Vladimír Böhm

Vydělat hodně peněz, mít se dobře, užít si dovolenou, být skvělý táta nebo máma, postavit dům – to vše jsou krásné cíle, které v průběhu života můžeme dosáhnout, ale jaký je skutečný cíl hry s názvem život?

Hrajeme hru život a (ne)zajímáme se o skutečný cíl

Vraťme se do dětských let, kdy jsme hráli spoustu her. Všechny hry měly jedno společné, a to dosáhnout nějaký cíl. V „člověče, nezlob se“ dostat všechny figurky do domečku, v pexesu nasbírat co nejvíce dvojic atd. Než jsme začali hrát, vždy nám bylo jasné, čeho máme dosáhnout.

Dospěli jsme a plně jsme se zapojili do života. Od rána téměř do večera se věnujeme práci, bojujeme za své představy o životě a dočasné cíle, které po jejich dosažení dříve či později mizí v propadlišti dějin. Děti vyrostou a odejdou z domu, technika zastará a vyhodí se. Tak k čemu bylo to každodenní lopotění, jaký to mělo všechno smysl? Co je cílem této hry? Peníze? Úspěch? Sláva? Dobré jídlo?

Existuje cíl v životě každého z nás

Cílem této hry s názvem život je pro každého z nás pozdvihnout se nad svoji egoistickou přirozenost, jež nás vede k zájmu jen o sebe samé a konání všeho ve svůj vlastní prospěch. Navíc mnohdy na úkor druhých. A právě takové konání je příčinou všech neštěstí a utrpení světa.

Příroda nás vyvíjí a tlačí na nás pomocí koronaviru a dalších přírodních katastrof, abychom dosáhli dalšího vývojového stupně skutečného člověka. Člověka, jehož činy a myšlenky budou vždy orientovány na konání ve prospěch společnosti a na vytváření harmonických mezilidských vztahů.

Změnou tohoto přístupu v chování každého člověka se nám otevře celá skutečná realita, bez utrpení, válek a nemocí. Dosáhneme podobnosti a integrace s přírodou, jež je propojena v jeden harmonický celek, kde je dostatek všeho a žádná část nestrádá. Ve chvíli, kdy vystoupíme ze sebezájmu a ostatní lidé a společnost se pro nás stanou minimálně stejně důležití jako my sami, poznáme skutečný smysl života – prospívat společnosti a lidem, jak je to jen možné.