Rubrika: Svoboda volby

Kdo je odpovědný za to co se děje?

Jakkoliv to odporuje našemu racionálnímu rozumu a vnímání pomocí pěti smyslů, čím dál více vědců z celého světa se přiklání k teorii, že na pozadí hmoty a jejího vzniku je myšlenka.

Odkud pocházejí naše myšlenky? Jsem jejich zdrojem?

Myšlenky, které máme, nejsou naše vlastní. Přicházejí z reality přírody, která nás obklopuje, žijeme v ní a jsme její součástí. Můžeme to nazvat vyšším energetickým polem, kde jsme propojeni a ono nám neustále posílá všechny myšlenky, jež z nevědomosti označujeme za „naše“. Dobrá, špatná myšlenka či inovativní nápad, nic z toho není naše, vše jsme obdrželi.

Kde je tedy svoboda vůle a začínám „já“?

Dostáváme, v podstatě můžeme říci – jsme zasypání tisíci myšlenkami za den. Na nás je z nich všech zvolit a realizovat dobré myšlenky.

Tím vzniká další otázka: „Co jsou dobré myšlenky, jež následně vytvářejí dobrou realitu pro nás i pro ostatní?“ Jsou to všechny myšlenky, které mají základ ve vytvoření pozitivních vztahů s druhými lidmi. Mudrci nám dali již před mnoho tisíciletími návod na to, jak správně vybírat myšlenky.

Kontrolní mechanizmus pro správný výběr myšlenek, který utvoří pozitivní a pro všechny šťastnou realitu je: „Nedělej druhým to, co nechceš, aby dělali tobě, nebo ještě přísnější a ve výsledku pro nás vytvářející lepší svět je: „Miluj bližního jako sebe sama“.

Naopak pokud podpoříme špatné myšlenky, jež ve své podstatě mají základ v nenávisti k druhým lidem, jejich využití, tím vytváříme realitu bolesti, utrpení a krizí pro všechny z nás.

Každý jsme odpovědný za současný stav světa

Pokud se podíváme na situaci ve světě, kdy neúspěšně bojujeme s pandemií koronaviru, stojíme na pokraji ekonomických a sociálních krizí, na mnoha kontinentech je hladomor nebo válečné konflikty, pak si přiznejme, že jsme jako lidstvo zatím absolutně selhali ve vytváření naší reality, tedy ve výběru správných myšlenek.

Výběr myšlenek je na každém z nás, každou vteřinu našeho života. Vybíráme-li myšlenky, jež následně vytvářejí pozitivní vztahy s druhými lidmi či naopak.

Kde je naše svobodná vůle?

Co jsme jako lidstvo ještě nevyzkoušeli? Měli jsme krále, císaře, vládce, tyrany, premiéry i prezidenty. Vyzkoušeli jsme komunismus, kapitalismus, nacismus, socialismus, liberalismus i demokracii. A co je výsledkem všech těchto pokusů?

Zničená planeta, ekologické katastrofy, finanční a vládní krize a hladovějící lidé nejen v rozvojových zemích. Že jsme i pokročili? Ano, pokud říkáme pokrok tomu, že lidé ve vyspělých zemích sedí doma zamčení za dveřmi s rouškou na ústech, připojení k internetu a mají strach vyjít ven, pak jsme tedy pokročili, ale kam?

Pomáhali nám lídři, psychologové, psychiatři, dokonce jsme začali i meditovat a snažili se být duchovní, ale zkrátka nic z toho nepomohlo, proč?

Nemáme kontrolu nad našimi životy a slepě se rozvíjíme pod tlakem našeho ega. To chce více a více pro sebe a na úkor ostatních. Dokonce jsme si toho i vědomi, že vývoj skrze ego nám ubližuje, ale nemůžeme si pomoci, neustále pokračujeme v zajetých kolejích. Všechny pokusy o nápravu ega ztroskotaly. Ego, tedy negativní sílu v nás egem nepotlačíme. Je to, jako bychom se pokoušeli hořící benzín hasit dalším benzínem.

Máme jedinou šanci, tedy svobodnou volbu obrátit se k rozvíjení pozitivní síly

Pozitivní síla se však nenachází v nás samotných, nachází se v přírodě, v systému okolo nás. Proto příroda dokáže postupně napravit jakékoliv ekologické katastrofy, které člověk způsobil, zpět do původního harmonického a fungujícího stavu. Jak funguje tato pozitivní síla přírody?

Funguje na principu propojení všech jejich částí kamenné, rostlinné a živočišné do jednoho harmonického celku, kdy každý prvek je zapojen a prospívá celku, přírodě. Tak se rozvíjí pozitivní síla okolo nás.

