Otázka – Proč se lidé stávají závislí na drogách a alkoholu

Odpověď:

Příčinou závislostí na drogách a alkoholu je nedostatek pozitivního spojení mezi lidmi. Ve chvíli kdy je člověk zklamán vztahy ve společnosti či rodině, uchyluje se k „Opuštění reality“ skrze tyto prostředky.
Pokud se napraví vztahy mezi lidmi a vytvoří se vřelé pozitivní prostředí, pak nebude třeba ho „opouštět“ a uchylovat se k jiným závislostem.

otázka: Jak prakticky pracovat pro změnu společnosti k lepšímu?

otázka z e-mailu:

Dlouho od Tebe slyším, že abychom se jako lidstvo někam posunuli, musíme obrátit svoji pozornost ke službě ostatním, resp. společnosti. V posledních měsících svého života jsem právě v běžných věcech a činnostech ztratil smysl. A to, co říkáš Ty, mi smysl dává. 🙂

Nicméně ve své současné „zabedněnosti“ vlastně nevím, co to ta služba společnosti je. Mohl bys mi/nám dát nějaké konkrétní příklady, ve kterých bych mohl / bychom mohli nalézt inspiraci?

Lze považovat to, co děláme v běžných zaměstnáních, za službu společnosti? Vždyť každý ve své práci děláme vždy něco pro ostatní lidi. Neděláme to přece pro sebe, i když tím vyděláváme peníze. Lze považovat práci pro ostatní lidi za službu společnosti?

Odpověď

Současný stav dosažení vývoje

Společnost jako celek a každý člověk v ní se nyní nachází ve fázi dosažení maximálního rozvoje egoismu. Co znamená egoismus? Je to stav, kdy se každý zajímá primárně o naplnění svých materiálních a požitkových potřeb. Tento stav nyní dosahuje maxima a již není nadále udržitelný. Ekonomické krize, války, vývoj nezaměstnanosti… příroda nás zkrátka tlačí, abychom jako lidstvo provedli změnu svého přístupu k životu a ke vztahům mezi námi. Změna se musí odehrát na úrovni jednotlivce, kdy se místo uspokojení osobních egoistických zájmů začne upřednostňovat prospěch celé společnosti. Jak na to prakticky?

Kdy začínám pracovat pro společnost a pro nápravu světa
Má to být konkrétní odpověď. Žádné ideály ani kdyby… Pojďme na to. Každý člověk, který se chce zapojit do nápravy společnosti, si musí v tomto „egoistickém stavu vývoje společnosti“ zabezpečit finanční příjem pro svůj plnohodnotný život. V budoucnu to bude jinak, ale nyní je to takto.

Někdo na měsíc potřebuje 20 tisíc, další 50… a jiný milion. To je v pořádku, každý nechť si nastaví životní úroveň, jakou potřebuje. Ne méně, ne více. V žádném případě není dobré někomu něco diktovat či někoho dokonce omezovat.

BOD ZLOMU a možnost pracovat pro společnost začíná ve chvíli, kdy skončím v práci neboli zajistím si výše uvedený příjem pro plnohodnotný život. Po zajištění příjmu a návratu z práce mám každý den možnost vykonat altruistický čin, něco pro společnost – bez toho, abych za tuto činnost po společnosti něco chtěl. Pracuji zkrátka bez nároku na jakoukoliv odměnu.

Žádná práce není lepší, horší či více prospěšná. V každém případě volím práci, která mě baví a kterou vnímám jako prospěšnou pro druhé. Kombinací a možností je spousta… co vás jen napadne. Jsem-li například kuchař, každý den pracuji pro zabezpečení příjmu, tedy vařím v restauraci, a po práci mohu udělat altruistický čin = pracovat pro společnost, jít bezplatně vařit třeba pro charitu.

Jsou dvě úrovně, na kterých můžeme společnosti prospívat:

První úroveň – práce pro společnost na úrovni dobrovolnictví
Možností pomoci druhým lidem, kteří trpí, je – jak sami jistě víte – ve světě spousta. Proto každá pomoc člověku na jeho strastiplné cestě životem je přínosem pro společnost. Dobrovolnictví ve všech rovinách, pomoc hladovějícím, péče o nemocné, zkrátka dělání čehokoliv, co lidem pomůže.

Tato úroveň je základním předpokladem pro to, aby se člověk začal vyvíjet. Tedy, aby opustil egoismus (zájem primárně o sebe a své naplnění) a začal se zajímat o druhé (jejich potřeby a pomoc v jejich utrpení) bez nároku na jakoukoliv odměnu!

Na druhou stranu si musíme upřímně říct, že z hlediska nápravy celého světa nás dobrovolnictví z krizí nevyvede ani nás nedostane blíže k cíli života. Otázkou tedy zůstává, jak správně pomáhat druhým lidem, aby to mělo největší přínos pro společnost a byl to altruistický, nikoliv egoistický čin.

Druhá úroveň – práce na nápravě světa
Dosažení lásky, tedy vytvoření altruistického spojení mezi lidmi, kdy se jeden stará o druhého, je cílový stav společnosti, k němuž směřujeme. Jakkoliv se může zdát, že tomu tak v současnosti není, příroda nás skrze krize všeho druhu k tomuto uvědomění a k této činnosti cestou utrpení (války, přírodní katastrofy) tlačí.

My nemusíme jít touto cestou utrpení. Jaké je tedy řešení, které napraví propastnou mezeru mezi stavem společnosti nyní (egoismus – krize, války, utrpení) a cílovým stavem altruismu – skutečného láskyplného propojení mezi lidmi, kde se každý stará o druhého tak, jako o členy své rodiny?

Je to věda KABALA, která prakticky vysvětluje a umožňuje člověku studovat cíl našeho života. Učí nás praktikovat lásku k druhým lidem, abychom došli ke spojení s nimi, k altruismu a žili skutečný šťastný a plnohodnotný život bez utrpení a v prosperující společnosti. To je to, co nás Kabala v dnešní době učí. Předává nám praktické informace, jak tohoto stavu vzájemného spojení dosáhnout.

Proto druhý stupeň a praktický návod na realizaci spočívá v tom, že se člověk může vědomě zapojit do práce na nápravě světa. Tím, že začne sám studovat Kabalu, začíná se učit, jak praktikovat lásku k druhým lidem, pomáhá budovat spojení mezi lidmi a předává informaci o novém skutečném světě, kde nebude člověk žít sám pro sebe a svůj prospěch, ale primárně ve prospěch společnosti jako celku. Studiem napravujeme sebe – a skrze naši vlastní nápravu se napravuje celý svět.

Tato druhá úroveň má dvě roviny. Nejprve studuje člověk sám pro sebe a svoji nápravu. Časem – až dosáhne poznání o skutečném smyslu našeho života, o nutnosti propojit se správně s ostatními lidmi – se zapojuje do předání této moudrosti dále, učí a předává tuto moudrost ostatním. Ve svém volném čase, bez nároku na jakoukoliv odměnu, protože pracuje pro nápravu společnosti.

V současnosti se buduje nový vzdělávací systém – virtuální škola Kabaly, která bezplatně učí dospělé lidi, jak žít a měnit se ve prospěch společnosti pro dosažení šťastného života.
Bezplatné online kurzy Kabaly zde.
Bezplatné studium Kabaly v rámci školy Kabacademy zde.

Přeji hodně štěstí na vaší cestě. Pokud máte dotazy, pište je do komentářů, rád odpovím dalším článkem.

otázka: Kolik reinkarnací, tedy zrození a úmrtí musíme projít?

Odpověď:

Reinkarnační proces na zemi pro každého skončí ve chvíli, kdy dosáhneme cíle našeho života jenž byl všem předurčen = změna vlastností z egoistických na altruistické.

V tu chvíli se již nebudeme muset reinkarnovat a postoupíme do další úrovně, jenž můžeme nazvat vyšší či duchovní, ale nevíme co to znamená, protože pro ni zatím nemáme smysly.

Jak provést změnu svých vlastností a zkrátit si tím počet nutných reinkarnací nás učí Kabala.

Otázka: Jak bude vypadat společnost budoucnosti?

Odpověď:

Jak se dnes každý staráme o svoje potřeby a potřeby svoji rodiny, tak se v budoucí společnosti bude každý starat o potřeby druhých lidí.

Jakkoliv se nám tento model může zdát nerealistický, příroda nás k němu postupně tlačí.

Můžeme na tom začít pracovat dobrovolně skrze úsilí ke spojení a činnostmi vedoucími pro dobro společnosti, nebo můžeme pokračovat delší cestou, kdy ve středu zájmu „každý sám pro sebe“ a příroda nás k této změně sama dotlačí prostřednictvím korekcí, jako jsou války, přírodní katastrofy, či krize všeho druhu.

Otázka: Co znamená probuzení Bodu v srdci?

Odpověď:

Člověk se vyvíjí skrze rozvoj tužeb ve fyzickém světě. Od těch základních což jsou jídlo, sex, rodina, peníze až po výší touhy po moci, slávě a znalostech.

Po té co člověk zjistí, že žádná z těchto tužeb ho zcela nenaplní, je v něm vyvolána otázka „Co je smyslem mého života?“ = probuzení „Bodu v srdci“.

V tu chvíli máme možnost volby vydat se na cestu duchovního rozvoje a rozvíjet Bod v srdci, nebo onu jiskru uhasit a mít v životě za cíl některou z nižších tužeb, na místo objevení a dosažní odpovědi na otázku „Co je smyslem mého života?“