Vladimír Böhm

Ústřední scéna mnoha hollywoodských filmů: V posteli leží umírající člověk a přemýšlí nad tím, zda prožil svůj život smysluplně. Jeho úvahy a rady nejbližším, kteří ho v obklopují, nejčastěji začínají slovy: kdybych věděl, kdybych měl ještě šanci, co vše bych změnil…

Doufám, že čtete tento článek v plném zdraví a plní radosti ze života. Nicméně všem je nám jasné, že náš život jednoho dne skončí, a i my bude čelit těmto otázkám.

Co tedy musíme udělat, abychom si každou vteřinu svého života mohli říct: „Ano, můj život dává smysl“ a abychom měli radost z toho, že žijeme správně a nehoníme se za imaginárními hodnotami a cíli.

Ve skutečnosti máme příležitost žít dva životy současně.

Na jedné straně člověk žije na úrovni zvířete. Musíme si zabezpečit jídlo, bydlení, postarat se o děti, rodinu a prožit tento život se všemi jeho radostmi a starostmi v čase který nám byl vyměřen.

Na druhé straně má člověk na rozdíl od zvířat možnost dosáhnout věčný život, který je nekonečný a bez limitů. Nemluvíme tu o žádném lektvaru, který zajistí nesmrtelnost našich fyzických těl. Aby člověk mohl dosáhnout skutečný a věčný život, musí rozvíjet svoji duši. Pro tento rozvoj si musí vybrat vhodné prostředí, kde bude ve vhodné společnosti rozvíjet duši, a to znamená dosahovat lásku, mezi všemi a vším. Dosáhnout spojení bez ohraničení s každým člověkem.

Rozvíjet svojí duši a napravovat vztahy k ostatním lidem, je privilegiem a svobodnou volbou každého člověka.