Rubrika: Osobní rozvoj

Závist – pomoc nebo smrt v osobním rozvoji člověka

Závist – vlastnost, která je v každém z nás. Zda nám prospěje nebo ublíží, záleží na jejím použití. Stejně jako ostrý nůž. Při správném použití v kuchyni nám může pomoct s přípravou jídla, nebo může být zneužit k ublížení člověku. Stejně tak je to i s vlastností závisti. Záleží na našem rozhodnutí, jak ji využijeme.

Rozvíjíme naši osobnost

Inspirovat se a vytvořit v sobě pozitivní závist k lidem, kteří nezištně pomáhají ostatním. Závidět kolik pomoci, lásky, pochopení, naděje, trpělivosti, empatie uměli vytvořit a předat druhým lidem. Vytvářením pozitivní závisti, prostřednictvím které si vybíráme správné vzory pro svůj život, rozvíjíme naši osobnost a celou společnost.

Živí, ale duchovně mrtví

Pokud závidíme druhým jakýkoliv materiální úspěch, dosažení či vlastnictví, ať již dům, peníze, auto nebo úspěch či slávu, jedná se o negativní závist. Touto formou závisti generujeme sebestředné negativní myšlenky po osobním dosažení, nedostatku a poškozujeme tím svoji osobnost a ve výsledku i společnost.

Naše myšlenky týkající se závisti jsou velmi mocné, a proto je vždy dobré dávat pozor na to, které budeme rozvíjet. Jejich zhmotnění může být zdrojem rozvoje naši osobnosti a naplnění, či zdrojem utrpení a nedostatku v našich životech.

Hrajeme hru s názvem život a (ne)známe její cíl?

Vydělat hodně peněz, mít se dobře, užít si dovolenou, být skvělý táta nebo máma, postavit dům – to vše jsou krásné cíle, které v průběhu života můžeme dosáhnout, ale jaký je skutečný cíl hry s názvem život?

Hrajeme hru život a (ne)zajímáme se o skutečný cíl

Vraťme se do dětských let, kdy jsme hráli spoustu her. Všechny hry měly jedno společné, a to dosáhnout nějaký cíl. V „člověče, nezlob se“ dostat všechny figurky do domečku, v pexesu nasbírat co nejvíce dvojic atd. Než jsme začali hrát, vždy nám bylo jasné, čeho máme dosáhnout.

Dospěli jsme a plně jsme se zapojili do života. Od rána téměř do večera se věnujeme práci, bojujeme za své představy o životě a dočasné cíle, které po jejich dosažení dříve či později mizí v propadlišti dějin. Děti vyrostou a odejdou z domu, technika zastará a vyhodí se. Tak k čemu bylo to každodenní lopotění, jaký to mělo všechno smysl? Co je cílem této hry? Peníze? Úspěch? Sláva? Dobré jídlo?

Existuje cíl v životě každého z nás

Cílem této hry s názvem život je pro každého z nás pozdvihnout se nad svoji egoistickou přirozenost, jež nás vede k zájmu jen o sebe samé a konání všeho ve svůj vlastní prospěch. Navíc mnohdy na úkor druhých. A právě takové konání je příčinou všech neštěstí a utrpení světa.

Příroda nás vyvíjí a tlačí na nás pomocí koronaviru a dalších přírodních katastrof, abychom dosáhli dalšího vývojového stupně skutečného člověka. Člověka, jehož činy a myšlenky budou vždy orientovány na konání ve prospěch společnosti a na vytváření harmonických mezilidských vztahů.

Změnou tohoto přístupu v chování každého člověka se nám otevře celá skutečná realita, bez utrpení, válek a nemocí. Dosáhneme podobnosti a integrace s přírodou, jež je propojena v jeden harmonický celek, kde je dostatek všeho a žádná část nestrádá. Ve chvíli, kdy vystoupíme ze sebezájmu a ostatní lidé a společnost se pro nás stanou minimálně stejně důležití jako my sami, poznáme skutečný smysl života – prospívat společnosti a lidem, jak je to jen možné.

Jak zabránit osobnímu utrpení i přírodním katastrofám?

Zbavit se utrpení ve všech rovinách našeho života nemusí být pouhým přáním, ale realitou, kterou dosáhneme, pokud pochopíme základní zákony přírody, které bohužel zatím nechápeme. Pokud bychom je znali, žili bychom úplně jinak.

Náš svět, který vytváříme, včetně všech budovaných ekonomických a sociálních systémů, je postaven na získání výhod a profitu z ostatních lidí a přírody. Tento náš přístup je zcela opačný k integrálnímu a vzájemně se doplňujícímu uspořádání přírody, která je spojena do jednoho harmonického celku. Proto dostáváme rány a trpíme, jak na úrovni osobní, tak i sociální. Všechny přírodní katastrofy jsou korekce přírody na naše egoistické chování a činy.

Jak funguje příroda, aneb sami sobě zdrojem negativních událostí

Můžeme říci, že žijeme v jedné velké bublině, kterou nazýváme přírodou. Je to jeden obrovský zcela uzavřený systém, v němž působí absolutní zákony o vzájemném spojení a harmonii, neboli vyvážení. Pokud člověk v tomto systému udělá cokoliv, co poruší harmonii, přichází z tohoto systému reakce. Možná ne ihned, třeba v příštím životě, v další reinkarnaci či někomu jinému, ale odpověď formou kompenzace zpět přichází, protože tento systém je uzavřený a musí být vždy vyvážen.

Pokud uděláme v přírodě cokoliv negativního, dostaneme negativní odpověď, nikoliv jako trest, ale jako reakci a vyvážení našeho činu, aby byla zpět nastolena rovnováha.

Jak získat jistotu, že dělám vše v životě správně?

Možná si říkáte, to zní logicky a nechcete dělat nic negativního, ale přesto může vyvstat otázka: „Jak získám jistotu, že nikdy nedělám nic negativního?“ Kontrola je velmi jednoduchá. Chovejme se ke druhým lidem a přírodě vždy tak, abyste jim byli ku prospěchu.

Nejdůležitější je mít dobré myšlenky. Pokud ve chvíli, kdy se chystáme něco udělat, zkontrolujeme své myšlenky podle výše zmíněného principu „Bude moje jednání opravdu prospěšné pro ostatní?“, začneme tím úplně měnit náš přístup a plány k životu.

Takto proměníme sami sebe a celý svět okolo nás. Staneme se pozitivní změnou a budeme se aktivně podílet na vytvoření světa harmonie, ve kterém budeme moci všichni šťastně žít naplněný život ve všech rovinách.

Krize středního věku – příležitost nikoliv ke změně, ale k pochopení

Procházím domem a uvědomuji si, kolik se toho změnilo. Z okna se dívám na prázdnou trampolínu, kde ještě nedávno skotačily děti, které se jako mávnutím kouzelného proutku proměnily v dospělé. Míjím zrcadlo a letmo zahlédnu sám sebe – přibývající vrásky, sem tam šedivé vlasy a z pod trička vykukuje břicho.

Zkrátka je to tu, stáří klepe na dveře, mladá léta jsou nenávratně pryč. Usedám do křesla a promítám si v myšlenkách svůj život. Zasadil jsem několik stromů, postavil dům, vychoval děti a vybudoval úspěšnou kariéru v práci, která mě už absolutně nenaplňuje. Také mám skvělou ženu, z které se ale časem stala spíše kamarádka bydlící v oddělené ložnici.

Co teď dál?

Vždycky jsem po tom toužil – rodina, dům, auto, žena, úspěšná kariéra – a teď v polovině svého života, když jsem všeho dosáhl, se cítím prázdný. Je to ta krize středního věku? Pomůže změnit práci, najít si novou ženu, přestěhovat se a začít znovu?

Změna nepomůže

Nestane se nic, pokud člověk vymění práci, dům či rodinu. Po pár letech se dostane opět do stejného bodu, kdy naplní všechny fyzické touhy, které ale ve výsledku nepřinesou naplnění a uspokojení. Jen opět vyvolají prázdnotu, pochyby a hlavně otázku: „Co dál sám se sebou, se svým životem?“

Příležitost k dosažení smyslu a cíle života

Není důvod sedět s hlavou v dlaních a trápit se, kde se stala chyba. Nikde. Ba naopak, je to obrovský dar, který člověk v určitém věku dostává od přírody – ono vyvolání prázdnoty, pochybností a hledání. Je to příležitost položit si esenciální otázku, jež má mnoho podob, ale jednu podstatu: „Co je smyslem mého života? Proč tu jsem? Co mám dělat?“ V tu chvíli se mohu rozhodnout najít a naplnit cíl a smysl života, proč tu vlastně jsem.

Nemusíme nic měnit, ani rodinu, práci nebo dům. Stačí začít studovat, odhalovat a dosáhnout kořene své duše a toho, proč tu opravdu jsme a jaký smysl má náš život.

Proč si pozitivním myšlením a vizualizací nevytvoříme šťastný život?

Existuje mnoho doporučení, jak si zajistit svůj šťastný život: Myslete pozitivně, přejte si a vaše přání se splní, vizualizujte si svůj šťastný život, … Proč tohle nefunguje?

Jak si vytvořit šťastný život

Svůj život si nemůžeme vytvářet v iluzích a fantaziích našich myšlenek. Žijeme ve fyzickém světě, a proto všechny pozitivní myšlenky a dobré skutky musíme prakticky realizovat směrem k druhým lidem v každodenním životě.

Pokud bude náš život založen na úsilí vytvářet dobré vztahy s druhými lidmi pomocí pozitivních myšlenek o druhých a praktických činech, jež tyto vztahy k nim vytvoří, pak se podílíme na vytváření dobrého života pro druhé, a tím se automaticky stane i náš život šťastným a naplněným.

Video – Optimista či pesimista, jaký zvolit přístup?

Téma dnešního video je pohled na náš přístup. Je lepší být optimistou či pesimistou? Řešení a úspěšný přístup k událostem našeho života spočívá nejen v přístupu, ale v hlavně v …

[youtube]https://youtu.be/61cNRB_eZpg[/youtube]

 

Na čem závisí úspěšný nový rok každého z nás?

Každý rok si mnozí navzájem přejeme ono okřídlené „Všechno nejlepší a hodně zdraví do nového roku“. Samozřejmě ti nejlepší a nejvtipnější umí přání okořenit a rozšířit, ale na čem pro každého z nás ve skutečnosti závisí úspěšný nový rok?

Místo slova úspěch si každý může doplnit, co aktuálně chce a potřebuje. Někdo spoustu peněz, někdo zdraví, úspěch v práci nebo možná i vše dohromady. Co musíme udělat, aby se přání proměnilo ve skutečnost? Mít silnou vůli, vydržet, něco překonat, správně si přát, být důsledný?

Ve skutečnosti úspěch jedince nezávisí na něm samotném, nýbrž na kvalitě jeho spojení s ostatními lidmi. Můžeme získat a splnit si všechna přání, nejen ta novoroční, pokud vytvoříme správné vztahy s ostatními lidmi. Co to ale znamená v praxi – vytvoření správných vztahů s ostatními?

Nemusíme se přetvařovat, ustupovat nebo měnit sami sebe. A už vůbec ne se pokoušet měnit ostatní. Právě rozpoznání rozdílů a odlišnosti lidí v našem okolí vytváří unikátní příležitost, možnost spojit se s nimi navzdory všem odlišnostem či rozdílným pohledům na životní styl, politiku, ekonomiku či cokoliv jiného. Je to klíč?

Přesně v tom tkví úspěch jednotlivce i celé naší společnosti, světa. Pozdvihnout se nad rozdíly mezi námi a spojit se. Tak, jak jsou všechny rozdílné části přírody spojeny do jednoho harmonického a fungujícího celku, tak se musíme spojit i my. Následně bude každý náš rok, den úspěšný.

Přeji všem mnoho pevných spojení nad rozdíly. Díky těmto spojením získáme vše, po čem toužíme.