Rubrika: Duchovní rozvoj

Jak najít smysl života? odpověď přináší věda Kabala

Abychom pochopili, co je věda kabala a jak nám může pomoci, pojďme si říci o realitě, ve které žijeme. Celá naše realita se skládá z fyzického světa a vyššího duchovního světa.

Fyzický svět vnímáme našimi pěti smysly a studují ho vědci pomocí věd, jako je fyzika, chemie, biologie atd. Tyto vědy nám částečně pomáhají porozumět fyzickému světu, ve kterém žijeme.

Pokud ale chceme poznat vyšší duchovní svět a tím pochopit celou realitu, potřebujeme nástroj pro jeho vnímání. Vědy které známe a našich pět smyslů nám to ale neumožní.

Proto je tu věda Kabala, která nám poskytuje nástroj pro studium vyššího duchovního světa. To znamená, že můžeme rozkrýt vyšší sílu přírody, která je nazývána také jako bůh, stvořitel či vesmír.

Díky tomuto rozkrytí zjistíme, jakým způsobem funguje celá realita, tedy celá příroda a všechny její zákony. Odhalíme smysl a cíl našeho života, proč tu jsme, co je naším úkolem, kam směřujeme a hlavně jak toho prakticky dosáhnout v tomto životě. Bezplatné online kurzy kabaly na https://kabacademy.eu/cz

https://youtube.com/shorts/zISIoaAyeRU

Jaký je rozdíl mezi osobním a duchovním rozvojem?

Osobní rozvoj zahrnuje práci na sebe sama, aby člověk mohl dosáhnout svých cílů a snů ve fyzickém životě. Je to proces, který se může týkat různých oblastí života, jako jsou kariéra, vzdělání, vztahy, zdraví a kondice, finanční situace a další. Cílem osobního rozvoje je dosáhnout vyšší úrovně sebeúcty, sebevědomí, sebedůvěry a sebeuspokojení.

V rámci osobního rozvoje, mnoho lidí se snaží rozšířit své znalosti a zlepšit své dovednosti v oblastech jako je vzdělání, komunikace, jazyky, vyjednávání a organizace. Tyto dovednosti jim mohou pomoci zlepšit jejich kariérní příležitosti, zvýšit jejich příjem a dosáhnout lepšího finančního zabezpečení. Dále, osobní rozvoj také zahrnuje práci na svých emocích a myšlení, aby člověk mohl lépe zvládat stres a řešit konflikty.

Duchovní rozvoj znamená, že se člověk věnuje hledání a odhalení smyslu a cíle života.

Je důležité se rozvíjet v obou oblastech. Najít správně propojení a vyvážení. Zkrátka stejně tak jak potřebujem pro plynulou chůzi obě nohy, tak potřebujeme rozvoj našich vlastností pro zabezpečení našich materiálních potřeb, proto abychom se mohli věnovat odhalení a dosažení smyslu života.

https://youtu.be/PN_GsbRqx5Y

Jak prožít smysluplný život? aneb dva životy v jednom

Ústřední scéna mnoha hollywoodských filmů: V posteli leží umírající člověk a přemýšlí nad tím, zda prožil svůj život smysluplně. Jeho úvahy a rady nejbližším, kteří ho v obklopují, nejčastěji začínají slovy: kdybych věděl, kdybych měl ještě šanci, co vše bych změnil…

Doufám, že čtete tento článek v plném zdraví a plní radosti ze života. Nicméně všem je nám jasné, že náš život jednoho dne skončí, a i my bude čelit těmto otázkám.

Co tedy musíme udělat, abychom si každou vteřinu svého života mohli říct: „Ano, můj život dává smysl“ a abychom měli radost z toho, že žijeme správně a nehoníme se za imaginárními hodnotami a cíli.

Ve skutečnosti máme příležitost žít dva životy současně.

Na jedné straně člověk žije na úrovni zvířete. Musíme si zabezpečit jídlo, bydlení, postarat se o děti, rodinu a prožit tento život se všemi jeho radostmi a starostmi v čase který nám byl vyměřen.

Na druhé straně má člověk na rozdíl od zvířat možnost dosáhnout věčný život, který je nekonečný a bez limitů. Nemluvíme tu o žádném lektvaru, který zajistí nesmrtelnost našich fyzických těl. Aby člověk mohl dosáhnout skutečný a věčný život, musí rozvíjet svoji duši. Pro tento rozvoj si musí vybrat vhodné prostředí, kde bude ve vhodné společnosti rozvíjet duši, a to znamená dosahovat lásku, mezi všemi a vším. Dosáhnout spojení bez ohraničení s každým člověkem.

Rozvíjet svojí duši a napravovat vztahy k ostatním lidem, je privilegiem a svobodnou volbou každého člověka.

Jak správně využít závist?

Máme ji v sobě všichni, vlastnost nazývanou závist. Může naše životy rozvíjet správným směrem a nebo nás zcela paralyzovat a stát se příčinou našeho utrpení. Je pouze na nás, zda ji dokážeme správně využít a nasměrovat.

Destruktivní využití závisti

Kdykoli závidíme druhým lidem jejich majetek, dosažené pocty či uznání nebo znalosti, rozvíjíme tuto vlastnost špatným směrem. Je to směr, kdy se člověk vydává do hlubin nedostatku a utrpení v tom, že někdo má více, než má on sám. Takové použití závisti pak přináší špatná životní rozhodnutí a negativně ovlivňuje náš život.

Závist rozvíjející člověka

Tu stejnou vlastnost, závist, můžeme využít, abychom záviděli lidem jejich správné hodnoty pro náš život ve společnosti. Závidět druhým, kolik dobrého vykonali směrem k ostatním, kolika lidem nezištně pomohli, co udělali ve prospěch společnosti. Taková závist v nás probouzí hodnoty lásky a odevzdání druhým lidem. Není v nich limit a prospívají vývoji člověka, jenž se začíná vyvíjet ve vlastnosti lásky a odevzdání druhým, což je pozitivní síla přírody, v níž žijeme.

Závist je v každém z nás, tak jsme se narodili a příroda ji v nás sama aktivovala. Na nás je správně ji využít a každou vteřinu života si vybrat, co závidím, protože co závidím = to mne rozvíjí, takovým člověkem se stávám. Díky závisti mohu rozvíjet své ego, utrpení o nedostatku nebo vlastnost lásky a naplnění druhých lidí.

Máme úžasnou možnost naučit se správně závidět a tím správně rozvíjet sebe a celou společnost.

Jak se pozná, na jakém duchovním stupni se člověk nachází?

Duchovní rozvoj dnes vstupuje do popředí. Existuje nespočet metod, návodů, pravd a doporučení. Tak jako náš fyzický vývoj se měří pomocí našeho věku, velmi jednoduše si může každý zjistit, na jaké úrovni duchovního vývoje se nachází a kam směřovat.

Co znamená či neznamená „duchovní“

„Duchovní“ neboli „spirituální“ znamená míru dosažení, do jaké se člověk zajímá o druhé lidi, rozvíjí pozitivní mezilidské vztahy a integruje se pozitivním způsobem do společnosti ve které žije.

„Duchovní“ nemá nic společného s mírou dosažených znalostí člověka či množstvím hodin, jež stráví meditacemi či jinými energetickými cvičeními.

Žebříček duchovního vývoje člověka

Materiální – Duchovně spící člověk
Středem zájmu života takového člověka je pouze on sám. Zajímá se pouze o naplnění svých potřeb a je mu jedno, co se děje v jeho okolí, jaký dopad mají jeho rozhodnutí a činy na druhé lidi. Vytváří sociální vazby s druhými lidmi pouze proto, aby z nich měl prospěch pouze on sám.

Duchovně probouzející se člověk
Středem jeho zájmu je stále on, ale již si uvědomuje, že je třeba se starat o své nejbližší. Pečuje o partnera, svoji rodinu, navazuje vztahy s nejbližším okolím a s ostatními lidmi, a byť je vše stále postaveno na profitu pro něj samotného, snaží se neškodit druhým.

Duchovně rozvíjející se člověk
Uvědomuje si, že jeho život musí být postaven na vytváření dobrých vztahů s lidmi a péčí o ně. Snaží se žít a pomáhat naplno své rodině a nejbližšímu okolí, ne pro svůj vlastní profit či dobrý pocit, ale pro přínos ostatním.

Duchovně vyvinutý člověk
Dosáhl uvědomění a naplňuje cíl a smysl života: „Snaží se vytvářet harmonické vztahy s druhými lidmi, svým chováním a činy prospívat celé společnosti, ve které žije.“ Pro svůj život požaduje pouze to, co je nezbytně nutné. Všechnu svoji energii věnuje pomoci druhým lidem a společnosti, a to v míře, ve které mu je umožněno a má pro to předpoklady. Aktivně se zajímá o celou společnost a události v ní prožívá, jako by se týkaly jeho samotného.

Říká se „Vše se děje, jak má“ – je to pravda s velkým ALE

Vše, co se děje a stalo v celé naší historii, tedy evoluci vývoje lidstva, má své opodstatnění. Později dojdeme k pochopení, že příroda nás vždy směřovala všemi událostmi k dosažení smyslu a cíle života, což je dosažení stavu harmonie, soudržnosti a vzájemné lásky mezi lidmi a přírodou samou.

Prostřednictvím válek, přírodních katastrof, krizí a nyní koronavirem nás příroda krůček po krůčku popostrkuje dopředu, abychom dosáhli tohoto stavu.

Vše se děje, jak má, ALE

Lidstvo je propojeno do jednoho, zatím ne harmonického, celku na všech úrovních – informačních, ekonomických, sociálních, atd. Problém v jedné zemi automaticky ovlivní život v ostatních.

Dospěli jsme do bodu, kdy máme znalosti o propojení a poučení z bolestivého vývoje v historii, abychom již nečekali na popostrkování ze strany přírody k dosažení cíle. Můžeme začít vytvářet správné vztahy mezi lidmi a následně zeměmi, jednoduše vytvářet spojení, jež budou prospěšné všem, a ne jen pro někoho.

Pokud začneme měnit své chování a v každém aspektu posuzovat dopad svých myšlenek a činů pro dobro a prospěch ostatních lidí, společnosti, pak příroda nebude muset aktivovat údery pro popostrkování k cíli a my dojdeme cíle života bezbolestnou a rychlou cestou.

Cíle smyslu života, tedy propojení do jednoho harmonického celku všech lidí, přírody a dosažení stavu lásky na všech úrovních dojdeme pomocí obou cest. Naše svobodná volba je právě v tom, jakým způsobem tam dojdeme.

Rychlou a příjemnou cestou nebo postrkováním prostřednictvím úderů? Je svobodnou volbou a rozhodnutím v každém okamžiku života jednotlivce: O mně a pro mě, nebo ve prospěch ostatních a společnosti?

Co se skrývá za slovy „duchovní, spirituální“?

„Duchovní, spirituální“ znamená vytvoření harmonického propojení mezi lidmi a přírodou. Jinými slovy nejde o to, v jaký systém víry člověk věří, jakou metodou rozvoje se zabývá, zda západní či východní, jedná se pouze o to, jak se člověk snaží vytvořit pozitivní spojení s druhými lidmi.

Čím více se snažíme k druhým lidem o vytvoření dobrých vztahů, založených na pomoci druhým a respektování odlišností mezi námi, tím více dosahujeme vyšší pozitivní síly přírody, nazývanou v mnoha ekvivalencích například bezpodmínečnou láskou, duchovnem, spiritualitou, stvořitelem.

Vytvoření harmonických vztahů mezi lidmi bude mít za následek pozitivní nápravu v celém systému přírody. Zmizí krize na všech úrovních, napraví se ekologické katastrofy, vše se dostane do harmonického stavu, lidstvo vstoupí na novou úroveň bytí.

Praktické naplnění je na každém z nás. Jak řekli mudrci, jež dosáhli tohoto spojení, tedy duchovního dosažení, nemusíme dělat nic složitého, stačí dodržovat „Nedělej druhému to, co sám nechceš, aby dělal někdo tobě“.