Jak se žije bez mobilu, aneb první rok bez telefonu .)

zivot-bez-mobilniho-telefonu-f11Uvědomil jsem si, že je to více než rok co už nepoužívám mobilní telefon. O svých začátcích bez mobilu a proč jsem se tak rozhodl píšu zde. Je to i poslední článek k tomuto tématu, neboť se naplnil záměr jenž jsem si přál a to „žít bez mobilu a mít klid – nebýt rušen„.  Jak ten rok proběhl?
Proč jsem to udělal?
Čím dále jdu na duchovní cestě k bohu, tak si uvědomuji důležitost vnitřního klidu. Tím samozřejmě netvrdím, že nejde používat mobilní telefon pokud se člověk duchovně rozvijí. V mém případě jsem to cítil jako přítěž k životu, vyrušování z „bytí“ a proto jsem se tak rozhodl. Tedy důvod první – za účelem dosažení vnitřního klidu a prožíváni ničím nerušeného přítomného okamžiku v jakékoliv mé činnosti.

Druhý důvod byl ten, že jsem chtěl zrušit onu emoční a mnohdy plytkou okamžitou komunikaci pomocí telefonu či sms a nahradit ji vědomou komunikací s lidmi tváří v tvář. Z mého úhlu vnímání je přínosnější komunikace osobní, než instantní zprávy, kdy člověk někde je, zahledí se do mobilu nechá tělo na místě a přepne se do nějakého jiného příběhu někam jinam a pak zase zpět 🙂

Začátek života bez mobilu
Nejednalo se o nějaké náhlé rozhodnutí. Na dobu bez mobilu jsem se připravoval cca tři měsíce. Změna ovládání banky, změna komunikace s lidmi při moji práci, zkrátka abych plnohodnotně fungoval bez nutnosti mít telefon.

Podařilo se…
První měsíce byly takové zvláštní, jako by mě něco chybělo. Brzy jsem si ale zvyknul, že má komunikace se světem a té není málo, začíná a končí ve chvíli kdy sedám k počítači.

Jak komunikuji
Jen a pouze na emailu, občas Skype. Má to pro mě obrovskou výhodu, že si email pustím kdekoliv a kdykoliv, čili žádné zmeškané hovory, žádné rušení v jakékoliv moji činnosti, tedy klid a soustředění se na to co dělám. Možná namítnete, že mobil jde vypnout či jeho zvonění, ale co to pomůže, když každý ví, že „jsem na značce“ a až se na mobil podívám, tak zavolám zpět. Situace, že celý den pracuji a pak sedám k mobilu a procházím zmeškané telefony, vyřizuji sms mě prostě nenaplňovala.

Volal jsi? volal!
Jak já komunikuji výhradně na emailu, tak jsou zase lidé, jenž nekomunikují na emailu, ale pouze na telefonu. To jsem jednoduše vyřešil tak, že jsem dobil na skype účtu kredit – pár stovek kč a když je třeba někomu zavolat, jednoduše volám ze skype. Cena volání je pár centu za minutu. Defakto volám tak jednou za týden. To je docela snížení komunikace, když si uvědomím, jak jsem zbytečně volal každý měsíc několik hodin ze svého neomezeného tarifu.

Vtipné chvilky
Ty samozřejmě nastali. Zejména když jsem lidem jenž po mě chtěli mobilní telefon oznámil, že mobil nepoužívám. Co mě překvapilo bylo to, že tak cca 20% mi řekne že mě závidí, že by také chtěli být bez mobilu …

Klid a klid, aneb řídím si život jak to cítím – ke svoji spokojenosti
Žádná televize (tu už nepoužívám pár let), žádný telefon a před pár měsíci jsem odešel z dalšího pro mě „pře informovaného místa“ jenž mě nepřinášelo radost“ a tím byl Facebook – článek jsem psal zde. Nežiji na stromě a ani tam žít neplánuji, nemám nic proti mobilním telefonům, jen je mě zkrátka bez něho krásně a klidně. Email a skype konference mi umožňuje komunikovat s celým světem kdykoliv, když to uznám za vhodné.

Tak to to mám já… vám přeji ať si také v dnešní komunikační,  informační době najdete svoji cestu ke klidu a k naslouchání svého srdce, životní pohodě a skutečným rozhovorům z očí do očí mezi lidmi…

 

vladimir-bohm blog S úctou, láskou a úsměvem přeji krásný den 🙂

Vladimír
* bloguji a sdílím na www.VladimirBohm.cz
* žiju a tvořím www.MistovSrdci.cz

 

12 response on “Jak se žije bez mobilu, aneb první rok bez telefonu .)

  1. Zdravím Vláďo,
    inspirující článek, ono to asi nám lidem, co jsme na duchovní cestě časem přijde. Osobně už od prosince roku 2015 zvažuji, že přestanu používat auto. Věcem kolem auta nerozumím, nic mi to neříká a cítím, že záležitosti kolem auta mě začínají omezovat.

    • Ano, nad autem taky přemýšlím. Cestuju ekologicky = hlavně pěšky a na kole. Autem najedu polovinu toho, co na kole. Nejradši bych auto společně s další rodinou/rodinami, která/které taky téměř nejezdí, takže by to stačilo sdílet.
      Ať se daří!
      Jindra

  2. Mam vsetko co pises + mobilny telefon 🙂 (koli povahe roboty ktoru robim by mi chybal)
    Ja to robim tak ze mobil zdvyham iba v urcitom case.
    Ludia bud budu respektovat alebo sa nedovolaju…
    Spravy si precitam tiez iba v tomto case ked „ordinujem“ a odpovedam prioritne volanim aby si nezvykli ze sms nieco vyriesi… (mail a skype ma ten isty rezim)
    Telefon cez moj volny cas ktory mam vyhradeny pre seba mi zivot neovlada a tak to ma byt.

    Tebe Vladimir gratulujem ze si si nasiel a zhmotnil sovju verziu kludu v tomto informacnom chaose 🙂

  3. Vláďo ahoj,
    naprosto souzním. Taky jedu bez televize. Mobil bohužel ještě potřebuju, ale trávím s ním jen cca hoďku denně, prostě snažím se o minimální čas. Mobil nemám v lásce, leze mi do soukromí. Naprosto v pohodě si dovedu představit život bez něj – vlastně se na to těším, taky ho vynechám. Mám ale zatím aktivity, které jej vyžadují. A Facebook? Ehh, nutné zlo – potřebuju ho k podnikání, ale i s ním zatočím, jak jen nejdřív to půjde.
    Naprosto souhlasím s tím, co smýšlíš i Ty, jen to ještě nechci opouštět už teď. Ale taky to udělám. Nejlíp je v přírodě a v lese, samozřejmě bez jakéhokoliv spojení se světem.
    Ať se Ti moc moc daří,
    Jindra

  4. Pěkný článek, inspirující. Je důležité, abychom se nenechali ovládat všemi těmi přístroji, ale abychom my ovládali je, tedy aby nám sloužily dle našich potřeb.
    A ty máme každý jiné. Já telefonuji jen málo a krátce, také raději komunikuji s lidmi tváří v tvář. 🙂

  5. Vy máte sice klid, ale co když někdo potřebuje nutně mluvit s Vámi? Třeba dcera, která se v noci ztratí uprostřed města a potřebuje pomoc, nebo nevím, situací může být nesčetně.. 🙂 Ačkoli to může být zajímavá zkušenost, žít bez mobilu, podle mě takový postoj skrývá i určitou dávku sebestřednosti.. Nebo myslíte, že ne? 😉 Mít mobil pro pár nejbližších by rozhodně hřích nebyl

    • V lese nemusí být signál :-). Dříve lidé žili i bez mobilu a nějak to přežili. Velmi naivní je pak představa, že s mobilem v ruce budete zachraňovat dceru. Každopádně pokud vám to dodá klid, tak si ho mějte :-). Hezký den.

  6. Ahoj Vlado, ted jsem docelt vsechny priapevky na tema nepouzivani telefonu. V hodbe vecech souhlasim. Jsem tedka,na ceste kolem sveta takze mi nikdo nevola, ale jez jsem vyrazil, tak jsem vzdycky vyple zvonění a komunikoval jsem az kdyz jsem se k telefonu dostalـ Tedka kdyz cestuji tak ma v telefonu simku dane zeme abych mel internet a komunikují kdyz se k tomu doatanu přes,hlavne pres fejsbui zpravy, whataapp, email a kdyz poterbuji volat tak pres MobileVoip, Facebook, coz je jako volani přes skype. Jestli se nekdy vratim do Ceska tak, to presne takhle chci pouzivat. Mam kamarada co si koupil Ipod, což je jako Iphone ale bez moznosti volani. Takze jendak je mnohem levnejsi ale hlavně je to v podstate,takovy maly mobilni pocitac. Kamarad s ním muze komunikovat,pouze okud nekde chytne wifi a to je jeho volba jestli ji zapne jo a s timhle ridi firmu protoze je podbnikatel takze da se vsechno pro inspirqci ostatnich. Diky obecne za tvůj blog je super bozi. S laskou Pavel 🙂

  7. Souhlasím s Petrem. Život bez mobilu je lákavý hlavně z hlediska vlastního pohodlí. Je taky třeba rozlišit vlastní postoj k mobilu-zda jsem na něm závislý, nebo zda ho mám proto, abych byla k dispozici druhým – hlavně rodině. Na cestě k Bohu nelze postavit pohodlí nad obětavost. Alespoň ne na cestě k mému Bohu.

  8. Ještě poznámka-článek je zajímavý, chápu jej tak, že autor si přeorganizoval hlavně pracovní komunikaci. To se mě naštěstí netýká)) A s televizí naprostý souhlas!!!

  9. Dost to tu zavani tim, ze ja chci byt stastny a vse co me nedela stastnym pryc. Materska skolka. Abyste se mohli mit dobre, musite se mit i spatne atd. Aspon v dualite. A ne jen, ze mobil me necini stastnym, tak ho dam pryc. Stesti prece neni ve vecech! A branit se technice je taky extrem a nerovnovaha. Vse, co vam dela problem, davate pryc. Znam to taky, ale nesouhlasim s tim. Naopak. Postavit se tomu.
    A za druhe: duchovnost se neda naucit ani na ni „pracovat“. Zadna meditace vas nikam neposune ani zadne kurzy a spousty knih. To je velky omyl. Ale zit svuj zivot a delat rad kazdy okamzik je nejlepsi duchovnost.