Matrix 1. díl – Sloužíme systému, místo aby systém sloužil nám. Kde je štěstí?

Pokud lidé vytvoří jakýkoli systém, měl by být tvořen proto, aby nám sloužil. Ať už se jedná o systém techniky nebo organizační struktury. Sloužit tak, abychom byli v životě šťastni a tento systém byl využíván právě ke štěsí. Otázka zní, zda jsme šťastni v tomto systému, v tomto současném globálně rozšířeném systému…?
Máme vládu, která řídí naše životy prostředníctvím finančního zotročení nás všech. Máme demokracii. Můžeme sice říkat co chceme, což je úžasné, ale díky finančnímu modelu jsme novodobými otroky systému. Rozeberme tuto myšlenku podrobněji.

Z čeho se skládá náš den? Rozdělíme ho na dvě skupiny činností, které každý den vykonáváme:
1. Co musíme?
2. Co chceme?

Musím:
Napojení na systém a splnění všech jeho povinností a rádoby výhod nás hned po ránu, jen co vstaneme, nutí jít pracovat, jen z toho důvodu, abychom systému zaplatili následující:
– daně
– sociální pojištění
– zdravotní pojištění
– důchodové připojištění
– životní pojištění
– nájem za bydlení
– hypotéku
– elektřinu
– plyn
– telefon
– leasing za automobil
– povinné pojištění automobilu
– havarijní pojištění automobilu
– poplatky bance
– peníze za jídlo
– peníze na oblečení
Pokud máte děti, nebo jakékoliv další fyzické věci či záliby, tento seznam by samozřejmně pokračoval dále a u většiny z nás je mnohem delší.

Chci:
Po celodenní práci si můžeme vybrat odměnu. Je pro nás opravdu tolik výhodné pracovat do 5 hodin odpoledne, a pak mít pro sebe jen pár hodin před spaním? Co opravdu chceme? Být šťastní přeci. V tom nám systém opět – destruktivně pro nás – “pomáhá”. Vnucuje nám myšlenky a touhy, co by pro nás mohlo štěstí představovat. Přetlak reklamy, působící na naše emoce a touhy, motivující nás pořizovat věci, které vlastně nepotřebujeme a dříve či později je vyhodíme, nebo odložíme někam, kde v tom lepším případě alespoň nebudou překážet. Kupujeme zážitky, dovolené či jiné emocionální prožitky, které jsou chvilkové a po jejich skončení se opět spořádaně vracíme a zapojujeme se do práce a odvádíme svou energie do systému. Znovu.

Pokud jste viděli film Matrix, kde leželi lidé v kapslích a byli napojeni na systém, který z nich vysával energii a pouštěl jim program do hlavy, jak žijí ve snu, tak současný systém, který jsme si sami vytvořili, je prakticky úplně stejný. Místo napojení kabelů do těla z nás nepřímo systém vysává energii díky seznamu “Musím”. Nepouští nám film přímo do hlavy ale pouští ho do televize, která manipuluje naším vědomím tam, kam vlivní potřebují a pomocí emocí nás zapojují ještě více do systému, tak abychom byli poslušné ovečky, které chodí do práce, vše zaplatí a za to dostanou odměnu. Systém je hierarchický – čím jsou lidé ve struktuře výše, tím větší mají zájem na tom, aby systém správně pracoval pro ně.

Je to systém, který nás udržuje v neustálem napojení kvůli strachu z toho, že nebudeme mít práci. Systém, který nás vysávat nepřestane. Bude od nás neustále chtít své poplatky a úhradu účtů. Proto většina lidí chodí do práce, která je nebaví, ale neudělají změnu protože by přišli o svůj příjem a je pro ně menši zlo dělat to, co je nebaví, ale nakrmit systém a mít rádoby své jisté. Má to ale cenu, pokud nejsme šťastni?

Jak vám se žije v tomto systému? Jste šťastí a spokojení s touto hierarchií a napojením na finanční závislost a povinnosti? Podělte se v komentářích.

3 Replies to “Matrix 1. díl – Sloužíme systému, místo aby systém sloužil nám. Kde je štěstí?”

  1. Vláďo, já systém vůbec neřeším a ani si nemyslím, že by někdy byl lepší systém a podmínky k životu. Šťastný jsem hlavně díky tomu, že jsem se pro to rozhodl a taky jsem se rozhodl, že se nevzdám štěstí jen proto, že někdo vládne jinak, než bych si představoval. Taky jsem se rozhodl nevzdat se štěstí jen proto, že jdu dělat něco, co mě nebaví. Spíš si zkusím najít něco, co mě na dané činnosti baví, nebo to neřeším a udělám, co dovedu, a jdu dál. Super je, že jsem si uvědomil, že nic (snad kromě dýchání) nemusím. Jestli budu platit hypotéku, pojistku nebo elektriku, to je jen má volba. Co nechci platit, neplatím. Já ale platím rád, protože vydělávám docela dost peněz a rád je posílám k dalším lidem.

  2. Já systém taky neřeším, ale řeším to tak, že 8 hodin práce, 8hodin zábava a 8 hodin odpočinek. Jinak by pro mne život pozbyl cenu a platit vládě, státu, tzv. mocným za to, že žiji, je vrchol. Oni mi ten život nedali a bohu splácím jiným způsobem, a rodičům jinými věcmi než penězi. A ráda dávám cokoliv, nejen peníze, všem, které mám ráda víc, než jen anaonymně. A radím všem, VZEPŘETE SE PENĚZŮM, jinak lidskost v lidech nepřežije.

  3. Systém, Matrix, věci co se kolem dějí, nejen dnes, ale celé věky existují pouze na základě kolektivní objednávky, přesněji řečeno vše je odrazem toho čemu věříme !
    Lidé věří naprosto slepě autoritám,neumí si představit život bez hierarchie a vlády,neumí si představit svět, který vytváří udržitelnou ekonomiku a vyrábí jen věci potřebné a neničí přírodu. Neumí si představit svět bez zvrácené tržní ekonomiky, kde nejsou peníze a globální parazitický lichvářský systém. POUZE díky tomuto smýšlení žijí lidé dodnes jako otroci a celé věky se střídají jen totalitní systémy pod různými názvy. Lidé neví co je svoboda a pletou si ji s anarchií , chaosem. OPAK je pravdou , teprve SVOBODA umožňuje zodpovědně žít život. Realizovat vnitřní svobodu je obrovská výzva dneška, znamená oproštění se od všech předsudků( programů ), každý okamžik se pak stává rozcestníkem,všechny cesty jsou vždy otevřeny,rozhodujete spontánně,nic nesoudíte, žijete tady a teď. Teprve z tohoto přístupu k životu vyrůstají věci které nenesou přívlastek pseudo a umožňují změnit výše zmíněnou OBJEDNÁVKU.
    Stejně jako vy cítím, že začíná přibývat lidí co si také tyto věci uvědomují začali se měnit z automatů v lidské bytosti. Přeji všem hodně lásky štěstí na jejich cestě .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *