na nejrůznějších úrovních, ovšem marně. Důležité je říci, že korekce nejsou trestem jak se dříve domnívali náboženství a různé esoterické směry, ale láskyplným popostrčením vyšší síly správným směrem, byť se nám to samozřejmě v danou chvíli nezdá.
Všechny tyto problémy a situace co zažíváme jsou jen proto, abychom se na úrovni jedince napravili, duchovně se rozvíjeli a směřovali svoje kroky ke změně postoje z egoismu k altruismu.
Tyto korekce se dají přirovnat k dítěti s nimž jdou rodiče na procházku. Dítě bezstarostně lítá a myslí si, že může dělat co chce… Do jisté míry ano. Pod přísným a zároveň laskavým dohledem rodiče je v této iluzi ponecháno. Pokud ovšem vběhne například na cestu, tedy dělá něco co si rodič nepřeje, protože ví že by si dítě mohlo ublížit, pak přichází nejprve hlasité napomenutí, pak ještě důraznější a nakonec dítě dostane na zadek. Rodič ho přesně nasměruje kam má. Nic méně plačící dítě, jenž dostalo na zadek to rozhodně takto nevnímá, že je to pro jeho dobro a že rodiče ho milují. Zkrátka nechápe proč na něj rodiče křičeli a pak ještě dostalo na zadek, vždyť si chtělo jen hrát…
Takový příběh zažíváme každý den, když máme od života „nějaké problémy“. Jsou to korekce vyšší síly, jenž nás směřuje jako dítě tam kde se máme vyvíjet. Marně budeme rozklíčovávat proč se stalo ono nebo tohle či si stěžovat a brečet. Důvod je jen jeden, nevyvíjíme se jak máme.
Záleží jen na nás kolik utrpení a životů budeme potřebovat, abychom napravili svůj přistup k životu, tedy k lidem zahájili svoji nápravu chování z egoismu k altruismu.
Krátká cesta, cesta dosažení duchovní realizace studiem KABALY
Kabalisté, jenž dosáhli duchovní realizace, tedy napravení v tomto životě napsali knihy a přesně popsali cestu kterou absolvovali k nápravě. Zanechali nám přesný návod a systém studia jak nápravy v jednom životě dosáhnout, tak abychom nemusely být postrkování a korigování vyšší silou na pomalé cestě utrpení.
Výběr cesty už je na každém z nás…