Jarky příběh – Myš v okolí chatky jako cesta poznání strachu z minulých životů? – pobyt ve tmě 7 dní

mys pri pobytu ve tme

Příběh a prožitek Jarky, která absolvovala 7 denní pobyt ve tmě.

Byl krásný podzimní den, Jarka přijela na svůj sedmi denní pobyt o pár hodin dříve aby se seznámila s Místem v srdci a okolím. Už z dálky bylo vidět její úsměv a dobrá nálada s ní vyzařovala do okolí.

Poté co se vrátila s procházky po okolí jsme si sedli a začali povídat. Zeptal jsem se: „Jarko, jaký je tvůj záměr pobytu ve tmě?“ Odpověď byla jednoduchá a výstižná: „Chci na sobě pracovat a jít hlouběji“.Poté Jarka začala hovořit na další témata a já se pokusil decentně povídání ukončit, neboť cítím, že před pobytem ve tmě je dobré býti více v sobě nikoliv diskutovat a rozebírat jakkoliv úžasná témata jenž nám bytí a zkušenosti nabízí.

První dva dny proběhly lehce, diskutovali jsme na nejrůznější témata a Jarka se cítila v pořádku. Já jsem ale cítil, že něco nás k řešení čeká… To „něco“ se ukázalo třetí den. Chatka má dvojitý plášť (odvětrávání) a do meziprostoru vnikla myš. Začala kousat ventilační trubku a různě cupitat v mezi prostoru. Ačkoliv se v žádném případě nemohli dostat do vnitřku, Jarce se spustil hluboce zakořeněný stav bytí – strach z toho co se děje mimo chatku. To co se dělo nebylo náhodné…ačkoliv Jarka věděla, že chatka je zabezpečena a zamčena nejen zvuky myši, ale i zvuky z okolního lesa ji způsobovali strach z neznámého z toho co je venku.

Čtvrtý a pátý den se strach stupňoval a Jarce se vybavili vzpomínky na minulý život, které možná způsobovali i některé její strachy v tomto životě. Při jednom z našich sezení mi Jarka povídá: Vím co se mi stalo v jednom z minulých životů. Ležím bezmocná v jeskyni…na stropě a na zdech vidím nějaké malby, avšak nemohu se hýbat…. jsem něčím zavalena….cítím že jsem zraněna a bezmocně ze mně odchází krev…cítím bezmocnost, vztek a křivdu…slyším zvuky z okolí, které mi nahání strach…

Bylo spojení tmy, zvuků, pobíhající myší a rozpomenutí se na minulý život náhodou? To určitě ne, poslední dny si Jarka intenzivně prožívala své strachy a nacházela spojitosti se svým chováním v současném životě. Z její hlasu jsem často rozpoznával, jak to není pro ni jednoduché, avšak vědomě chtěla a pracovala na přijetí a následném uvolnění těchto již nepotřebných strachů. Často jsme během sezení spolu mluvili o tématech sebepřijetí, lásky k sobě a dovolení si. Poslední dny, kdy si uvědomovala Jarka tíhu svých myšlenek jsem se dostali k tématu „lehkosti bytí“, tedy užít si s pokorou tento život, smát se a radovat ze všeho co se nám děje.

Šestý den se Jarka rozhodla pobyt ukončit a strávit v chatce ještě jeden den částečně za světla. Vyšla z chatky a její zářící oči prozrazovali, že se něco významného v ní událo.

PS:Pokud se rozhodnete jit do Chatky elementu země, myšku již neuslyšíte. Byla tam pouze pro Jarku, protože když jsem chatku stavěl, opomněl jsem zazdít jednu větrací díru. Za to bych se chtěl Jarce tímto omluvit, byla to moje chyba… nebo na druhou stranu bylo dobře, že tam myška byla a Jarka si prožila to co měla… kdo ví…

Děkuji Ti Jarko za tvůj pobyt a přítomnost.

Email od Jarky, který přišel po jejím návratu domů
Ahoj,
dík za týdenní pobyt ve tmě. Vím, že vše se děje tak jak má. Jak si přesně řekl, dostáváme vše co právě potřebujeme. Nalezla a prožila jsem si svůj potlačený strach a ujasnila si vše, co mne v danou chvíli svazovalo. Sobotu jsem prožila v tichém odevzdání a úžasu nad krásou všeho, co mne obklopuje. V noci mne již zvuky neděsily, i když kámoška myška se přišla přesvědčit, jestli jsem opravdu svůj strach již zvládla.
Zjistila jsem, že najednou mne zvuky neděsí a cítím se velmi dobře a dokážu se uvolnit a zklidnit. Přišly konejšivé sny a já vím, že jsem se dokázala změnit a že dál půjdu v klidu a budu praktikovat životní lehkost a užívat každý den který nastane.

Děkuji za tvůj čas, za milá slova a za sdílení. Cítím se najednou víc celistvá a rozhodnější.
Život je prostý a nádherný. Vše co se děje, dobře se děje.
Jarka