Mohou si děti koupit za své kapesné co chtějí či nikoliv?

AdaPřátelé, dnešní článek je na téma rodiče, děti a kapesné. Rozhodl jsem se ho napsat poté, co zjišťuji jak je můj přístup ke kapesnému odlišný od ostatních mých přátel, tedy rodičů a jejich přístupu k penězům co dávají jako kapesné svým dětem.
Jak vnímám peníze z kapesného pro syna
Peníze jsou taková hra, kterou se v průběhu života musíme pro naše bytí zde na zemi naučit zvládnout. Nejen že já sám se učím neustále tuto hru hrát, ale učím ji hrát i prostřednictvím kapesného svého syna. Mám záměr ho naučit finanční inteligenci, hospodaření s penězi, pokoru a zároveň i moudrost při jejich využívání.

Jak praktikuji se synem kapesné
Měsíčně dávám svému 13ti letému synovi Aďovi kapesné a je zcela na něm co s nim udělá. Částka to není nijak malá, dostává k dispozici 600 kč na měsíc. Máme dohodu, že všechny svoje koníčky a to co chce si koupit mimo oblečení a školy si financuje sám. Je tedy zcela na něm, co si za kapesné koupí, ale já už mu pak nic neplatím. Tento způsob praktikujeme několik let a osvědčil se nám. Syn si šetří, nekupuje žádné blbosti a jednou za čas si koupí to co chce, ať již to jsou věci na počítač či kredity na internetové hry.

Ne vždy vnitřně souhlasím za co peníze utrácí, avšak vždy to respektuji
Upřímně mohu říct, že ne vždy se jeho útrata shoduje s mým pohledem na „potřebnost či vhodnost“. V posledních měsících třeba hodně ušetřených peněz dal do her na internetu, či si nakoupil předražené náramky hráčských teamů se zahraničí. Byť vnitřně jsem ze svého úhlu pohledu věděl, že jsou to vyhozené peníze, souhlasil jsem a podpořil ho v nákupu. Vnímám to tak, že je lepší se naučit v mládí vyhodit pár stokorun a poučit se z toho, než v dospělosti přijít nevhodným nákupem a rozhodnutím o tisíce.

Hra na kapesné a odpovědnost přináší ovoce
Praktikujeme to takto již několik let a vidím několik významných přínosů.
1. Aďa se učí hospodařit a je fakt, že téměř 80% kapesného si pořád šetří.
2. Stává se odpovědným za peníze, neutrácí často a hodně o tom přemýšlí.
3. Posiluje se mu sebevědomí a je rád,  jak říká že: „Kapesné je opravdu jeho.“

Zde máš kapesné, ale koupit si můžeš jen to co ti dovolím
Nyní se vlastně dostávám k tomu, proč tento článek píšu. Netvrdím, že náš způsob řešení kapesného je jediný model či že je nejlepší. Mohu jen sdílet, jak se mně a synovi osvědčil .
V poslední době jsem se podivil, jak mnoho rodičů přistupuje ke kapesnému stylem: „Zde máš kapesné, ale utratit ho můžeš jen za to, na čem se dohodneme“.
Nebudu to soudit. Jen připojím na konec větu, jak takový přístup zhodnotil můj syn, když mi povídal o tom, že někteří jeho spolužáci si nemohou dobíjet kredity do her na internetu. Jeho vyjádření bylo: „Tati to je úplně na hlavu, aby rodiče dávali dětem peníze, že jsou jejich a pak si nesměli koupit to co chtěji. To jim pak ty peníze nemusejí dávat vůbec.“

S úctou, láskou a úsměvem přeji krásný den 🙂
Vladimír

3 response on “Mohou si děti koupit za své kapesné co chtějí či nikoliv?

  1. Jenomže nikde není psáno, že se člověk/dítě poučí. Znám lidi, kteří celý život více méně opakují stejné věci, které ostatní vnímají jako chyby. Kontrola a usměrnění rodičů je někdy na místě, ale asi to hodně záleží individuálně. Nevim. Určitě bych tolik to rodičovské usměrnění nepodcěňoval.

  2. Milý Vláďo,
    stále mě to vrací k tomuto článku a vede i k přemýšlení, jak to vlastně my děláme s kapesným pro děti – máme děti čtyři, i když té nejmladší je teprve pár měsíců 🙂 Něco mě stále vracelo zpět a pak se mi to ukázalo – uviděla jsem tenhle přístup (tebou i v dalších komentářích popsaný) jako past, která nás drží ve starém paradigmatu – v tom, že peníze jsou jakýsi jiný druh hojnosti a sebelásky než všechny ostatní energie. A tudíž učíme děti, že jsou odpovědni sami za sebe, ale že míra hojnosti je OMEZENÁ, že má svou hranici (výši kapesného), byť vysokou. Jakobychom jenom prodloužili vodítko. My dětem kapesné nedáváme (jsem zjistila ke svému vlastnímu překvapení) a dáváme jim to, co chtějí. Mezitím s nimi ovšem diskutujeme, debatujeme, pravdivě si oni i my (rodiče) přiznáváme své touhy a snad i zklamání a starý světe div se – oni nejsou nezřízeně rozmazlení a nechtějí všechno, co vidí. Naopak – dokáží často rozpoznat nástrahy ega a neskočit na touhu něco MÍT (to konají povětšinou podvědomě). MAJÍ toho dost a na tom už se mnohé naučili – že to všechno je jaksi jen cesta k naučení se, že odpovědí je vždycky LÁSKA, ať je otázka jakákoliv. Přístup tebou uváděný mi spadá do vibrací nejvyšší roviny starého světa my už ale můžeme jít dál a vidět hojnost jako božskou ctnost ve své celistvosti. Dopřejme hojnost (ať přijde v jakékoliv podobě) sobě i našim dětem v plné míře, v její nekonečnosti a hloubce, neboť proto jsme zřejmě tady na Zemi – abychom ji manifestovali ve hmotě, kterou tím zjemňujeme a protkáváme božským světlem.
    V lásce Iva