Proč děti nechtějí do školy a pohrdají učiteli?

Máte-li dítě, zřejmě jste si také prožili následující příběh. Budoucí prvňáček plný očekávání, radosti a touhy na tuto významnou životní událost nastupuje do školy. V první třídě, druhé a možná ještě ve třetí nadšení vydrží a pak se vytrácí. V dalších ročnících přichází nejen nechuť a zklamání, ale vše se stupňuje a většina dětí cítí odpor a nenávist ke škole, postupně pohrdá i učiteli. Proč je tomu tak?

Dnes škola místo inspirace k novému nutí do starých konceptů

Dítě usedá do školních lavic a učitelé dětem nutí studijní rámce, jež je v dnešní době absolutně nezajímají a nejsou pro ně atraktivní. Děti umí ovládat a rozumí technice mnohdy lépe než dospělí lidé. Orientují se v nejmodernějších technologiích komunikace, sdílení a vyhledávání informací na internetu. Jak od nich tedy můžeme očekávat, že se budou chtít učit nepotřebné či věci z minulosti?

Učitelé musí učit mnohdy starou a nepotřebnou látku, dávají dětem úkoly, které je pouze omezují a následně nemají praktického využití. Proto učitel není příkladem a autoritou, která inspiruje a vede, ale člověkem, který je omezuje a nutí do toho, co nechtějí. Reakce dětí dlouho nenechá čekat. Začíná to projevy neúcty k učitelům, přerůstající v posměch a končící mnohdy agresí vůči nim.

Role učitele je ve společnosti klíčová a měla by být velmi ceněna a vyzdvihována. Učitel by měl být pro děti vzorem a inspirací, ale to se nestane dříve, než bude učitelům umožněno nabídnout dětem atraktivní formou to, co je pro život klíčové a potřebné.

Nejdůležitější hodnota společnosti

Školský systém musí být založen na nejdůležitější hodnotě pro společnost a tou je nauka, jak vytvářet správné mezilidské vztahy. To je jediná klíčová oblast, která se musí ve školách učit a rozvíjet. Vychovávat a vést, proč je důležité se k druhým lidem chovat stejně pěkně jako k členům vlastní rodiny.

Vysvětlit, že úspěch celé společnosti a pak i jednotlivce je založen právě na správně vybudovaných mezilidských vztazích.

Učit děti spolupráci a výhod plynoucí z ní na místo učení je konkurenceschopnosti. Vysvětlovat, proč se starat o druhé místo prosazování si vlastních zájmů. Tohle by mělo být hlavní poslání školy v dnešní době. Kolik je dva plus dva, jaké je největší město světa, co se stalo v druhé světové válce – to vše je bonus, který je k této základní výuce a kamenu správného rozvoje společnosti pak samozřejmě třeba přidat.

Škola rozhoduje o vývoji společnosti

Pokud dětem dáme správné vzdělání o tom, jak vytvářet mezilidské vztahy na místo využívání jeden druhého, jak je tomu v současnosti, pak máme šanci na postupnou změnu společnosti k lepšímu. Pokud jim nedáme vzdělání o správném spojení mezi lidmi, ale dáme jim znalosti chemie, pak jako dospělí budou vytvářet chemické zbraně. Pokud jim dáme znalosti ekonomiky bez vytvoření pocitu a nauky o společenské odpovědnosti, pak se budou zajímat primárně o to, jak se mít lépe na úkor ostatních a jak se stát bohatými.

Když se podíváme na vývoj ve společnosti, určitě se shodneme, že je čas na změnu. Změna musí začít právě ze školních lavic pro nejmenší. My starší se musíme tyto principy také doučit formou internetových kurzů a vysílání. Zkrátka do školních lavic a učit se vytvářet správné mezilidské vztahy musíme všichni, abychom zvládli výzvy, jimž v dnešní době čelíme.

Vyučovací předmět, jenž nám ve škole chybí již 246 let a závisí na něm naše přežití

V roce 1774 za vlády Marie Terezie byl přijat všeobecný vzdělávací školní řád o docházce do školy. Tento zásadní krok přinesl vzdělání do naší země a nastartoval vývoj vzdělávacího systému. Bohužel již od začátku až do dnešní doby mu chybí hlavní vyučovací předmět.

Matematika, čeština, chemie, fyzika, dějepis a spousta dalších předmětů, které z dítěte udělají člověka do jisté míry vzdělaného, schopného komunikace se všeobecným přehledem a umožňujícímu vstup do života. Vstup ale kam? a proč? za jakým cílem?

Hlavní chybějící předmět „Co je smyslem života“

Dítě se naučí číst, psát, obsluhovat PC, komunikovat s celým světem pomocí internetu a mnoho dalšího a pak je doslova vypuštěno do světa bez vysvětlení, k čemu vlastně život samotný je.

Každý pak rozvíjí svůj základní živočišný program „Mít se dobře“ a přejímá ze společnosti hodnoty o úspěchu a dosažení materiálních cílů. Tedy hodnoty, jež mají být pro nás pomocné v dosažení smyslu života, nikoliv cílem samotným.

Nové vyučovací předměty pro naše přežití

Netýká se to jen dětí, ale i dospělých. Všichni se musíme vrátit zpět do „virtuálních lavic“ a doučit se, co je smyslem a cílem našeho života. Učit se, jak fungují zákony přírody, proč tu vlastně jsme. Musíme otevřít další související předměty, jež nás naučí, jak se k sobě máme jako lidé chovat, tak abychom spolu všichni žili v harmonii mezi sebou a přírodou.

Finanční pomoc lidem od státu? Ano, ale společně se vzděláváním.

Přísná opatření karantény, která vláda zavedla, mají nejen pozitivní dopad na omezení šíření koronaviru, ale také negativní dopad na finanční situaci občanů. Vláda si zcela jistě zaslouží pochvalu za pomoc podnikům a snahu udržet zaměstnanost. Nově podporuje dokonce i živnostníky. Co se ale stane, když přijdou lidem peníze na účty zdánlivě jen tak, jako podpora?

Dostat peníze, přitom být doma a nemuset nic dělat je zcela jistě lákavá představa. Kdo by to nechtěl? Ale pro občana a společnost je toto destruktivní přístup. Pokud člověk získá peníze,aniž by vyvíjel nějakou činnost, může se dostat do bodu, že nebude vědět, jak naložit se svým volným časem. A nejen to.

Pokud člověk nevidí v životě každý den cíl a odpovědnost, může mít pocit, že se stává nadbytečným a nepotřebným pro společnosti, což může skončit katastrofou. Psychické problémy, deprese, sebevraždy či spousta šílených střelců ve světě mělo jako společného jmenovatele ztrátu smyslu života, každodenní práce, pocitu potřebnosti a zapojení se ve společnosti.

Historie ukazuje nejen negativní příklady lidí, kteří přišli o práci či o rodinu, ale i zdánlivě šťastné události v životech těch, kteří získali peníze bez vlastního přičinění. Dědictví nebo výhry v loteriích často vzaly lidem práci, denní rutinu a vědomí důležitosti pro společnost, takže v konečném důsledku mnoho z těchto šťastlivců skončilo špatně.

Určitě nám nehrozí za státní peníze dva roky prázdnin a bezstarostnost, ale spolu s finanční pomocí by měla přijít k lidem i možnost nového vzdělání. Naučit lidi, kteří jsou nyní doma a bez práce, jak se zapojit do společnosti v období po koronaviru, ukázat jim nové principy vztahů, které ve společnosti budou muset vzniknout, abychom stávající krizi přežili bez následků – to vše je důležité stejně jako státem poskytovaná finanční pomoc.

Cestou k zajištění výše uvedeného by mohlo být například obdržení finanční podpory spolu s odkazem – webovou adresou srozumitelného videokurzu, jehož úspěšným absolvováním by vznikl nárok na další finanční příspěvek od státu.