Naše životy, sociální vazby a společnost je nyní postavena na negativním egoistickém (sobeckém) základě, a proto lidstvo trpí. Naše svobodná volba je právě v tom, začít nebo nezačít, vytvářet vztahy a celou společnost, ne na egoistickém, oddělujícím principu, ale na pozitivních principech spojení, podle zákonů přírody. Místo sebestředného zájmu o sebe a pro sebe, mít zájem o druhé, o prospěch ostatních lidí.

Ve chvíli, kdy začneme vytvářet pozitivní vztahy mezi lidmi, dojde k nápravě všech současných katastrof a utrpení, které jsou důsledkem našeho vlastního sobeckého jednání. V tom je naše svobodná vůle, kterou každou vteřinu každý z nás činní.

Prostředí – nejdůležitější věc jenž můžeme v životě změnit a pak ono mění nás

Odpradávna se lidé zajímají o svobodnou volbu a osud samotný. Je pro nás vše připraveno, nebo si naopak můžeme zvolit cestu životem jak si přejeme?

Co nám bylo určeno a nikdo z nás nezmění

Můžeme to nazvat osudem, rozhodnutím vyšší síly či plánem přírody samotné a tím je naše narození. Nevybrali jsme si kdy se narodíme, nevybrali jsme si ani své rodiče, nebo jaké fyzické či psychické vlastnosti budeme mít. To vše je určeno a žádné narozené dítě to ani změnit nemůže. I v dospívání to není jiné. Pokračujeme v předurčené linií – rodičů, školy, vztahů, zkrátka vše je pro nás definováno a od mala nás utváří.

Správné prostředí je klíčem ke změně života

Právě v dospělosti kdy se staneme nezávislými na našich rodičích a opustíme školu dostáváme v našem životě tu největší příležitost ke změně. Do teď nás utvářelo předdefinované prostředí a od této chvíle máme určitou svobodu volby.

Prostředí je jediným a nejdůležitějším prvkem, který formuje naši osobnost. Nezáleží na tom jestli se někdo narodí se sklony k lhaní, krádežím, nebo s talentem na malování obrazů. Záleží, do jakého prostředí se v dospělosti člověk přesune a jaké si nastaví životní hodnoty. Následně toto prostředí ho bude utvářet a bez ohledu na to, jaké vlastnosti člověk dostal do vínku – člověk se stane produktem svého prostředí.

Kým se chci stát, čeho chci dosáhnout

Je v uvozovkách důležité se „Přesadit do toho správného prostředí.“ tedy trávit tam nejvíce času co je to jen možné. Změnit práci, bydliště někdy i rodinu pokud to neodpovídá cíli jehož chci dosáhnout, tedy tím kým se chci stát, jaký život chci žit.

Stanfordský vězeňský experiment

Je jedna z nejznámějších psychologických studií (Někdo ho označuje za vysoce kontroverzní experiment.) byl pokus uzavření 18 studentů do věznice. Jednalo se o psychicky vyrovnané a zdravé jedince. Devět studentů bylo vsazeno do role vězňů a devět do role dozorců. Experiment nabral směr jenž nikdo nečekal. Studenti se vžili do svých rolí jenž jim poskytlo prostředí věznice. Studenti dozorci se začali uchylovat k brutálním praktikám na studentech vězních jenž se začali bouřit. Někteří ze studentů vězňů se psychicky zhroutili. Experiment byl předčasně z bezpečnostních důvodů ukončen.

Výběr prostředí je na nás

Jakkoliv se výše uvedený příklad může zdát extrémní, přesně takt to funguje. Musíme si pečlivě vybírat do jakého prostředí se integrujeme a kým se díky tomu stáváme.

Odpovědnost za vytvoření nového správného prostředí

Půjdeme ještě dále. Nejsme odpovědní jen za to jaké prostředí si vybereme, ale také za to, jaké prostředí okolo sebe pro druhé vytváříme. Pro své děti, rodinu a celou společnost. Zvláště v dnešní době krizí na všech úrovních se musíme zabývat každý z nás, jak prakticky prospívat společnosti. Je naší povinností vytvářet dobré vztahy s ostatními a budovat nové správné prostředí, umožňující každému člověku se rozvíjet a žít plnohodnotný život.

Máme svobodnou volbu?

Každý z nás je jako jedno kolečko v hodinovém strojku symbolizující společnost. Všichni musíme pracovat a konat ve prospěch společnosti. Pokud se jedno či více koleček otáčí špatným směrem, dělá si co chce, či koná pouze pro svůj vlastní prospěch, hodiny se zastaví = společnost prožívá krizi na mnoha úrovních.

Naše svoboda volby je pouze v tom, zda se začneme otáčet a pracovat ve prospěch společnosti, nebo nás k tomu příroda bude muset donutit.