Co se musí stát, abychom se přestali navzájem egoisticky využívat?

Co nejméně pracovat a co nejvíce si užívat. Mít hodně za málo, to je naše přirozenost, která se nazývá „ego“. Kdo by nechtěl mít krásný život, aniž by pro to musel cokoliv udělat?

Bohužel, sladký život nepřichází sám od sebe, a tak se každý pokouší s minimálním úsilím co nejvíce získat. K tomu, abychom dosáhli zisků v jakékoliv podobě s minimální investicí, se nám přímo nabízí možnost využít druhé. Co se ale stane, když se budeme takto neustále vzájemně využívat?

Tento přístup provází vývoj lidstva od jeho počátků. Silnější jedinec využije svojí síly a nadvlády k tomu, aby ovládl druhé, po dobrém nebo po zlém, a profitoval z nich.

Ti „zlí“ na to jdou silou, urvou si svou kořist, podmaní si a využijí, co chtějí.

Nenechme se ale zmást těmi „hodnými“. Je spousta příkladů z historie i současnosti, kdy to s námi myslel někdo dobře, konal pro naše dobro a pak se ukázalo, že šlo jen o jednoduchou kalkulaci, kdy dotyčný pro nás něco udělal či nám něco dal, aby pak dvakrát tolik získal. Jak z tohoto kruhu ven?

Využívat druhé ku vlastnímu prospěchu je v přímém rozporu s přírodou. V ní jsou všechny její části spojeny do jednoho celku a každá část působí ve prospěch celku. Máme příležitost se z tohoto fungování přírody poučit a změnit náš přístup k životu. Můžeme přeci pomáhat druhým a řídit se pravidlem „co nechci, aby dělal někdo mně, nedělám já jemu“ .

Když se začneme tímto zákonem spojení řídít a začneme žít ve prospěch druhých více než ve svůj vlastní, planeta Země se stane pro nás všechny šťastným domovem. To je návod a poselství přírody. Nebo…

Nebo máme druhou možnost – pokračovat dál stejným způsobem, využívat druhé a přírodu a ona sama nás pomocí korekcí ve formě zemětřesení, válek, koronavirů přesvědčí o tom, že je to ona, kdo tu vládne a my musíme žít podle zákonu harmonie a spojení, nikoliv bezbřehého využívání všech a všeho. Co se musí ještě stát, jakou korekci a katastrofu nám příroda musí ještě poslat, abychom se přestali chovat egoisticky?

To už je na každém z nás. Rozhodujeme o tom každou minutu našeho života.

Napsat komentář