Jak správně využít závist?

Máme ji v sobě všichni, vlastnost nazývanou závist. Může naše životy rozvíjet správným směrem a nebo nás zcela paralyzovat a stát se příčinou našeho utrpení. Je pouze na nás, zda ji dokážeme správně využít a nasměrovat.

Destruktivní využití závisti

Kdykoli závidíme druhým lidem jejich majetek, dosažené pocty či uznání nebo znalosti, rozvíjíme tuto vlastnost špatným směrem. Je to směr, kdy se člověk vydává do hlubin nedostatku a utrpení v tom, že někdo má více, než má on sám. Takové použití závisti pak přináší špatná životní rozhodnutí a negativně ovlivňuje náš život.

Závist rozvíjející člověka

Tu stejnou vlastnost, závist, můžeme využít, abychom záviděli lidem jejich správné hodnoty pro náš život ve společnosti. Závidět druhým, kolik dobrého vykonali směrem k ostatním, kolika lidem nezištně pomohli, co udělali ve prospěch společnosti. Taková závist v nás probouzí hodnoty lásky a odevzdání druhým lidem. Není v nich limit a prospívají vývoji člověka, jenž se začíná vyvíjet ve vlastnosti lásky a odevzdání druhým, což je pozitivní síla přírody, v níž žijeme.

Závist je v každém z nás, tak jsme se narodili a příroda ji v nás sama aktivovala. Na nás je správně ji využít a každou vteřinu života si vybrat, co závidím, protože co závidím = to mne rozvíjí, takovým člověkem se stávám. Díky závisti mohu rozvíjet své ego, utrpení o nedostatku nebo vlastnost lásky a naplnění druhých lidí.

Máme úžasnou možnost naučit se správně závidět a tím správně rozvíjet sebe a celou společnost.

Jaký je rozdíl mezi osobním a duchovním rozvojem?

Osobní rozvoj je zaměření člověka na dosažení jeho vlastního úspěchu. Mít hodně peněz, dosáhnout společenského uznání, prestiže, hmotného zabezpečení, zkrátka užít si maximálně život v této fyzické rovině, pro svůj prospěch.

Než si vysvětlíme co je duchovní rozvoj, podívejme se na to, co není. Nejsou to žádné meditace, kurzy či aktivace nejrůznějších bodů. Je zcela jistě přínosné meditovat, nebo se účastnit nejrůznějších rozvojových kurzů, ale nic z toho nás nepřivede k podstatě života, k podstatě duchovního rozvoje.

Skutečný duchovní rozvoj člověka začíná ve chvíli, kdy zaměří svoji pozornost a činnost z egoistického vytváření „pro sebe a svůj prospěch“ na „prospěch pro ostatní“. V tomto bodě se začínáme stávat člověkem. Investujeme sebe a svůj čas do vytváření harmonických vztahů s ostatními lidmi. Nikoliv z důvodu, že z toho budeme mít osobní výhodu či finanční benefit, ale proto, že chceme druhým lidem pomoci. Z budování správných vztahů s ostatními lidmi a vzájemné pomoci se následně člověk začne orientovat a žít ve prospěch společnosti a podílet se na jejím budování.

Duchovní vývoj člověka by se dal měřit počtem vytvořených harmonických vztahů s ostatními lidmi a mírou úsilí jenž vynakládá, nezištně, ve prospěch fungování společnosti v niž žije.