Rubrika: Společnost

Konec kapitalismu

Lidstvo prošlo mnoha systémy, od feudalismu, socialismu a nyní vidíme, že konči i mnohými oplývaný kapitalismus. Proč všechny tyto systému končí v propadlišti dějin, co bude dál?

Proti principům přírody

Všechny současné i minulé ekonomické, sociální a politické systémy byly postaveny na egoistických základech. Vždy s cílem, aby se měl dobře ten, kdo je na vrcholu tohoto systému. I komunismus, jakkoliv se holebal vznešenýmy ideály na venek, byl postaven na profitu pro ty, jenž vše řídili.

Egoisticky využívat druhé lidi i zemi, je v přímém rozporu s principy přírody, která je zcela založena na propojení do jednoho harmonického celku, kdy každá část se snaží o to, aby podporovala celek.

Celosvětová ekonomická recese, politické krize a pandémie koronaviru jen ukazují na nefunkčnost těchto systémů. Vlády po celém světě nemají ve skutečnosti žádné řešení. Střídají jednoho ministra za druhým, uzavírají země pomocí lockdownu, zkrátka neví co dál. I kdyby chtěli sebevíc, egoisticky postavené systémy proti principům přírody nelze opravit. Již nemohou sloužit dnešnímu globálně propojenému lidstvu.

Co bude dál

Nacházíme se ve velmi důležitém období vývoje lidstva. Příroda vyvíjí lidstvo k další úrovni, abychom si uvědomili vzájemné propojení mezi sebou a začali ho využívat správným způsobem. To znamená ve prospěch celku společnosti k zajištění plnohodnotného života každého člověka, nikoliv zisku pro pár jedinců. Všechny ekonomické, sociální systémy se budou transformovat do takovéto nové podoby.

Tak jako žena má porodní bolesti při rození dítěte, všechny současné krize nás vedou ke zrození do nového stavu správného spojení všech lidí ve společnosti. Je to bolestivé, změny jsou často odmítané a přesto jsou nezbytným projevem k opuštění starých systémů řízení, žití a fungování společnosti.

Konec povrchní zábavy, nesmyslných filmů, aneb výzva pro herce a umělce

Jedna z dalších oblastí, jež je zasažena koronavirem, je oblast zábavy a kultury – uzavřená kina, divadla, pozastaveno natáčení filmů po celém světě. Pojďme se podívat hlouběji, proč vzniklá situace není tragédií, ba naopak příležitostí a nutností k restartu oblasti kultury a její pozdvižení na novou úroveň.

Kultura jako pokračující vzdělávání

Již ve starém Římě panovalo známé latinské úsloví „panem et circenses“, tedy hry a chleba. Tento princip platí v obměněné moderní formě do dnešní doby. Poté, co člověk skončí v práci, sleduje televizi, chodí do kina či divadla, čte knihy – čili vstřebává informace, z nichž si vybírá své vzory a hrdiny, kteří ho formují pro život.

Kultura ve všech jejích projevech a aspektech je klíčovou oblastí pro rozvoj člověka. Poté, co opustíme vzdělávací systém škol, jsou právě kulturní kanály ve formě filmů, seriálů či knih postupným „skrytým“ vzděláváním a rozvojem každého člověka.

Proč je nutný restart, aneb co nám přinesla současná kultura?

Nekonečné bezduché seriály, válečné filmy, jejichž hrdinové se vyznačují tím, že umí pozabíjet desítky lidí, či filmy založené na dosahování bohatství a úspěchu jedince. To je zábava a „inspirace“ a „vzdělávání“ pro dospělé. Pro děti je to ještě horší – hry plné násilí a hrdinové na youtube, kteří umí někoho pořádně napálit, aby za to měli co nejvíce lajků atd.

Skutečné hodnoty a inspirace pro život

Umělci, herci, spisovatelé a producenti filmů drží velmi důležitý klíč ve společnosti. Klíč vzdělání, inspirace a nastavení hodnot společnosti pomocí jejich filmů, her a knih.

Koronavirus zcela paralyzoval světovou kulturní scénu, která toho může využít a od základu změnit svou obsahovou podstatu. Už žádné bezduché seriály, fiktivní či nereální hrdinové.

Je potřeba lidem pomocí obdivuhodných a unikátních talentů herců a umělců předat skutečné hodnoty pro naše životy. Inspirovat všechny, abychom společně odhalili a rozvíjeli to, co je podstatné pro vytvoření fungující společnosti pro všechny lidi na světě. To je skutečný obsah pro novou kulturu, pro život.

Jak souvisí riziko záplav z přehrady Tři soutěsky v Číně s našimi peřinami?

Probouzím se v pohodlí domova vedle své krásné ženy. V televize běží zpravodajství o dění v Číně: „Hrozí protržení přehrady Tři soutěsky, záplavy mohou poškodit miliony lidí v Číně…“, protahuji se a choulím pod peřinou s myšlenkou „To se mě netýká, hlavně že já se mám dobře“.

Zpravodajství pokračuje: „V Americe se stupňuje násilí, střelba a rabování v ulicích“, pouštím si presovač a čekám na své oblíbené ranní kafe s myšlenkou: „To se mě netýká, to je daleko“.

Zapínám notebook, stahuji pracovní emaily, zprávy pokračují nyní z Evropy: „Vlna uprchlíků způsobuje problémy v Německu“, zavírám notebook s myšlenkou: „Mají, co chtěli, neměli je přijímat. Naštěstí se mě to netýká“.

Opravdu se to mě = nás netýká?

Peřiny, v nichž jsem se tak spokojeně protahoval, byly vyrobeny v Číně. Presovač na mé oblíbené kafe pochází z USA. Emaily jsem si stahoval z datového centra v Německu. Svět je globálně propojený do jednoho celku. Neštěstí v jedné zemi ovlivní život na celém světě. Pokud utrpí jedna země, utrpíme všichni. Pokud budeme lhostejní k tomu, co se děje druhým lidem, ubližujeme sami sobě.

Co musíme změnit?

Nemusíme jezdit do Číny, USA či Německa cokoliv zachraňovat. Stačí začít v myšlenkách projevit pozitivní zájem a soucit k tomu, co se děje. Nebýt k ničemu lhostejný a na místě, kde jsme a žijeme, snažit se vytvářet pozitivní lidské vztahy.

Pokud se začneme v myšlenkách zajímat o druhé, vnitřně jim vyjadřovat podporu, vytvářet harmonické mezilidské vztahy, zdvihne se pozitivní vlna nápravy, jež začne napravovat celý svět.

Počátek nápravy všech neštěstí světa spočívá v našich myšlenkách a pozitivním přístupu k druhým lidem.

Lidé po celém světě opouštějí města. Co nás čeká dál?

Pokračující druhá vlna koronaviru přináší do naší společnosti velkou transformaci. Dalším z projevů změn společnosti je, že lidé po celém světě opouštějí středy velkoměst a stěhují se na jejich okraj či vzdálenější periferie. Prázdná náměstí a obchodní centra před pár měsíci byly pouhou předzvěstí.

Pokračující trend vylidnění

Nejprve jsme byly překvapeni vidět prázdné ulice, obchodní centra, stadióny, kina atd. nikdo tomu nemohl uvěřit že to nastalo. Koronavirus udělal obrovskou transformaci a pokračuje v ní. Nechal nás sedět doma a odřízl od všeho co není potřebné pro náš život.

Virtuální práce nastupuje naplno

Transformace společnosti nabírá na obrátkách. Otazník likvidace nevisí jen na nepotřebných obchodních centrech, ale také nad kancelářemi pro pracovní pozice jenž již není nezbytně nutné fyzicky vykonávat. Tisíce kancelářských budov začnou postupně zít prázdnotou. Díky internetu lze komunikovat skrze videokonference, dokumenty posílat elektronicky. Úřady, kanceláře vše se přenese do virtuálního prostředí.

Co nás čeká dále?

Všechna opatření jako jsou roušky, omezení setkávání, budoucí vakcína na koronavirus, to vše není řešením, pouze zmirňuje nebo řekněme zpomaluje probíhající transformaci celého lidstva.

První milník, jenž nás nyní čeká je uvědomit si tuto změnu a na místo požadování likvidace koronaviru a návratu do původního života se zeptat sami sebe: „Proč se tohle všechno děje, co po nás příroda chce?“

Ve chvíli kdy se takto zeptáme, budeme schopni naslouchat skutečné příčině koronavirů a všech přírodních korekcí, kterými nás příroda nutí k tomu, abychom změnili naši podstatu a naše egoistické chování na kterém je celá společnost postavena. Poselství přírody jenž je jeden propojený celek je jasné.

Člověk musí žít v harmonii s ostatními lidmi a přírodou samotnou, nikoliv využívat druhé a přírodu ve svůj prospěch.

USA pod tlakem evoluce přírody, aneb konec iluze amerického snu

Celý svět obdivoval americký sen, zemi neomezených možností. Lidé přijíždějící z celého světa mohli realizovat své nápady, vize a pohádkově zbohatnout. Nyní jsme svědky začátku rozpadu této iluze, protože byla od začátku postavená na špatných základech.

Základy amerického snu, jež odporují přírodě

Rozvinutí egoistické podstaty jedince sehrálo v americké společnosti nebezpečný trik. Využívání ostatních k získání osobního prospěchu a vybudování americké snu jednotlivce na úkor ostatních se stalo běžnou praxí. Ve výsledku tedy rostl neustále extrémní sociální rozdíl mezi lidmi, který nyní eskaloval do takových rozměrů, že není udržitelný pro další život, a přicházejí změny.

Násilí v ulicích je jen důsledkem toho, co se v posledních desetiletích v USA kumulovalo. Myšlenka sjednocených zemí mluvící stejným jazykem je krásná, ale neudělá z Ameriky sjednocený národ, pokud základ amerického snu a její ekonomiky nebude postaven na prospěchu všem, ale prospěchu pár jednotlivců.

Sjednocení lidí musí být skutečné, takové jako v přírodě, kde jsou všechny části spojeny do jednoho celku a všichni žijí v jeho prospěch. Přesně takto se musí i lidé, nejen v Americe, ale kdekoliv ve světě, spojit, aby fungovali ve prospěch celé země, nikoliv svůj. Nestačí o tom mluvit či se tvářit, že tak činí, spojení se musí prakticky naplňovat.

Pokud Američané realizují myšlenku skutečného spojení mezi lidmi, přijmou integritu přírody jako vzor pro své chování, pak mohou být vzorem pro celé lidstvo. Pokud ne, pak jsou ohně, protesty a střelby bohužel předzvěstí ještě většího tlaku, který příroda vyvine, aby donutila nejen USA ke skutečnému sjednocení všech lidí mezi sebou a přírodou samotnou.

Přichází změna hodnot pro společnost

Úspěch, peníze, moc, sláva, počet lajků a další imaginární hodnoty, jež svět do dnešního dne obdivoval, postupně zmizí. Hodnoty a činy hodné obdivu pro náš budoucí postkoronový svět budou vycházet ze skutečných hodnot potřebných pro zajištění plnohodnotného života pro ostatní.

Hrdinové budoucnosti budou ti, jež pomáhají druhým lidem, aby každý mohl žít naplněný život, jak ve fyzické, tak i duchovní rovině, a rozkryl smysl a cíl života. Lidé si začnou vážit hodnot jako „kolika lidem kdo pomohl“, „kolik kdo věnoval času nezištné práci pro společnost“ atd.

Říká se „Vše se děje, jak má“ – je to pravda s velkým ALE

Vše, co se děje a stalo v celé naší historii, tedy evoluci vývoje lidstva, má své opodstatnění. Později dojdeme k pochopení, že příroda nás vždy směřovala všemi událostmi k dosažení smyslu a cíle života, což je dosažení stavu harmonie, soudržnosti a vzájemné lásky mezi lidmi a přírodou samou.

Prostřednictvím válek, přírodních katastrof, krizí a nyní koronavirem nás příroda krůček po krůčku popostrkuje dopředu, abychom dosáhli tohoto stavu.

Vše se děje, jak má, ALE

Lidstvo je propojeno do jednoho, zatím ne harmonického, celku na všech úrovních – informačních, ekonomických, sociálních, atd. Problém v jedné zemi automaticky ovlivní život v ostatních.

Dospěli jsme do bodu, kdy máme znalosti o propojení a poučení z bolestivého vývoje v historii, abychom již nečekali na popostrkování ze strany přírody k dosažení cíle. Můžeme začít vytvářet správné vztahy mezi lidmi a následně zeměmi, jednoduše vytvářet spojení, jež budou prospěšné všem, a ne jen pro někoho.

Pokud začneme měnit své chování a v každém aspektu posuzovat dopad svých myšlenek a činů pro dobro a prospěch ostatních lidí, společnosti, pak příroda nebude muset aktivovat údery pro popostrkování k cíli a my dojdeme cíle života bezbolestnou a rychlou cestou.

Cíle smyslu života, tedy propojení do jednoho harmonického celku všech lidí, přírody a dosažení stavu lásky na všech úrovních dojdeme pomocí obou cest. Naše svobodná volba je právě v tom, jakým způsobem tam dojdeme.

Rychlou a příjemnou cestou nebo postrkováním prostřednictvím úderů? Je svobodnou volbou a rozhodnutím v každém okamžiku života jednotlivce: O mně a pro mě, nebo ve prospěch ostatních a společnosti?