Jak se dohodnout s dětmi na vykonávání domácích prací

Jak se dohodnout s dětmi na vykonávání domácích prací Ráno mě čekaly dva dřezy nádobí. Říkám si: „Uff to zase bude týden“. Běžně tuto práci dělá můj syn. Alespoň  myšlenkou jsem projevil vděčnost, jak mi každý den když je doma s láskou pomáhá. Ne vždy tomu tak bylo. Dříve byly domácí práce „předmětem sporu, kdo to bude a kdy dělat“.
Dnes s vámi budu sdílet, jak jsem docílil toho, že syn dělá „bez problémů domácí práce“. Jak to funguje u vás doma, děti a domácí práce?

 

 

Nevědomý a materiální táta
Ještě před pár lety, když jsem žil pouze zaměřen na materiální svět a prožitky, měl jsem v sobě takový ten starý vzorec chování. Tedy direktivní přístup k tomu co má dítě dělat. Ve smyslu já jako otec jsem rozhodl, ty jako poslušné dítě běž udělat. Bylo to tak, že pokud jsem chtěl udělat třeba zmíněné nádobí, přiletěl jsem za synem do pokojíčku a přikázal : “ Běž udělat nádobí a hned“. Odůvodnění a diskuzi jsem žádný prostor nedával. Já jsem přeci jeho otec a on mě bude poslouchat a doma pomáhat.
Tím jsem ho většinou naštval. Nechtěl to udělat a začali jsem se skrze to dohadovat. Já ho sice přiměl k té činnosti, ale bylo u toho hádání, použití mé moci s pohledu rodiče, prostě nijak šťastná situace.

Vědomý táta
Přívlastek „vědomý“ berte v uvozovkách. Chci tím s pokorou označit stav, kdy mám asi už více rozumu a opustil jsem direktivní přístup i k této oblasti. Pochopil jsem, že můj syn je samostatná,  úžasná a křehká duše a já s ním musím jednat jako sobě rovnocenným. V otázce domácích prací, jsem k němu a k pracem začal přistupovat tak, jako kdybych šel za někým úplně cizím a něco po něm chtěl, čili jak jednám v běžném životě s ostatními.

Můžu tě Ladi prosím požádat o „….“ až budeš mít čas, ale potřebuji, aby to bylo hotové dnes, ju ?
Když po svém synovi něco chci, tak ho opravdu o to žádám a říkám mu pouze do kdy potřebuji aby to bylo hotové. Má na výběr to neudělat? Má. Vždy mu říkám, pokud danou práci nemá v úmyslu vykonávat s láskou a pečlivě, tak ať to raději nedělá, že si tu udělám sám. Netvrdím, že při domácích pracích skáče radostí, ale vždy je bez problému nyní udělá.  Většinou když  hraje hry a já ho o něco požádám, jen odpoví „udělám to až večer“. Řeknu ok, děkuji. Skoro vždy je vše hotové jak mi slíbí. Sem tam mu to musím připomenout, ale pak se omluví, že byl zabrán do hry a zapomněl na to. Prostě plně respektuji jeho svět a chápu, že nečeká na to až za ním přijdu ať jde dělat nádobí 🙂 

Kdo mohl za to, že jsme se hádali a on to nechtěl dříve dělat? přeci JÁ
Když si vzpomenu, jak jsme se před pár lety hádali kvůli domácím pracím, dnes je to zcela jinak. Přijde ze škole a sám mi řekne, že nádobí udělá v tolik hodin, uklidí si až večer, tak mám z toho obrovskou radost. Přivádí mě to zase k uvědomění, že za všechny špatné situace a hádání jsem mohl jen já sám, protože jsem to já, kdo upravil postoj a své chování a můj úžasný syn dělá vše bez problémů.

Cítím, že je to jako se vším co se mi děje. Za vše převzít 100% odpovědnost a a pak mám úžasný prostor vše změnit. Není neposlušných a problémových dětí… vše je o přístupu rodičů, alespoň já to tak cítím…

S úctou, láskou a úsměvem přeji krásný den 🙂
Vladimír