Neumíte se chovat, tak ty mazej do jednoho kouta a ty do druhého

Pokud si vzpomeneme na naše dětská léta, když jsme zlobili, hádali se a bili, maminka zvolala: „Když se neumíte chovat, tak ty mazej do jednoho kouta a ty do druhého a budete si hrát, až budete hodní“. Poslední měsíce je tohle volání naší matky přírody k nám lidem.

Neumíte se k sobě chovat, vzájemně se využíváte, drancujete přírodu, tak si nasaďte roušky a seďte doma, dokud nezměníte své chování.

Budete sedět doma tak dlouho, dokud se k sobě nezačnete chovat pěkně, vytvářet mezi sebou hezké mezilidské vztahy, vzájemně si pomáhat, starat se jeden o druhého, přestanete vyrábět zbytečné věci, škodit přírodě… tolik vln koronaviru přijde a tak dlouho budete sedět doma a ven vycházet s rouškou, než se polepšíte…

Poslechneme poselství přírody a začneme se měnit, nebo potřebujeme ještě větší tlak, větší problémy? Změnit se musíme, tak ať v tom koutě domova nesedíme zbytečně dlouho…

Odhalení skrytého přírodního zákonu pro přežití v dnešní době

V dnešní době se nám odhaluje přírodní zákon, jenž byl před námi v průběhu tisíciletí skryt a na jeho pochopení a dodržování závisí naše další přežití. Je to zákon o vzájemné odpovědnosti. Je základním stavebním prvkem celého vesmíru a vysvětluje, že každá část je odpovědná za druhou.

Co to znamená?

Všechny úrovně našeho bytí – kamenná, rostlinná, živočišná i lidská úroveň – jsou vzájemně propojeny do jednoho celku. Vše je nejen propojeno, ale každá část je odpovědna za druhou. Člověk je na nejvyšší vývojové příčce, a proto cokoliv udělá, ovlivní všechny nižší části a ostatní lidi.
Jakákoliv myšlenka a čin člověka ovlivňuje ostatní. V dřívější době nebyla vidět souvislost mezi myšlenkou, činem a následkem člověka. Dnes se zrychluje čas a o čemkoliv přemýšlíme nebo co děláme, rychleji ovlivňuje celou realitu.

Vzájemná odpovědnost spočívá v uvědomění si tohoto propojení a nápravě vlastních myšlenek a činů směrem k ostatním. Jak myslíme a cokoliv uděláme, ovlivňuje celý svět. Jednotlivec každou myšlenkou a činem buď svět napravuje, nebo poškozuje.

Jak v praxi?

V každodenním životě můžeme provádět kontrolu svých myšlenek a činů, aby byly v souladu s postojem: „Nedělej druhému to, co nechceš, aby dělal někdo tobě“ a rozvíjet „Cokoliv chci pro sebe, chci i pro ostatní“.

Nejvyšší zákon přírody, který nás ve škole opomněli naučit

Ve škole nás učili spoustu věcí, ale hlavní zákon přírody – vesmíru o spojení nám nikdo nevysvětlil. „V přírodě jsou všechny části spojeny do jednoho celku a každý prvek kamenné, rostlinné, zvířecí i lidské úrovně musí působit ve prospěch celku.“

Z tohoto zákona můžeme vyvodit co se nám v současnosti děje. Pokud se spojujeme s ostatními lidmi a žijeme ve prospěch druhých a společnosti, pak máme šťastný život. Pokud se zajímáme jen o vlastní profit, příroda nás koriguje pomocí přírodních katastrof, nemocí a koronavirů.

video – Proč se tohle všechno děje? Co od nás příroda, chce?

Video k aktuálním událostem ve světě, jenž nás nutí zastavit se a zeptat se: „Proč se tohle všechno děje? Co od nás příroda, chce? Co je tedy smyslem mého života?, Co mám teď dělat?“ a pak když se zastavíme a zeptáme se na tyto otázky, zjistíme že je tu pro nás připraven nový svět, nová práce pro všechny lidi… Pohled na novou ekonomiku, díky níž zmizí deprese, závist… čeká nás krásný svět… video na youtube zde

[youtube]https://youtu.be/MuQpF1xu4vs[/youtube]

Černobyl po 34 letech, aneb zázrak přírody

V roce 1986 během technické zkoušky došlo k výbuchu jaderného reaktoru a následného zamoření okolí radioaktivitou. Dnes téměř po 34 letech žijí v této oblasti medvědí, bizoni, vlci a několik stovek druhů ptáků a jiných zvířat. Jak je to možné, když pro člověka je pobyt stále na určitých místech nebezpečný?

Co se stalo v místě katastrofy, poté co lidé tuto oblast opustili?

Když odešel člověk, tedy jediný egoistický prvek přírody, příroda sama začala tuto oblast navracet do stavu harmonie a rovnováhy. Příroda má sama v sobě opravný mechanizmus, jenž napravuje a uvádí do stavu rovnováhy všechny problémy, které ji člověk způsobil. Odchod člověka byl tedy pro přírodu tím nejlepším počinem.

Španělský biolog Herman Orisaola napsal: „Přítomnost člověka a produkty jeho životní činnosti mají mnohem větší negativní vliv na divokou přírodu než atomová katastrofa.“

Proč a čím tak člověk škodí?

Díky rozvoji našeho egoismu je ve společnosti nastaven globální vzorec chování: „Co nejvíce si v životě užít a získat s minimální investicí do čehokoliv a využít k tomu energie druhých lidí.“ Na tomto modelu je postavena celá naše konzumní společnost.

Příroda a všechny její složky, jak rostlinná či živočišná, je nastavena do harmonického propojení, žádná část nevyužívá druhou. Rostliny či stromy spotřebují tolik vody a energie, kolik potřebují, zvířata rovněž sežerou jen to co potřebují a tím dochází k harmonii v přírodě. Zvířata nehromadí žádné zásoby pro sebe, aby měla více než ostatní a nevyužívá za tímto účelem další zvířata. Hromadění a žití na úkor druhých dělá v celé přírodě pouze člověk.

Jak ve společnosti dosáhnout harmonie a štěstí pro všechny

Můžeme pozorovat a inspirovat se přírodou, jak je propojena v rovnováze a harmonii na všech úrovních. Každý člověk by měl spotřebovávat a požadovat pro sebe pouze to, co potřebuje pro zajištění plnohodnotného kvalitního života. Nic víc, nic míň. Zbytek energie bychom pak měli věnovat pomoci a podpoře společnosti, v níž žijeme tak, aby každý přispěl k jejímu rozvoji a pomohl i ostatním lidem dosáhnout kvalitního života.

To je návrat do jednoty a rovnováhy, princip nové budoucí společnosti, kterou musíme vytvořit. Jinak nás příroda bude k tomuto stavu pomocí katastrof, virů a dalších korekcí neustále postrkovat.

Požáry v Austrálii, kde je skutečná příčina?

Aktuální požáry v Austrálii zachvátily již přibližně pět miliónů hektarů půdy, což je oblast větší než sousední Slovensko. Zatímco celý svět sleduje hořící lesy a marný boj hasičských záchranných týmů, pojďme se podívat na širší příčinu nejen této velké přírodní katastrofy.

Hořící Austrálie, pustošící hurikán Durian, zemětřesení v Peru, extrémní sucha v Evropě, to je jen malý výčet největších přírodních katastrof z posledních měsíců. Musíme si uvědomit, že příroda je živý organismus, na kterém jsme zcela závislí. Je naším domovem a my s ní musíme žít v harmonickém vztahu a přistupovat k ní s respektem. Je jako naše matka, jež nás porodila, a není možné, abychom se k ní chovali jinak než k naší vlastní matce, tedy s respektem se o ni starali po celou dobu našeho života.

Pokud bychom viděli vzájemnou provázanost celé přírody a všech lidí na světě, pak bychom chápali, jaké obrovské škody pácháme svým chováním přírodě, a tím i nám samotným. Lidstvo nabralo kolizní směr mezi sebou a přírodou před mnoha lety a nyní jsme už jen svědci, jak nás příroda pomocí katastrof negativně koriguje, abychom změnili naše chování k ní a mezi lidmi navzájem.

Všechny aktivity vedoucí k záchraně planety ve formě fyzické nápravy současného stavu nebudou mít úspěch, pokud se nebudeme zabývat skutečnou příčinou katastrof. Můžeme vysazovat lesy, čistit moře, zachraňovat velryby, ale postupně zjistíme, že tyto činnosti zkrátka nikam nevedou. Vše se bude jen zhoršovat. Samozřejmě, je lepší se snažit pomáhat než škodit či být lhostejný, ale ekologické katastrofy tím neodvrátíme. Skutečná příčina je jinde.

Příroda na nás tlačí, abychom napravili mezilidské vztahy a pozdvihli se nad nenávist, která se v současné době mezi lidmi šíří. To je skutečná náprava, to je důvod, proč nás příroda pomocí katastrof podněcuje ke změně postojů, chování.

Co se stane, když začneme pracovat na napravení vztahů mezi lidmi? Jakýkoliv pozitivní krok vedoucí k nápravě mezilidských vztahů se ihned promítne do celého systému přírody. Kdykoliv vytvoříme pozitivní spojení s druhým člověkem nebo se pozdvihneme nad nenávist a rozdíly, které jsou mezi námi, ihned pozitivně ovlivníme přírodu a její zpětný vztah k nám.

Ekologické a přírodní katastrofy se díky napraveným vztahům mezi lidmi mohou stát minulostí. Nebo je také druhá možnost, pokud se naše mezilidské vztahy zhorší, katastrofy budou ještě horší a rozsáhlejší. Člověk svými vztahy přímo úměrně ovlivňuje přírodu, ať již vědomě či nevědomě, každopádně výběr je na nás.