Obdržené finanční prostředky a s nimi spojené vzdělání a nové dovednosti bychom měli po skončení současné krize společně uplatnit k dosažení konkrétního cíle, kterým bude společnost fungující v harmonii s přírodou a vznik správného propojení mezi všemi lidmi, tak, aby každý mohl žít život naplněný na všech jeho úrovních.

Potápějící se Titanik jménem Evropa, aneb jediná možná záchrana je ve vzdělání

Myšlenka sjednocení všech evropských zemí do jednoho celku se blíží ke svému konci. Brexitem to začalo a nyní i další ekonomicky silné země zvažují odchod, nebo si mezi sebou vzájemně vyjednávají výhodnější podmínky, což následně urychlí a podpoří rozpad unie, tedy konec sjednoceni Evropy.

Jak správně sjednotit Evropu a lidí do jednoho celku?

Sjednocení zemí a lidí do jednoho celku bylo myšlenkou správnou, ale bohužel záměr a provedení byly špatné. Sjednocení Evropy musí být provedeno nejprve skrze „sjednocení Srdcí lidí v myšlenkách a záměru ve prospěch všech“, tedy pro vytvoření šťastného a plnohodnotného života pro všechny obyvatelé, nikoliv sjednocení vlád, bank a společností za účelem získání finanční či politické výhody na úkor druhých.

Nejprve musí přijít vzdělání = jediná možná záchrana

V podstatě můžeme říct, že pokusem o sjednocení Evropy došlo ke skoku do budoucna. Neúspěch spočívá nejen ve výše uvedeném špatném záměru a provedení sjednocení, ale také hlavně v tom, že lidem Evropy (či kdekoliv na světě) nebylo vysvětleno, že je pro nás existenčně nutné se spojit. V tuhle chvíli jsme všichni lidé na sobě existenčně závislí = propojení, ekonomikou, internetem, závislostí na dodávkách energií, zkrátka celý svět je jedna vzájemně propojená síť. Neúspěch a utrpení jednoho člověka ovlivní celý systém, jen to neumíme rozpoznat.

Nejdůležitějším spojením, kterému je třeba věnovat pozornost a naučit se ho, je spojení lidí mezi sebou. Nikoliv jen technologické prostřednictvím mobilu, emailu, atd., ale propojení skrze srdce, skrze myšlenku chtít pomáhat ostatním a prospívat celé společnosti. Musíme pochopit, že osud jednoho člověka je závislý na ostatních. Proto je nutné vytvářet mezi lidmi správné vztahy, jenž jsou základem pro náš šťastný a plnohodnotný život.

Nejprve ale musí přijít vzdělání. Je potřeba lidem vysvětlit, a vyloženě naučit, jak je pro náš život důležité a prospěšné být správně propojený s jinými lidmi. Tak jak nám to ukazuje a vede nás k tomu příroda samotná. V přírodě je vše propojeno tak, že každá část prospívá celku přírody. Tak se to musíme i my lidé naučit, propojit se mezi sebou, aby se každý člověk staral o to jak prospět společnosti a druhým lidem, a ne jenom o svůj zisk na úkor ostatních.

Vytvořit správné spojení mezi lidmi, nad všemi našimi rozdíly, barvou pleti, vzděláním, zájmem a vyznáním, protože všichni máme jeden stejný společný cíl: „Žít zde na zemi šťastný a naplněný život v harmonii s ostatními“.

Proto musí přijít nejprve vzdělání a osvěta, aby všichni lidé věděli, že je potřeba se spojit a jakou výhodu to bude mít, aby to chtěl každý realizovat. Až po spojení srdcí lidí, jejich vzdělání, může přijít spojení fyzické na úrovní národů, společností či jiných institucí. Pak to bude postaveno na těch správných základech a spojení bude ve prospěch všech a celé společnosti.

Do doby než se tak stane, budou všechna egoistická spojení rozpojená, tedy vše egoistické se časem rozpadne, ať již instituce, vztahy, národy. Není ale třeba zoufat, ba naopak. Staré špatné odchází a nové správné se vytváří. Záleží jen na každém člověku, zda zůstane ve starých spojeních, či se přesune do nových…