Past při změně zaměstnání jménem „Pěkná výplata a jistoty“

past penizeVelice často se setkávám s lidmi, jenž mi říkají jak je nebaví práce, tedy to co dělají a chtěli by to změnit. Jeden z nejčastějších důvodu proč se změnou otálejí je důvod, že mají pěknou výplatu, tedy hodně peněz a k tomu „jistotu“. Nazývám to pastí, znám ten stav, neb jsem sám byl dvakrát v životě držen v takové pasti. S odstupem času se na to dívám s nadhledem, jenž jsem v té době samozřejmě neměl.

Na straně jedné spousta peněz a „jistoty“, na straně druhé už práce nebaví
Dělal jsem v jedné Německé firmě a přesně takhle to měl. V krásné době, kdy ještě světem nezmítali „krize“ všeho druhu to byla pro mě výzva. Tehdy jsem ještě byl mladý, nevyzrálý a poslouchal rady okolí:) Když jsem se s tímto tématem „vnitřní nespokojenosti“ svěřil rodině, či nejbližším přátelům, přišly rady typu: „Buď rád, že máš takové místo, hleď si ho, co by jsi chtěl, nevážíš si toho co máš, atd.“ Trvalo mi přibližně dva roky, sebrat odvahu a ono teplé dobře placené místo opustit. Udělal jsem dobře ve všech ohledech. Práce do které jsem nastoupil mě bavila, sice tam nebyla taková pohoda, ale i na +- stejné peníze jsem se pak dostal. Zmíněná německá firma kterou bylo těžké opustit fungovala ještě pár let a dnes už je historií…

V životě jsem této výzvě čelil potom ještě jednou. Je to zkušenost, jenž si každý musí projít sám a udělat či neudělat ono rozhodnutí změny. Osobně vnímám, že jsem udělal vždy dobře, když jsem se z těch teplých a dobře placených bidýlek vyhodil sám, než čekat, že o ně přijdu nebo dělat vše, aby se tam člověk zuby nehty držel jen kvůli penězům.

Rodina, hypotéky, závazky – druhá strana mince
Peníze jsou třeba a zvláště když člověk má rodinu, k tomu nějakou hypotéku a manipulační prostor ke změně  se rázem zužuje. To je jasné, to v žádném případě nepopírám,  že není úplně jednoduché rozhodnutí učinit, ale vždy jsem hledal a našel cestu jak to udělat, abych tu práci změnil. Zde výstižně platí: Buď člověk hledá způsob jak změnu práce provést, nebo hledá výmluvu – důvod proč ji nelze provést.

O co jde?
Jde především o život, jde o prožití radosti a toho co člověk prožít má, ne o to žít ve strachu s jediným cílem mít pěknou výplatu a tu si užít, bez ohledu na to co člověka baví. Pokud dnes slyším větu „Nebaví mě to co dělám, ale mám takové úžasné peníze…“, tak je mi jasné, v jaké pasti je člověk chycen a kolik odvahy je třeba vynaložit k překonání onoho strachu a lpění na tom daném místě. Osobně to vnímám tak, že je úplně jedno, zda jde o zaměstnanecký poměr či podnikání. Zkrátka nenechat se někde přivázat penězi, ale žít a radovat se z toho co člověk může celý den tvořit… v tom je život a bytí…

S úctou, láskou a úsměvem přeji krásný den 🙂

Vladimír
* bloguji a sdílím na www.VladimirBohm.cz
* žiju a tvořím www.MistovSrdci.cz

3 response on “Past při změně zaměstnání jménem „Pěkná výplata a jistoty“

  1. Moc pěkně napsané. Problém může být v tom, že někdy se ty úvahy až příliš zamotají. Co když vám nějaká práce baví, ale znepříjemní ji podmínky a požadavky zaměstnavatele natolik, že není reálné ji stejně vykonávat s radostí a chutí.
    Druhá věc je tak, že spousta prací by byla fajn, ale pokud je té práce na jednoho příliš, tak ho ani to nejmilejší a nejúžasnější nebude časem bavit, protože ho to bude jednoduše přetěžovat.
    Dělat managera 5 hodin denně bude super vzpruha, pokud to bude 12hodin denně, tak se člověku může dělat zle :-).
    Hezký den a ať se daří…

    • Ahoj Martine, zkusil bych se na to podívat z této perspektivy. Se zaměstnavateli a autority, se nejefektivněji „bojuje“ tak, že sám ze sebe autoritu uděláte. Zkrátka vyvážíte mezi Vámi a zaměstnavatelem energii. Uvědomit si, že každá pracovní funkce, je pouze nástroj, nic jiného.

      K té druhé věci – zda je práce na jednoho méně nebo příliš. Bych odpověděl, že tomu našemu mozku to je jedno, on nerozlišuje nic na lehčí a těžší, je to děj. Takže nějaké postávání autority u podřízeného a její ťukání na hodinek na něj neplatí, protože mozek nezná čas, je to děj.

      A jestli dělat managera 5 nebo 12 hodin denně – vycházet z toho, že kariéra by měla být zábavou, jak zaznělo v knize od Dorrien Virtue – Andělská terapie 🙂