„Jsme samostatné, nezávislé na mužích a máme stejná práva jako oni, jsme si rovni.“ Tak zní hlasy emancipovaných žen dnešní doby. Když je ve všem rovnost, a navíc jsou dnešní ženy po všech stránkách nezávislé, co pak vlastně mohou muži ženám nabídnout?
Žena je symbol domova, aneb staré časy se (ne)vrátí?
V dřívější době jsme žili mnohem blíže přírodě. Ženy byly doma, staraly se o rodinu a muži zabezpečovaly příjem. Ženy měly čas se věnovat dětem a rodině, budovat domov, bezpečný přístav pro celou rodinu. Bohužel jsme si jako společnost egoisticky vybrali vývoj proti principům přírody. Namísto prohloubení a podporování žen v jejich plné roli matky a správkyně domova, emancipace vytvořila ženám novou roli.
Být jako muži, získat nezávislost, něčeho dosáhnout, vydělat a zabezpečit rodinu. Tyto mužské role nejsou ženám přirozené, a proto dříve či později zjistí, že tato rovina nenaplňuje je samotné a hlavně neprospěje fungování rodiny.
Co by měl muž dát ženě v dnešní době?
Zpět se ale již vrátit nelze. Co tedy může muž v dnešní době nabídnout ženě, když v hmotných záležitostech ženy již muže dohnaly, možná i předčily? Co nabídnout ženám, které si umí vše zařídit, vydělají dostatek peněz, mnohdy více než muži samotní?
Posláním muže je dosáhnout a realizovat smysl, cíl života neboli duchovní dosažení. Právě duchovní naplnění je to, co má muž ženě v dnešní době předat.
Často se s úsměvem říká: „Žena neví, co chce, a nedá pokoj, než to dostane“. Pravdou ale je, že za to nenaplnění je odpovědný muž. Ženu a rodinu musí muž zabezpečit na fyzické úrovni, ale naplnit ji může pouze na úrovni duchovní, jež nemá omezení a žena podvědomě od muže toto naplnění vyžaduje.