Loučení s Evropou – článek od dr. Michaela Laitmana

Přátelé pokud vás zajímá globálnější pohled na aktuální situaci v Evropě, díky učiteli dr.Michaeli Laitmanovi můžete získat nadhled na historický vývoj Evropy a to co nás čeká v době nejbližší. Doporučuji tento velmi hodnotný vhled.

Loučení s Evropou
Michael Laitman

Zatím je stále tady, ale něco v ní je navždy ztraceno a my všichni to cítíme. Zastaralá Evropa klopýtla na tom, co do ní kdysi vdechlo život.

Starý Svět uvízl v rozporech. Třebaže přísahal věrnost demokracii, podrobuje se bruselským funkcionářům, které nikdo nevolil. Vychvaluje rovnost, ale dividendy plynou do Německa. Poskytuje útočiště emigrantům, kteří neuznávají jeho hodnoty. Přátelí se s Íránem a je ve sporu s Amerikou.

Evropa se nemůže dohodnout na obecném rozpočtu. Obhajuje pluralismus, ale označuje za „populisty“ všechny, kteří nesouhlasí s neoliberálním směrem. Otevřeně používá propagandu a novořeč. Obyvatelstvo je klamáno, ale to nepomáhá. Lokomotivy zpomalují chod, jih vyhazuje kopyty, východ se vzpírá. Anglie již sama neví, co je lepší: rozloučit se, nebo zůstat.

Tak končí velká epocha. Nadcházejí nové časy a poprvé za tisíciletí na ně Evropa naprosto není připravena.

Při pohledu na její křeče ze strany někteří dávají přednost podceňování jejich významu. Jiní ironizují, zesměšňují, posmívají se. Pro nás je obtížné zvednout hlavu a spatřit pravdivý smysl událostí.

Ale ve skutečnosti to není Evropská unie, která se potýká s vnitřními konflikty. To evropský duch, centrum civilizace, ideologický předvoj lidstva pohasíná ve zlomcích své moci. Evropa již není středem světa – spíše centrem migrace. Prohrává s těmi, které si kdysi podmanila: Čínou, Indií, Asií jako celkem. Trump ji zahání do kouta. Její elity a vlády zradí své národy. Začínají ji ovládat „hosté“.

Pád Evropy – to je rozpad věčných pilířů. Rozštěpil se základ, na kterém je založen současný svět. Koneckonců byla Evropa zdrojem kultury po tisíce let, od dob starobylého Říma. Mnozí a my také jsme z toho čerpali. Filozofie, náboženství, světonázor, věda, vzdělávání, přístup k životu, pokrok – všechno to vzešlo odtud – a pak se to šířilo dále na další kontinenty a státy, budiž i prostřednictvím kolonialismu to mnohokrát vyrůstalo na různých základech. Nyní však vše vadne, vysychá.

Vnitřní, transcendentální základ uložený v našich genech je vyčerpán. Všichni jsme z Evropy, i když jsme tam nikdy nebyli. Když ji ztrácíme, ztrácíme část sebe.

Více než kontinent
Na čem je Evropa založena již 2000 let? Co do ní vdechlo život, co jí přidávalo síly?

Pokud pronikneme dovnitř, dovnitř samotného jejího srdce, najdeme tam kdysi přejaté židovské dědictví, jež se transformovalo podle toho, jak velel čas a lidská podstata. Není náhodou, že období formování Evropy je dnes nazýváno židovsko-křesťanským, ačkoli má tato definice matoucí smysl. Pokud odstraníte všechny opony, pak v ideologickém, konceptuálním smyslu obdržela Evropa počáteční impuls z kabaly.

„Platón a jeho předchůdci zcizili vědě kabale vnější obal, věnujíce mnoho času učedníkům proroků. Ukradli principy vědy kabaly a oblékli je do oděvů, které jim nepříslušely.“

To napsal kabalista minulého století Ba’al Sulam.

„Můj učitel Pythagoras, otec filozofie, převzal své učení od kabalistů. Byl první, kdo přeložil slovo kabala, které jeho současníci neznali, do řeckého jazyka slovem filozofie.“

Toto řekl slavný německý vědec a humanista Johann Reuchlin, který žil před pěti sty lety. Přitakává mu Ramón Llull, spisovatel a badatel ze 13. století:

„Vědy, jako je teologie, filozofie a matematika z ní (kabaly) berou své principy a kořeny. Proto jsou všechny tyto vědy podřízeny této moudrosti a jejich zásady a pravidla jsou podřízeny jejím pravidlům a zásadám; a proto je bez ní jejich argumentace nedostatečná.“

Nejen náboženství, ale samotné jádro, samotná podstata západní civilizace se zrodila v období, kdy se kabalistické učení dotklo svých výhonků. Tento kontakt se stal katalyzátorem nové éry, nového světa, v jehož globální etapě žijeme my. Evropa se spojovala a rozpadala, klesala a pozvedávala se, ale neustále směřovala kupředu, drala se do budoucnosti, zápasila, nikdy se nespokojila s dosaženým.

Její průkopnický duch ohromoval, ostatní národy se mu podřizovaly. Ano, byl krutý, nenasytný, ale vedl všechny za sebou. Amerika je také jeho dítětem. Aťsi Evropa zdědila od kabalistů jen jiskru, nechť i tu pozměnila, stejně však toto zapálení vystačilo na dlouhou dobu nebývalého vzestupu.

V období renesance Evropané znovu přehodnotili své základy a zjistili, že jejich kořen leží v kabale. Zakladatelé evropské renesance o tom otevřeně píší v textech. Italský učenec Giovanni Pico della Mirandola, který se naučil hebrejštinu speciálně proto, aby zkoumal kabalistická díla, přiznává:

„Pravé pojetí Zákona, které bylo odhaleno Mojžíšovi… se nazývá kabala.“

Filosofové neoplatonisté opravdu ve stejné době založili kabalistickou školu. Jak uvedl současný vědec Jeffrey Satinover, „podrobili kabalu důkladnému zkoumání. Někteří ji studovali tajně, jiní otevřeně, někteří dokonce za tyto snahy zaplatili svým životem.“ Jejich odvaha a vědecká čestnost bohužel nebyly náležitě oceněny ani Evropany, ani židovským národem.

Tak či onak, Evropa prošla dlouhou cestu, na které ji nepřetržitě doprovázeli Židé. Záměna potenciálů trvala staletí. A pak s prvními záblesky liberálních svobod dosáhla židovská účast kolosálního rozměru.

„Stejně jako slunce, kráčí Izrael po Evropě: všude kolem, kde svítí, vyrůstá ze země nový život; a tam, odkud odejde, vše vadne.“

Takto to potvrdil Werner Sombart, německý ekonom a jeden z předních evropských sociologů z počátku 20. století.

Avšak nic netrvá věčně. Naše doba se stala pro Evropu nejen přechodnou etapou – korunuje její úspěchy a píše epilog. Ano, stále žijeme v tomto „eposu“, ale pokračování nebude. Nastane něco jiného.

Jaký přesně bude tento proces? Nová epocha opět závisí na nás – na lidu Izraele. Nic s tím nenaděláme, v tomto světě je všechno „vázáno“ na Židy.

Židovská základna
„Vždy nutně potřebujeme svornost s Izraelem,“ řekl český prezident Miloš Zeman v projevu k poslancům v Knessetu. „Zradíme-li Izrael, zradíme sami sebe.“

Evropa se zdála být na vrcholu, na pokraji dokonalosti, na prahu úplné jednoty, avšak po uplynutí několika let byla donucena pochopit příčiny svého fiaska. A tato reflexe ji podvědomě vede k nám – k těm, s nimiž to všechno začalo.

Nicméně, příznivců Zemana je příliš málo. Stejně jako před tisíci lety Evropané neznají prameny své civilizace, nerozumí úloze židovského dědictví a… nemají rádi Židy. Antisemitské klima se stává silnější v celém Starém světě. Hrozby neustále rostou, přičemž zdaleka nepocházejí pouze od muslimů. Co se týče evropské politiky vůči Izraeli, na její obranu je možné říci jedno – ještě to není BDS.

Postavme se k tomu otevřeně jako Zeman: Evropa se postupně dostává k obvyklému závěru, že jsme za její potíže vinni my. Jednoho dne to řekne nahlas, bez ostychu, a vytvoří podmínky pro nový holocaust.

Co jsme jí nedodali? Proč se vše vrací ve svém kruhu? Může tomu být zabráněno?

Ano, věda kabala odpovídá. Může a musí. Před dvěma tisíci lety jsme zažili v našich dějinách velmi těžký duchovní pokles, a proto jsme nedokázali dát Evropě to nejdůležitější – pochopení skutečné jednoty. Evropa vždy chápala naše poslání špatně, překrucovala ho, využívala ho k poškození. Evropská unie, která dnes prochází uvědoměním vlastního zla, nebyla výjimkou.

Takže dříve, než budou na Židy znovu ukazovat prstem, je nutné přijmout opatření.

Ne, nemůžeme Evropanům vysvětlit, jak se mýlí. Hledíce na nás, cítí vnitřní pravdu, jež jednoznačně svědčí o tom, že jsou Židé vinni „podle určení“, podle samotného faktu svého židovství. Je zakořeněna v podvědomí, v celkovém duchovním břemeni generací. Touto nenávistí jsou prodchnuty veškeré evropské dějiny. My jsme je zradili, a ačkoli nechápou, jak a v čem, stejně nám nezačnou naslouchat.

Můžeme jim však ukázat, co skutečně potřebují – všeobecnou lidskou jednotu, ve které nebude poražených. Opravdovou prosperitu, aniž by ba pokládána za naivitu. Když to národy uvidí na vlastní oči, bude v jejich srdcích zavržení nahrazeno nadějí. Pocítí, že má cenu se nás držet, jít za námi. Protože máme duchovní základ, s jehož pomocí budou všichni spaseni.

Ano, ani my sami si ještě nejsme vědomi této příležitosti, kterou nabízí kabala. Během dvou tisíc let jsme na ni úplně zapomněli. Dobře, je čas si vzpomenout. Vždyť to není prostě jen věda, nýbrž to, co nás spojuje v jeden celek, je to náš základ – na rozdíl od evropského neotřesitelný. Díky ní se obrodíme a zaujmeme své místo ve světě. Zásluhou kabaly bude loučení se starou Evropou prologem skutečné jednoty.

Více článků dr.Michaela Laitmana na www.laitman.cz

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *