Zlepšit své osobní vlastnosti, být úspěšný v práci, dosáhnout štěstí v životě – to vše nám může přinést a je pro nás důležité, ale není to cílem.
Cílem je stát se lepším člověkem, dosáhnout skutečné lásky k druhým lidem. Překonat své ego a lidskou přirozenost užívat si na úkor druhých.
Dosáhnout našeho společného cíle, být prospěšný společnosti a sjednotit všechny a všechno v jeden celek.
Kdo by neznal stavy smutku, oddělení či pocitu že nikam nepatřím a nikdo mi nerozumí. Proč z ničeho nic cítím, že jsem sám a nic mi nedává radost a naplnění?
Smutek cítíme, když jsme odděleni od našeho zdroje – přírody, tedy lásky a energie, která nás stvořila. Tyto pocity vznikají při oddělení od druhých lidí.
Můžeme zkusit se něčím rozveselit a potěšit. Náštěva kina, dobrá večeře, zajímavý výlet, koupě nového oblečení. Je to fajn, vydrží to pár hodin možná dní a najednou je ten stejný stav smutku zpět. Možná ještě větší, proč?
Máme jedinou možnost spojit se zpět ze zdrojem lásky, stvoření, přírody nazvěme to jakkoliv chcete. Ale jak? Pouze tím, že se budeme starat o druhé, milovat je a budeme se s nimi spojovat.
Musíme překonat své ego a namísto sebe se soustředit na druhé. Tím se vrátíme k celistvosti a smutek bude nahrazen radostí ze života v propojení s ostatními.
Často se hledání životního poslání a smyslu života spojuje, ale jedná se o dvě odlišné věci.
Životní poslání
je to, čemu člověk věnuje svůj život na pracovní stránce. Každý máme své vlastnosti a schopnosti pro výkon určité profese. Někdo má talent na jazyky, jiný je schopným architektem a někdo umí skvěle vařit. Tyto schopnosti bychom měli rozvíjet a najít způsob, jak je využívat v práci, a tím být prospěšní ostatním lidem. To je životní poslání, které je u každého člověka jiné.
Smysl a cíl života je pro nás všechny stejný
Najít odpověď na otázku „Proč tu jsem?“ a „Co je smyslem života?“ Pouze tehdy když budeme znát odpovědi na tyto otázky, můžeme žít skutečně šťastný život, protože budeme vědět, kdo jsme, kam směřujeme a proč.
Tip 1
Při komunikaci s druhým člověkem je důležité mít na paměti správný záměr. Měli bychom se vždy snažit o to, aby rozhovor a výsledné řešení bylo prospěšné pro obě strany, nejen pro mě. Je důležité se zamyslet nad tím, co chceme dosáhnout a jakým způsobem to chceme udělat, abychom předešli konfliktům.
Tip 2
Pokud se s druhým člověkem neshodneme, je důležité respektovat jeho odlišné názory a postoje. I když s ním nesouhlasíme, je důležité ho respektovat. To může pomoci udržet klidnou a věcnou diskusi, snížit napětí v rozhovoru.
Tip 3
Mít otevřené srdce. Měli bychom se snažit pochopit jeho pohled na věc a chápat situaci z jeho strany. To nám pomůže lépe porozumět jeho názorům a postojům a najít společnou řeč. Otevřené srdce také pomáhá udržet empatii a soucit v komunikaci.
Tyto tipy jsou klíčové pro úspěšnou komunikaci, která vede k lepšímu pochopení a navázání pozitivních vztahů. Je důležité se na tyto tipy soustředit při každé komunikaci, abychom dosáhli vzájemně pozitivních výsledků rozhovorů.
Osobní rozvoj zahrnuje práci na sebe sama, aby člověk mohl dosáhnout svých cílů a snů ve fyzickém životě. Je to proces, který se může týkat různých oblastí života, jako jsou kariéra, vzdělání, vztahy, zdraví a kondice, finanční situace a další. Cílem osobního rozvoje je dosáhnout vyšší úrovně sebeúcty, sebevědomí, sebedůvěry a sebeuspokojení.
V rámci osobního rozvoje, mnoho lidí se snaží rozšířit své znalosti a zlepšit své dovednosti v oblastech jako je vzdělání, komunikace, jazyky, vyjednávání a organizace. Tyto dovednosti jim mohou pomoci zlepšit jejich kariérní příležitosti, zvýšit jejich příjem a dosáhnout lepšího finančního zabezpečení. Dále, osobní rozvoj také zahrnuje práci na svých emocích a myšlení, aby člověk mohl lépe zvládat stres a řešit konflikty.
Duchovní rozvoj znamená, že se člověk věnuje hledání a odhalení smyslu a cíle života.
Je důležité se rozvíjet v obou oblastech. Najít správně propojení a vyvážení. Zkrátka stejně tak jak potřebujem pro plynulou chůzi obě nohy, tak potřebujeme rozvoj našich vlastností pro zabezpečení našich materiálních potřeb, proto abychom se mohli věnovat odhalení a dosažení smyslu života.
Závist – vlastnost, která je v každém z nás. Zda nám prospěje nebo ublíží, záleží na jejím použití. Stejně jako ostrý nůž. Při správném použití v kuchyni nám může pomoct s přípravou jídla, nebo může být zneužit k ublížení člověku. Stejně tak je to i s vlastností závisti. Záleží na našem rozhodnutí, jak ji využijeme.
Inspirovat se a vytvořit v sobě pozitivní závist k lidem, kteří nezištně pomáhají ostatním. Závidět kolik pomoci, lásky, pochopení, naděje, trpělivosti, empatie uměli vytvořit a předat druhým lidem. Vytvářením pozitivní závisti, prostřednictvím které si vybíráme správné vzory pro svůj život, rozvíjíme naši osobnost a celou společnost.
Pokud závidíme druhým jakýkoliv materiální úspěch, dosažení či vlastnictví, ať již dům, peníze, auto nebo úspěch či slávu, jedná se o negativní závist. Touto formou závisti generujeme sebestředné negativní myšlenky po osobním dosažení, nedostatku a poškozujeme tím svoji osobnost a ve výsledku i společnost.
Naše myšlenky týkající se závisti jsou velmi mocné, a proto je vždy dobré dávat pozor na to, které budeme rozvíjet. Jejich zhmotnění může být zdrojem rozvoje naši osobnosti a naplnění, či zdrojem utrpení a nedostatku v našich životech.
Vydělat hodně peněz, mít se dobře, užít si dovolenou, být skvělý táta nebo máma, postavit dům – to vše jsou krásné cíle, které v průběhu života můžeme dosáhnout, ale jaký je skutečný cíl hry s názvem život?
Vraťme se do dětských let, kdy jsme hráli spoustu her. Všechny hry měly jedno společné, a to dosáhnout nějaký cíl. V „člověče, nezlob se“ dostat všechny figurky do domečku, v pexesu nasbírat co nejvíce dvojic atd. Než jsme začali hrát, vždy nám bylo jasné, čeho máme dosáhnout.
Dospěli jsme a plně jsme se zapojili do života. Od rána téměř do večera se věnujeme práci, bojujeme za své představy o životě a dočasné cíle, které po jejich dosažení dříve či později mizí v propadlišti dějin. Děti vyrostou a odejdou z domu, technika zastará a vyhodí se. Tak k čemu bylo to každodenní lopotění, jaký to mělo všechno smysl? Co je cílem této hry? Peníze? Úspěch? Sláva? Dobré jídlo?
Cílem této hry s názvem život je pro každého z nás pozdvihnout se nad svoji egoistickou přirozenost, jež nás vede k zájmu jen o sebe samé a konání všeho ve svůj vlastní prospěch. Navíc mnohdy na úkor druhých. A právě takové konání je příčinou všech neštěstí a utrpení světa.
Příroda nás vyvíjí a tlačí na nás pomocí koronaviru a dalších přírodních katastrof, abychom dosáhli dalšího vývojového stupně skutečného člověka. Člověka, jehož činy a myšlenky budou vždy orientovány na konání ve prospěch společnosti a na vytváření harmonických mezilidských vztahů.
Změnou tohoto přístupu v chování každého člověka se nám otevře celá skutečná realita, bez utrpení, válek a nemocí. Dosáhneme podobnosti a integrace s přírodou, jež je propojena v jeden harmonický celek, kde je dostatek všeho a žádná část nestrádá. Ve chvíli, kdy vystoupíme ze sebezájmu a ostatní lidé a společnost se pro nás stanou minimálně stejně důležití jako my sami, poznáme skutečný smysl života – prospívat společnosti a lidem, jak je to jen možné.
