Jak správně využít závist?

Máme ji v sobě všichni, vlastnost nazývanou závist. Může naše životy rozvíjet správným směrem a nebo nás zcela paralyzovat a stát se příčinou našeho utrpení. Je pouze na nás, zda ji dokážeme správně využít a nasměrovat.

Destruktivní využití závisti

Kdykoli závidíme druhým lidem jejich majetek, dosažené pocty či uznání nebo znalosti, rozvíjíme tuto vlastnost špatným směrem. Je to směr, kdy se člověk vydává do hlubin nedostatku a utrpení v tom, že někdo má více, než má on sám. Takové použití závisti pak přináší špatná životní rozhodnutí a negativně ovlivňuje náš život.

Závist rozvíjející člověka

Tu stejnou vlastnost, závist, můžeme využít, abychom záviděli lidem jejich správné hodnoty pro náš život ve společnosti. Závidět druhým, kolik dobrého vykonali směrem k ostatním, kolika lidem nezištně pomohli, co udělali ve prospěch společnosti. Taková závist v nás probouzí hodnoty lásky a odevzdání druhým lidem. Není v nich limit a prospívají vývoji člověka, jenž se začíná vyvíjet ve vlastnosti lásky a odevzdání druhým, což je pozitivní síla přírody, v níž žijeme.

Závist je v každém z nás, tak jsme se narodili a příroda ji v nás sama aktivovala. Na nás je správně ji využít a každou vteřinu života si vybrat, co závidím, protože co závidím = to mne rozvíjí, takovým člověkem se stávám. Díky závisti mohu rozvíjet své ego, utrpení o nedostatku nebo vlastnost lásky a naplnění druhých lidí.

Máme úžasnou možnost naučit se správně závidět a tím správně rozvíjet sebe a celou společnost.

Jak se pozná, na jakém duchovním stupni se člověk nachází?

Duchovní rozvoj dnes vstupuje do popředí. Existuje nespočet metod, návodů, pravd a doporučení. Tak jako náš fyzický vývoj se měří pomocí našeho věku, velmi jednoduše si může každý zjistit, na jaké úrovni duchovního vývoje se nachází a kam směřovat.

Co znamená či neznamená „duchovní“

„Duchovní“ neboli „spirituální“ znamená míru dosažení, do jaké se člověk zajímá o druhé lidi, rozvíjí pozitivní mezilidské vztahy a integruje se pozitivním způsobem do společnosti ve které žije.

„Duchovní“ nemá nic společného s mírou dosažených znalostí člověka či množstvím hodin, jež stráví meditacemi či jinými energetickými cvičeními.

Žebříček duchovního vývoje člověka

Materiální – Duchovně spící člověk
Středem zájmu života takového člověka je pouze on sám. Zajímá se pouze o naplnění svých potřeb a je mu jedno, co se děje v jeho okolí, jaký dopad mají jeho rozhodnutí a činy na druhé lidi. Vytváří sociální vazby s druhými lidmi pouze proto, aby z nich měl prospěch pouze on sám.

Duchovně probouzející se člověk
Středem jeho zájmu je stále on, ale již si uvědomuje, že je třeba se starat o své nejbližší. Pečuje o partnera, svoji rodinu, navazuje vztahy s nejbližším okolím a s ostatními lidmi, a byť je vše stále postaveno na profitu pro něj samotného, snaží se neškodit druhým.

Duchovně rozvíjející se člověk
Uvědomuje si, že jeho život musí být postaven na vytváření dobrých vztahů s lidmi a péčí o ně. Snaží se žít a pomáhat naplno své rodině a nejbližšímu okolí, ne pro svůj vlastní profit či dobrý pocit, ale pro přínos ostatním.

Duchovně vyvinutý člověk
Dosáhl uvědomění a naplňuje cíl a smysl života: „Snaží se vytvářet harmonické vztahy s druhými lidmi, svým chováním a činy prospívat celé společnosti, ve které žije.“ Pro svůj život požaduje pouze to, co je nezbytně nutné. Všechnu svoji energii věnuje pomoci druhým lidem a společnosti, a to v míře, ve které mu je umožněno a má pro to předpoklady. Aktivně se zajímá o celou společnost a události v ní prožívá, jako by se týkaly jeho samotného.

Říká se „Vše se děje, jak má“ – je to pravda s velkým ALE

Vše, co se děje a stalo v celé naší historii, tedy evoluci vývoje lidstva, má své opodstatnění. Později dojdeme k pochopení, že příroda nás vždy směřovala všemi událostmi k dosažení smyslu a cíle života, což je dosažení stavu harmonie, soudržnosti a vzájemné lásky mezi lidmi a přírodou samou.

Prostřednictvím válek, přírodních katastrof, krizí a nyní koronavirem nás příroda krůček po krůčku popostrkuje dopředu, abychom dosáhli tohoto stavu.

Vše se děje, jak má, ALE

Lidstvo je propojeno do jednoho, zatím ne harmonického, celku na všech úrovních – informačních, ekonomických, sociálních, atd. Problém v jedné zemi automaticky ovlivní život v ostatních.

Dospěli jsme do bodu, kdy máme znalosti o propojení a poučení z bolestivého vývoje v historii, abychom již nečekali na popostrkování ze strany přírody k dosažení cíle. Můžeme začít vytvářet správné vztahy mezi lidmi a následně zeměmi, jednoduše vytvářet spojení, jež budou prospěšné všem, a ne jen pro někoho.

Pokud začneme měnit své chování a v každém aspektu posuzovat dopad svých myšlenek a činů pro dobro a prospěch ostatních lidí, společnosti, pak příroda nebude muset aktivovat údery pro popostrkování k cíli a my dojdeme cíle života bezbolestnou a rychlou cestou.

Cíle smyslu života, tedy propojení do jednoho harmonického celku všech lidí, přírody a dosažení stavu lásky na všech úrovních dojdeme pomocí obou cest. Naše svobodná volba je právě v tom, jakým způsobem tam dojdeme.

Rychlou a příjemnou cestou nebo postrkováním prostřednictvím úderů? Je svobodnou volbou a rozhodnutím v každém okamžiku života jednotlivce: O mně a pro mě, nebo ve prospěch ostatních a společnosti?

Co se skrývá za slovy „duchovní, spirituální“?

„Duchovní, spirituální“ znamená vytvoření harmonického propojení mezi lidmi a přírodou. Jinými slovy nejde o to, v jaký systém víry člověk věří, jakou metodou rozvoje se zabývá, zda západní či východní, jedná se pouze o to, jak se člověk snaží vytvořit pozitivní spojení s druhými lidmi.

Čím více se snažíme k druhým lidem o vytvoření dobrých vztahů, založených na pomoci druhým a respektování odlišností mezi námi, tím více dosahujeme vyšší pozitivní síly přírody, nazývanou v mnoha ekvivalencích například bezpodmínečnou láskou, duchovnem, spiritualitou, stvořitelem.

Vytvoření harmonických vztahů mezi lidmi bude mít za následek pozitivní nápravu v celém systému přírody. Zmizí krize na všech úrovních, napraví se ekologické katastrofy, vše se dostane do harmonického stavu, lidstvo vstoupí na novou úroveň bytí.

Praktické naplnění je na každém z nás. Jak řekli mudrci, jež dosáhli tohoto spojení, tedy duchovního dosažení, nemusíme dělat nic složitého, stačí dodržovat „Nedělej druhému to, co sám nechceš, aby dělal někdo tobě“.

Jak a proč začít mít rád někoho koho nenávidím?

Proč někoho nenávidíme? Možná nám někdo udělal něco, co nás zranilo, co se nás hluboce dotklo, možná jsme si něco udělali vzájemně. Jak překonat nenávist ke druhému?

Zkuste ho mít rádi, vnitřně obejmout

Bez ohledu na to, co se stalo, zkuste nenávist nahradit láskou. Ve chvíli, kdy na danou osobu myslíte, místo vnitřního stavu nenávisti myslete na dotyčného člověka s láskou. Že je to nemožné, těžké a nechcete?

Ano, je to naše přirozenost odmítat druhé, považovat se za lepší, spravedlivější, ale právě tímto krokem se můžeme pozdvihnout nad naši přirozenost, nad naše ego, které poškozuje všechny naše vzájemné mezilidské vztahy.

Co se stane, když tak učiníme?

Zkusit druhého vnitřně obejmout a nenávist nahradit láskou. Tímto vnitřním krokem aktivujeme pozitivní sílu přírody, kterou můžeme nazvat absolutní láskou a pokročíme ve svém vývoji, stáváme se skutečným člověkem.

Čím více takovýchto pozitivních vnitřních proměn vůči druhým lidem vytvoříme, tím více pozitivně ovlivníme vývoj všech událostí ve světě. Vše, co se ve světě děje a považujeme za špatné, krize, neštěstí atd. je právě a pouze výsledkem reakce přírody na naše negativní lidské vztahy.

Tímto vnitřním krokem, záměrem máme možnost změnit sebe, naše mezilidské vztahy a tím vše co se děje v našem okolí a ve světě.

Proč je slovem roku 2019 slovo Existence?

Na jednom z největších internetových online slovníků „dictionary.com“ se stalo nejhledanějším slovem roku, a s ním souvisejících spojení, slovo „existence“. O čem to vypovídá?

Tento trend jasně ukazuje posun člověka v jeho vývoji z fyzické úrovně do úrovně duchovní. Mnoho lidí hledá odpovědi na existenční otázky – změna zaměstnání, přátel, partnera či dokonce pohlaví – ve fyzickém světě. Zkrátka hledají v něm odpovědi na otázky týkající se všeho, co chtějí získat a do čeho investují velké množství času. Toto hledání je samozřejmě pro život důležité, avšak není to ještě hledání skutečného smyslu života.

Skutečný smysl existence začne člověk hledat ve chvíli, kdy si začne klást otázku, co je smyslem života v mnoha jeho ekvivalentech. Například, proč se nám dějí nejrůznější situace v životě? Máme svobodnou volbu a pokud ano, tak v čem? Co se stane po smrti? A řadu dalších. Co když je tady na světě návod, jak získat odpovědi na všechny vaše otázky?

Ať už hledáte odpověď na otázky z fyzického světa a chcete porozumět, jak svět funguje, jak je řízen pomocí vyšších přírodních zákonů nebo chcete znát odpovědi na důvod vaší existence, je tady pro všechny moudrost vědy Kabaly. Existence z pohledu kabaly znamená, že v každém konkrétním okamžiku života hledám odpověď na otázku: „Co je smyslem života a jak ho dosáhnout.“ A to je to, co nám metoda kabaly přináší – praktickou cestu dosažení odpovědi na všechny otázky týkající se naší existence.

Pojďme zpět k vyhledávaní slova existence. Bylo hledáno buď v kontextu s otázkou „co je smyslem existence, života“ nebo v souvislosti s návodem, jak existovat ve výzvách a problémech dnešní doby. Tedy otázky pramenící ze strachu člověka o existenci samotnou v situacích, které se nyní dějí – klimatické změny, politická a ekonomická nestabilita, válečné konflikty, střelba do nevinných lidí a jiné.

Věda kabala nám vysvětluje, že máme k dispozici dvě cesty. První je přímá cesta. Jdeme přímo k cíli života, tedy snažíme se spojit s druhými lidmi a žít ve prospěch společnosti, nikoliv v prospěch sebe sama na úkor ostatních.

Druhá cesta, kdy člověk žije sám pro sebe a pro svůj prospěch, je pomalejší a bolestivější. Druhá cesta odporuje systému spojení v přírodě, a proto nás příroda pomocí korekcí ve formě utrpení mnoha podob, jako jsou nemoci, války, krize všeho druhu, směřuje k tomu, abychom se správně zapojili do systému přírody, spojili se s ostatními a žili a chovali se ve prospěch celku, společnosti.

Po smyslu života tedy pátráme všichni, ale záleží z jaké pozice a proč ho chceme znát…

Jaký je rozdíl mezi osobním a duchovním rozvojem?

Osobní rozvoj je zaměření člověka na dosažení jeho vlastního úspěchu. Mít hodně peněz, dosáhnout společenského uznání, prestiže, hmotného zabezpečení, zkrátka užít si maximálně život v této fyzické rovině, pro svůj prospěch.

Než si vysvětlíme co je duchovní rozvoj, podívejme se na to, co není. Nejsou to žádné meditace, kurzy či aktivace nejrůznějších bodů. Je zcela jistě přínosné meditovat, nebo se účastnit nejrůznějších rozvojových kurzů, ale nic z toho nás nepřivede k podstatě života, k podstatě duchovního rozvoje.

Skutečný duchovní rozvoj člověka začíná ve chvíli, kdy zaměří svoji pozornost a činnost z egoistického vytváření „pro sebe a svůj prospěch“ na „prospěch pro ostatní“. V tomto bodě se začínáme stávat člověkem. Investujeme sebe a svůj čas do vytváření harmonických vztahů s ostatními lidmi. Nikoliv z důvodu, že z toho budeme mít osobní výhodu či finanční benefit, ale proto, že chceme druhým lidem pomoci. Z budování správných vztahů s ostatními lidmi a vzájemné pomoci se následně člověk začne orientovat a žít ve prospěch společnosti a podílet se na jejím budování.

Duchovní vývoj člověka by se dal měřit počtem vytvořených harmonických vztahů s ostatními lidmi a mírou úsilí jenž vynakládá, nezištně, ve prospěch fungování společnosti v niž žije.