Jak se bránit tlaku okolí při půstech či přechodu na živou stravu

vliv okoli pri pustech a zive strave Vladimir Bohm czPřátelé, pokud se rozhodnete půstovat, či přejít na živou stravu, připravte se na potencionální silný tlak okolí, možná i od vašich přátel a rodiny. Tyto velmi zdravé, avšak ne zcela rozšířené metody vedoucí k prevenci nemoci či vyléčení, „nejsou“ širokou veřejnosti přijímány.

Neplatí pravidlo: „Já si jím co chci a vy si jezte co chcete…“. Připravte se na tlak okolí a držte se svého záměru. Ve videu s vámi sdílím své zkušenosti a pohled na sociální aspekt dopadu půstu a živé stravy na pobyt jedince ve společnosti.

Pokud zvažujete přechod na živou stravu, či její zařazení do života, může vám pomoci ebook: Jak na živou stravu.

3 response on “Jak se bránit tlaku okolí při půstech či přechodu na živou stravu

  1. Jo… 🙂 Jen bych k tomu podotkla,že kdo dostatečně vyzařuje světlo ze sebe ven,toho nemůžou ostatní energeticky srazit ani vysát… takže učit se stále více zářit lásku…dávat…lásku čerpat z nevyčerpatelného zdroje..když jde silně energie z nás ven,tak nemůže jít od druhých nic k nám dovnitř… <3

  2. Já jsem třeba duchovní člověk a jím zdravě a taky jsem zhubl. Ono tady v tom státě, kdy je hodně lidí v nadváze, má pokřivený pohled na to co znamená štíhlý. Nejhorší je to začít vysvětlovat, protože oni to nikdy nepochopí. Nejlepší je obrnit se a připravit se na tyto lidi. Jakmile se vymaníte ze stáda ovcí, musíte se připravit na tyto lidi. Je to vlastně i taková zkouška 🙂 Místo toho že držím půst bych řekl třeba že mi to chutná a byl jak zaseknutá deska a opakoval to pořád. A druhá dohoda říka „Nebrat si nic osobně“. Hodně štěstí 🙂

  3. Je velmi obtížné se bránit tlaku okolí. Nejhorší na tom je, když nenajdete nikoho, kdo by šel do přechodu s vámi. Mě nikdo v tomhle nechápe, všichni se stravují McDonald’s styl a jsou masožravci. Navíc má váha je někde mezi normální a podváhou, tak se všichni klepou do čela. Normálně jím 1x někdy 2x denně, někdy na to zapomenu úplně, protože hlad nemám. Vím, že to nemá cenu vysvětlovat. Myslím, že k tomu musí dospět sami. Už od puberty se na mě lidi divně dívají a pošklebují, tak jsem celkem zvyklý z těchto keců. Lepší je ignorovat a jít si svou vlastní cestou. Nebrat si věci osobně, nevšímat si toho, co lidé říkají negativního. Věřit tomu, co dělám, je to nejlepší…