Vlastní cestou k brethariánství

Není to pro mě priorita, ale na pozadí pořád přemýšlím, proč se mi vlastně ten přechod na pránu nepovedl. Důvodů může být spousta, nic méně cítím, že dva z nich jsou zásadní. Moc jsem spěchal a moc četl, tedy kopíroval doporučované postupy od brethariánů p.Monforta a paní Jasmuhen. Nastal čas, jít vlastní cestou.
Od obou jsem načerpal úžasné informace a určitě mi hodně dali, jsem jim za ně moc vděčný. Čím více zkušeností mám, tím více cítím, že musím jít vlastní cestou. Doporučované přechody přes 21 denní půst věřím že fungují, ale asi ne pro mě.

Vlastní cesta
Zkusím jít pomalejší a vlastní cestou. Cítím to tak, že budu kombinovat jídlo a půsty. Začnu následně:  2 či 3 dny jídlo a pak 1 den půst – někdy suchý. Jakmile zvládnu s radostí a láskou kombinaci 2 dny jídlo – 1 den půst, tak to obrátím na 2 dny půst a 1 den jídlo. Takhle nějak cítím, že je to pro mě aktuální a vhodné. Co bude dál to nevím, pak bych zařadil delší půsty a občas jídlo… zkrátka takové postupné nahrazování jídla pránou.
Bude to sice delší cesta, třeba na několik let, ale cítím, že bude jednoduší a přirozenější pro tělo i pro mě.

Vniřní rozhovor 🙂
Ego kříčí, né né, ja chci být brethariánem za 21 dní, pojdmě to zkusit na podzim znovu 🙂  Srdce a já ho poslechnu, říká: “ Máme na vše čas a má-li to příjít, tak to přijde v pohodě a postupně v průběhu několika let…“

Uvidíme, s pokorou a vděkem uzavírám knihy od Jasmuhen a p.Monoforta a s velkým vnitřním klidem jdu na svoji vlastní cestu. Vlastně nejde o pránu, nejde o to něčeho dosáhnout jde o to žít s láskou… možná tohle je cesta ke světlu…

6 Replies to “Vlastní cestou k brethariánství”

  1. Zdravím všechny zvídavé bytosti na cestě ke své přirozenosti , jsem obyčejný člověk co cítí , že dar žít z prány je vedlejší produkt transformace vědomí , tedy přesněji , souvisí to se zánikem duality . Prožitek jednoty se vším zbavuje život konfliktu a navrací do něj opravdovost a lásku jež vyživuje vše. Jednadvacetidenní metodu nevnímám jako půst ,ale přechod k jiné výživě a naprosto čistému , nezištnému bytí , což egu je naprosto cizí ( ego je soutěživý obchodník ).

    1. To je krasné vyjádření, děkuji za něj. Tak nějak to i cítím, že člověk musí být v souladu se vším a nesmí nic odmítat, ať se děje cokoliv. Cítím, že to je poslední a důležitá část, kterou jakmile zvládnu, otevřou se mi dveře dále a pak najednou nebude prána tím primárním, ale vedlejším co od života dostanu.

  2. Obávám se, že u nás lidí občas vystupuje do popředí určitá spirituální ctižádost, která má podobnou kvalitu, jako světské ambice. „Dokázal to Monfort, tak proč ne já, přece na sobě pracuju…“ Možná je lepší, zjednodušit celkový způsob života, jíst velmi prostá jídla (ačkoli to není nic, čím by člověk bodoval před masami ve světle ramp) a ten čas, který se touto „simplifikací“ ušetří, věnovat poetickým stránkám bytí. „Úspěch“ – schválně píšu v úvozovkách- v přechodu na pránu taky můžeme mít, dokud se celé naše bytí točí jenom kolem řečeného procesu, to znamená, když žijeme sami, nebo v okruhu stejně smýšlejících a nemusíme např. platit nájem či zabezpečovat rodinu. Nevidím cestu v tom, chtít někoho kopírovat a říkat si: „Ty pořád ještě dlabeš? Hanba, hanba!“. Přišlo mi zvláštní, že Henri nejedl několik dní a už si připadal jako naprostý opak lidí, které potkával na ulici. Člověk je člověk, ať jí cokoliv. Je to otázka míry. „Gastšpíly“ prániků padají na úrodnou půdu i pro to, že ve sdělovacích prostředcích pořád někdo něco vyváří. Tím pádem mají svoje opodstatnění. Stačí si jen prostě říct, že nemusím spořádat všechno, co vidím. Sama jsem 15 let vegetariánka, nepovažuji to však za zásluhu ani mravní, ekologické či jakékoli plus. Je to pro mne jednodušší (simplifikace) a navíc mi masoi nechutná.

  3. Duchovní růst a transformace sama by se neměla považovat za něco, co je třeba udělat pro pocit vítězství ale něco, co přirozeně v našich životech nastane. Naslouchat srdci a jeho pocitům a nechat se přirozeně vést. Můj přechod na střídavé žití z prány začal před osmi lety. V tu dobu jsem začala procházet svojí zrychlenou transformací a to zcela intuitivně a nečekaně. Četla jsem v té době informace tak, jak ke mně přicházely a nic jsem nevyhledávala. Řekněme, že ony si hledaly mne. V té době už jsem delší dobu přijímala bez výjimek život takový, jaký je. Nevěděla jsem nic o životě bez jídla ale učila jsem se o pránickém dýchání jako přirozenosti každé bytosti. Dýcháme přece všichni. A když došly peníze, protože prostě práce nepřicházela a po mně se chtěla práce na sobě samé, tak jsem prostě přestala jíst. Postupně až jsem měla jen denně malý krajíček celozrnného chleba. Tak to bylo asi dva měsíce a já měla obrovskou spoustu energie. Duchovní práce spočívala v lásce a odpouštění sama sobě a v dalších důležitých věcech jako například vědomém prosvěcování a léčení mého těla i duše a vědomém tvoření světelného těla. Bez něj se nelze na pránu plně připojit. Po dokončení mé transformace po roce a půl jsem plně přešla zpět na normální stravu. Mé další pozemské mise se týkaly hmoty. Nemůžeme žít na zemi a zároveň ji odmítat. Čištění je důležité ale pak je třeba se znovu uzemnit. My jsme ti, co přichází hmotu oduchovnit a proto je třeba jíst s vděčností. Matka Země nám přirozeně dává to, co potřebujeme a my díky živé stravě aspoň víme, že lidé nepotřebují jíst tolik. Neukazujme lidem fanatizmus ale s láskou je inspirujme pro jejich láskyplné změny. Sdílejme se a lidé pochopí a postupně přijmou. To je duchovní učení Mistrů Nebes. S Láskou a Světlem Jana

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *